Později
Stephen King
Novinka od krále hororu Syn svobodné matky, Jamie Conklin, nechce nic víc než prožít obyčejné dětství. Jenže Jamie není obyčejné dítě. Jamie se narodil s nadpřirozenou schopností, matka ho ale nabádá, aby to tajil. Může vidět to, co nikdo jiný nevidí, a naučit se to, co se nemůže naučit nikdo jiný. Ale cena za užití této schopnosti je vyšší, než si Jamie dokáže představit. Zjistí to ve chvíli, když ho detektiv vtáhne do pronásledování vraha.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Novely
Vydáno: 2021 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Later, 2021
více info...
Přidat komentář
Později mi neskutečně sedlo. Skvělá duchařina, Jamie mi byl moc sympatický. Konec se mi líbil, to rodinné rozuzlení jsem vůbec nečekala. Za mě velká spokojenost.
Myslím, že je důležité příběh nečíst jako “plnohodnotnou knihu”, ale spíše jako povídku nebo novelu. Kdyby vyšla v normálních pevných deskách, mohla se zařadit po bok Povznesení nebo Kouzelné skříňky pro Gwendy, protože víc jak 150 stran by z toho nebylo.
Děj má spád, kniha se čte rychle, nenudí. Klasický Kingův rukopis.
„Později
jsem zjistil,
že spousta spisovatelů
umřela
za psacím stolem“.
Jak později tvrdí sám pan spisovatel slovy hlavního hrdiny tohoto příběhu „tohle je horor“. Vzhledem k tomu, že pan King neustále dokáže své čtenáře překvapit, co se ještě dá vymyslet, je Později příběh spíše sestavený ze situací, které známe z mistrovo knih nebo jeho syna Joa Hilla. Ale všechno je to mistrně sestavené, až se to tváří, jako novinka ve světě hororu. Už jsem psal, že Později je horor?
Malá ochutnávka:
Nevadí, pomyslel jsem si. Do tří nebo čtyř dnů zmizí, jako všichni. Maximálně do týdne. A nezdá se, že by ti mohl ublížit.
Ale mohl si tím být jistý? V té tmě jsem si uvědomil, že ne. Vidět mrtvé lidi neznamenalo totéž jako znát mrtvé lidi.
Jedna věc mi tu trochu neseděla, na Kinga to má až moc „růžovoučký“ konec a to psal, že „tohle bude horor“. Takže mě později dost zarazilo nevyužití jednoho z mrtvých, k většímu marastu, ničení a další nekalotě. Místo toho to je později ukončené skoro až v míru a pohodě, což je na mistra hororu (už jsem psal, že hlavní hrdina tvrdí, že to je horor?) skoro nevídaná věc. Ale asi nechtěl být na své čtenáře moc krutý. Možná až později. A nebo se nechal inspirovat svým synem, který také dokáže napsat kvalitní duchařinu s hororovými prvky a udělat z toho lovestory.
Citát: Myšlenky se topily v krvi.
Ačkoliv by se později mohlo zdát, že tento můj komentář je kritický, opak je pravdou. Možná si to mnozí uvědomí až později. Stephen King nás vede příběhem a stimuluje naši mysl, a my víme, nebo tušíme (nebo později chceme?) jak to dopadne. Spisovatel se tváří, že to neví, a když to pak později dopadne, jak čtenář předvídal, jsou všichni spokojení. Ano „Později“ není nic závratného, ale je to horor, je to duchařina, je to dobrodružství a je to další kniha od mistra, která později zaplní knihovny jeho příběhem.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Slyšel jsem. Jsem mrtvý, ne hluchý.
(SPOILER)
Jamie vidí duchy. Ano, přesně jako ten kluk v Šestém smyslu s Brucem Willisem. Akorát v tomto příběhu duchové Jamieho neděsí. Samozřejmě, že se občas stane, že zemřelému chybí půlka hlavy. Ale s takovým pohledem se už Jamie naučil žít. Jeho život hladce plyne až do té doby, co bývalá přítelkyně jeho matky, policistka Liz, Jamieho vyzvedne ve škole a odveze ho s sebou hledat ducha muže, který New York už několik let sužuje bombovými výbuchy. Chce, aby z něj dostal místo, kam uložil poslední bombu a jí si díky tomu opět začali u policie vážit. Její nadřízení ji totiž podezírají z konzumace drog a ne neoprávněně. Až tady Jamie narazí na něco, co vůbec není duchem zemřelého člověka. Muž mu totiž nechce zprvu prozradit, kde bomba je. A duchové mluví vždy pravdu. Jamie se tak nevědomky zaplete s entitou, která by pro něj mohla být (a bude) nebezpečná.
Krátká novela v podání Kinga je dílko, které se čte velmi snadno a rychle. King se zde oprostil od zdlouhavého popisu postav a prostředí a jde rovnou na věc. Kapitoly jsou krátké a větší velikost písmen slibuje svižné čtení.
Kniha se mi četla dobře, vlastně proto ní nic nemám. Jen ve mě nezanechala ten wow efekt, proto dávám 4 hvězdy.
