Povídky malostranské
Jan Neruda
Tato sbírka povídek je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. My vám je nyní přinášíme v bohatě ilustrované knížce, která na vás dýchne atmosférou Malé Strany 19. století a přenese vás mezi každodenní starosti i radosti prostých lidí, jež Neruda tak mistrně zobrazoval.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem měla v seznamu povinné četby a vybrala jsem si ji sama k přečtení a nelituju. Některé povídky se mi líbily moc, jiné méně. Každopádně si myslím, že za přečtení určitě stojí!
Nemůžu říct, že by mě to uchvátilo, ale mohu alespoň říct, že mě to neunudilo k smrti, jako některá povinná díla k maturitě. Takže...kdo jde k maturitě, je dobré si to přečíst. Jinak asi nemám moc co říct.
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
....
Předkládám zde náš plán, aby se mu mohl každý obdivovat. Hlavní účel: rozbořit Rakousko. Přední nutnost: zmocnit se Prahy. Nutný prostředek: dobýt citadely belvedérské, na výběžku Mariánských hradeb, odkud jsme pány Prah a kde nemůžeme dle našeho náhledu být odnikud bombardováni. Vypočtené podrobnosti: citadela bude přepadena zrovna v čas polední. Povážíme-li, že při přepadání rozličných tvrzí panuje od nepamětných časův úzus vykonat to vždy o půlnoci, že ale právě proto o půlnoci jsou střáže nejspíš vždy nejbdělejší, musíme přiznat, že úmysl náš byl zrozen zrovna v chytrosti ďábelské.
Na povídky jsem se těšila, ale vůbec se mi kniha nelíbila. Sice se dobře a rychle četla, ale povídky byly zdlouhavé a některé i nudné, takže jsem musela nějaké i přeskočit nebo jsem je nedočetla vůbec.
Musí říci, že z téhle knihy jsem nebyla moc nadšená. Určitě má nápad, ale nedokázala jsem se přesvědčit, abych ji dočetla
Nerudovy povídky mě potěšily svojí rozmanitostí a netradičností. Jediné co povídky mají společné je prostředí Malé Strany. Nejvíce mě na knize zaujalo, jak se Neruda snaží udržet čtenářův zájem i napětí, např. přímým vyprávěním, zápisy, dopisy, formou deníku, atp. Před přečtením bych nevěřila, že takováto česká klasika, ve smyslu povinné četby na středních školách, mě může zaujmout a dokonce i pobavit.
Nerudy si cením za popis, který je v jeho podání bravůrní. Ovšem samotné příbehy mě nijak nezaujaly.
Co dodat- klasika, kterou čte ve škole několikátá generace - pokud tedy funguje povinná četba
Jediná povídka, která mi přišla, že za něco stála byla Psáno o letošních dušičkách. Má krásnou myšlenku a je příjmená na čtení, není zde přehršel postav ani zbytečných slov. Nechápu ty dvě stostránkové povídky na začátku a na konci, podle mě zbytečně dlouhé, sbírka by to byla pěkná, bez těch zbytečností.
Také mi docela lezlo na nervy, jak v každé povídce (kromě asi dvou) byl pohřeb nebo někdo umřel.
Některé povídky jsou opravdu zajímavé, některé zase ne. Kniha rozhodně za přečtení stojí, ale nenutil bych k tomu dnešní mládež v povinné četbě...
no dostali jsme to jako povinnou cetbu a diky te staročeštine se to tak blbe cetlo ... ale zajimave povidky
Dlouhé povídky jsou nudné a ubíjející, teď se divím, že jsem knihu neodložila... Kratší se mi ale líbily, i když v nich nebyl děj, jak jim někteří vyčítají, tak podle mě měly hezkou myšlenku.
Jako celek se mi dílo líbilo, i když některé povídky mám raději (např. Doktor Kazisvět) a jiné méně ráda (např. Svatováclavská mše).
Jako celek se mi dílo líbilo, i když některé povídky mám raději (např. Doktor Kazisvět) a jiné méně ráda (např. Svatováclavská mše).
Měla jsem tu knížku jako povinnou četbu. Nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale ani mě to nijak nestrhlo. Taky se hůře četla a vím jistě, že bych ji znovu do ruky nevzala.
Povídky malostranské jsem měla jako samostatnou otázku u maturitní zkoušky, líbily se mi všechny povídky. Dlouho jsem čtení odkládala, protože jsem se nemohla prokousat Tichým domem, který jsem dodnes nepřečetla, stejně tak Figurky. Jinak ostatní povídky se mi líbily, zejména jak Neruda popisuje Malou stranu za doby jeho dětství.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno pro děti od 11 let rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
2014 | Povídky malostranské |
1947 | Kam s ním? |
2009 | Balady a romance |
1959 | Písně kosmické |
1941 | Hřbitovní kvítí |
Četl jsem ji jako povinnou četbu, tato sbírka povídek právoplatně patří mezi hodnotné české knihy, ale přece jenom se musely povídky lépe číst před 100 lety než v dnešní době, mezi mé nejoblíbenější patří Doktor Kazisvět, Hastrman a Figurky.