Povídky od loveckého krbu

nalezené v knihobudce...a že já mám tyhle zelené věci ráda, zkusila jsem. Štěpán Neuwirth píše opravud poeticky, z každé povídky, ať už kratičkého příběhu, či delší formy, číší láska a respekt k přírodě..Odsuzuje vybíjení zvěře ve velkém, staví se na stranu rostlin a živočichů..vše napsáno velmi nenásilně...ve vánočních povídkách brnká na citlivou strunu - "Život za život", nebo příběh o jesličkách a hledání Ježíška v lese, v povídce o "Plešounovi" dává pocítít spravedlivou odplatu...do toho spousta vlastních mysliveckých i rybářských zážitků..pěkná oddechovka...
Snad mi jen lehce vadilo zmiňování "milování" - tam vzpomínky milenců, tam dědek jako by držel hezká dívčí prsa - nebylo toho moc, ale lehce mi to kazilo dojem z některých - působilo to takovým slizkým dojmem...jako by po opojení z přírody bylo ta hezká atmosféra ubitá něčím tělesným...místo snů kus masa. Ale neděste se - těchto míst/vět /pasáží bylo v knize asi 5...;)
já doporučuji !