Pozdě k ránu
Karel Hlaváček
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89981/mid_pozde-k-ranu-KkD-89981.jpg
4
145
145
Havlíček chápe jazyk jinak, než jeho předchůdci a v této sbírce básní se to projevuje. Autor zde vytváří poezii výjimečných, nevšedních pocitů a představ, jemných nálad, nočních neurčitých a pohádkových krajin bez pevných obrysů a plných fantazijních dějství, při nichž zní hluboké tóny viol, louten a hobojů.
Přidat komentář
Sbírka opravdu navazuje atmosféru, jako kdyby se blížila čtvrtá hodina ranní a my bychom bloudili prázdnými ulicemi uvězněni pod bludným mrakem melancholických myšlenek. Hraje si s našimi smysly, chce nás dostat na konkrétní místo. Autor tu hojně využívá barvy, vymalovává s nimi pochmurné obrazy unaveného přemítání. Vyskytuje se tu motiv žárlivosti, myšlenky na všechny, které intimně znali jeho milou před ním. Krásné.
Náročnější čtení - některé básně se minuly s mým chápáním, ale pro jiné to za přečtení stálo. Vyzdvihl bych úvodní Pozdě k ránu, Upír a nejvíce na mě zapůsobila báseň v próze Subtilnost smutku.
Snad ještě krásnější, než jak si to pamatuji. Moc se mi líbilo střídaní poezie v próze a ve verších volných a vázaných. Ocenila jsem, že pokud se báseň rýmuje, krásně plyne a zní (na rozdíl od Březinova Svítání na západě, kde občas byly ty verše zkrátka příliš dlouhé, než abych je dokázala číst melodicky). Nejvíce mnou hnula báseň Rozkvetlý smutek. Ale samozřejmě - Pozdě k ránu a Svou violu jsem naladil jsou klasiky, na které nedám dopustit. A také vlastně báseň Pršelo v noci.
Byla to vlastně směs mezi poezií a prózou ... přečetla jsem, ale žádný extra zážitek to ve mě bohužel nevyvolalo ...
Je neuvěřitelné, že tento dekadent byl také starosta Sokola... Není nad Libeň a její spisovatele. Něco zhudebnil Jan Haubert.
Přátelé knihomolové, tohle je POESIE. Kdo nečekal o prázdninách na venkovské cestě mezi poli v horkém létě na svítání mírně ovíněn a nevybavil si přitom Pozdě k ránu, žije o setinu procenta chudší život. Tak to je.
Geniální autor - geniální dílo. Naleznete tu hluboké, citové, neklidné a přitom uklidňující, až hypnotické verše. Hudební metafory a podobenství jsou úchvatné.
Autor si zde vyzkoušel co měl ve svých teoretických záznamech - tedy užít slov v jejich intimní hloubce, a především přistupovat k problému jako k architektonickému problému....Koho to víc zajímá, ten si to může nastudovat rovnou z rozborů autora.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Pozdě k ránu |
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1986 | Milostný listář |
| 1898 | Mstivá kantiléna |
| 1978 | Hrál kdosi na hoboj |
2,5*/5* Tohle bylo z těch tří děl od Karla Hlaváčka co jsem četla rozhodně to nejlepší. Pořád to je za mě teda slušný průměr a vlastně tomu vůbec nerozumím, ale tady už jsem aspoň občas měla pocit že se chytám a párkrát i chuť si něco zaznačit, což považuji za úspěch. Pořád mám teda pocit že poezii vůbec nechápu i když se snažím. Trochu těžší mi to taky dělal fakt že tam bylo spoustu neznámých wtf slov, u kterých jsem nechápala ani proč tam jsou ani co mají znamenat. Navíc se to celé ještě nějak dělilo do sekcí, nebo takových podkapitol, což jsem teda už vůbec nepochopila. Jinak jsem z toho celkový pocit ale měla ucházející a nebyl to minimálně úplně opruz to číst, což považuji za úspěch.