Povídky odjinud, Povídky ze starého cylindru
Viktor Fischl
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123800/povidky-odjinud-povidky-ze-stareho-cylindru-123800.jpg
5
5
5
Povídky odjinud „… se mi často zdají nebýt z tohoto světa. Odehrávají se na Dálném Východě, anebo se zrodily z toho, co o této části světa vím. Přeskakují ze země do země a ze světadílu do světadílu a jejich náměty jsou zrovna tak pestré a rozdílné jako ty země samy.“ Tak charakterizoval 94letý, téměř slepý spisovatel své poslední dílo, které nyní vychází česky. Některé povídky, psané na starém psacím stroji, vznikaly už v dřívějších letech a bylo třeba je „dotáhnout“, ty poslední autor diktoval přímo z hlavy. Škoda, že mnoho dalších příběhů zůstalo ve spisovatelově šlechetné hlavě nedovyprávěných. Povídky ze starého cylindru předkládají čtenáři tragikomické příběhy lidí různých ras, náboženství a politických názorů, které autor nasbíral a dokreslil z doby svých izraelských diplomatických služeb. I z nich – jako z celého Fischlova díla – vyzařuje hlubok á lidskost, snášenlivost a moudrost.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1990 |  Dvorní šašci |
| 1996 | Hovory s Janem Masarykem |
| 2005 | Kuropění |
| 1991 | Pátá čtvrť |
| 1990 | Dr. Karel Steinbach - svědek téměř stoletý |
Nahlédnutí do pro mě zcela neznámého prostředí diplomatických komunit je, jako u Fischla vždycky, podáno vnímavě a shovívavě. Svět státně důležitých koktejlových večírků u něj nepůsobí jako neupřímné pozlátko, spíš příležitost poznat chytré, vzdělané, z profese umírněné lidi různých zvyků a povah. Diplomaté a jejich známí jsou v prvé řadě lidé, mají také koníčky a vztahy, a navíc jsou zdrojem zajímavých příběhů, které umí Fischl převyprávět s pochopením pro jejich rozhodnutí, ať už způsobila kolik chtěla potíží. Pokud v jedné povídce autor s přáteli přemýšlí, jestli může literatura přispět k míru mezi národy, tato sbírka je zřejmě částečnou odpovědí - nemůže, ale může alespoň ukázat, někdy humorně, jindy naopak, že i příslušníci různých, třeba oficiálně znepřátelených národů, můžou žít v míru, pokud se budou řídit srdcem a zdravým rozumem, místo sobectvím a strachem. A vůbec to není sdělení tak teatrální, jak teď zní.
Povídky odjinud zůstaly nedokončené a těžko z nich něco usuzovat. Co se podařilo dopsat, je zajímavé spíš jako ukázka Fischlovy nezdolné lásky k zaznamenávání příběhů, než jako literatura samotná. Nejhezčí tak pro mě byla vzpomínka jeho písařky a korektorky na poslední měsíce společné práce.