Tak tohle byla přesně ta kniha, u které se člověk nemůže odtrhnout a lituje, že příběh není delší.... - a to takovýhle pocit moc často nemívám. King je prostě ten autor, se kterým si velmi rozumím a jeho knihy působí tak opravdově, že jsem ochotna uvěřit, že někdo, kdo vídá mrtvé lidi, skutečně mezi námi chodí. No a čtení těch popisovaných situací a zážitků uvedených v příběhu je čirou radostí. Kdo se chce nechat unášet fantazií a prožít neobvyklá dobrodružství, ten ať se začte. Příběh nemá žádný protahovaný začátek - naskočí se do něj a jede, krásně graduje a na konci čtenáře čeká jedno trochu šokující odhalení :-) Bezva kniha to byla.....
Taková pohodovka. Na to, že hlavní hrdina vidí mrtvé lidi a na to, že to je od Kinga to fakt byla pohodovka a horror se moc nekoná. Příběh hezky plyne a fakt závidím Kingovy tu lehkost s jakou vypráví.
Být to od mladšího Kinga, tak to má 1000 stran a ne 330, bude to psycho a slušný bizár. Takto je to bez omáčky a příběh hezky odsejpá… možná až moc rychle. Přijde mi, že dříve by některé nápady a situace více vytěžil a čtenář by toho měl plnou hlavu ještě měsíce po přečtení. Zatímco zde si řeknete “jo, super, ale …”.
Je to pohodovka, na Kinga možná až moc, ale na těch 330 stránkách se nudit nebudete a bavilo mne to. Na plný počet hvězdiček to ale tentokráte nevidím.
(SPOILER)
("Myslím, že tohle je horor. Přesvědčte se sami.")
Pokud bych měla popsat začátek jedním slovem, použiju: miloučké. To mě rozhodně jako první napadlo při čtení ukázky, než jsem knihu měla v ruce. Četla jsem to cestou z práce a přestože to byl den docela na prd, ta ukázka mi hned zlepšila náladu. Moc jsem se tedy na čtení těšila. A bylo to skvělé.
("Když už jsou mrtví, musí mluvit pravdu. To jsem tehdy v šesti letech nevěděl, jenom jsem si myslel, že ať živí, nebo mrtví, dospěláci říkají vždycky pravdu. A že Zlatovláska je normální živá holka. Byl jsem prostě ještě hloupý dítě. Ale že bych věřil, že tři medvídci umějí mluvit, tak to zase ne.")
Zajímalo mě, kdy se to zlomí. Protože ten příběh je hodně dobrej. A ze začátku značně nenápadnej. Je to hezké přeci, že? Vidět mrtvé lidi? A pokecat si s nimi? Možná když usnuli ve spánku. Ale rozhodně ne, když je třeba sejme bus :/
Protože mě vážně přejela husina, když se změnila pravidla. A první duch po týdnu nezmizel. Protože kdo je, bylo samo o sobě dost drsný. A to potom bylo ještě drsnější. Byť trochu rozmělněný způsobem vyprávění. Na to bych použila slovo: odlehčené. Navíc mám moc ráda vyprávění v první osobě, kde vypravěč nejde s příběhem, ale už je na jeho konci a může si dovolit vsuvky do něj a tím pádem si i trochu pohrát s lineárností. Přesto byly poslední stránky hodně náročný a ty úplně poslední...možná kdyby Jamie nebyl takovej sympoš, bylo by mi to nejspíš jedno. Ne každý autor mě udrží i v téhle časti. Byla jsem dojatá...
Později je trochu jiná duchařina. Nejenom o cizích duších a cizích duchách, ale i o těch našich a v nás. Na To se teprve chytám, tak doufám, že až knihu budu číst, tak mi jedna věc v téhle knize určitou věc v ní nějak moc nevyspoilerovala. Blbej Google! Ale na vysvětlení spojitosti jsem si neklikla :D to zjistím až potom ;) A možná až potom to ocením víc :)
Král hororu z Maine si již nemusí literárně nic dokazovat, a přesto na stránkách posledního románu ukazuje, že stále umí posouvat své vlatní hranice. Později je efektivní duchařinou, která neopomíjí klasické Kingovy trademarky – outsider dítě, vdova a litární agentka. Na rozdíl od ambiciózního Ústavu netlačí Později na pilu a oblíbené motivy nenásilně zapadají do celkové mozaiky příběhu.
Romány Stephena Kinga pravidelně okupují přední příčky prodejnosti, a proto se každý čtenář dříve či později k jeho románům dostane. Až se tak stane, Později bude prozatimní kvalitní tečkou nad dosavadní bohatou spisovatelskou kariérou hororového titána.
Bylo to příjemné čtení, jako vždy, ale zdá se mi to trochu víc odlehčené, než jsem u SK zvyklá. Ovšem, vcítit se do dětské duše, to SK ovládá bravurně, protože mu věřím každé slovo.
Těm duchařským kingovkám jsem ještě nepřišla na chuť. Nelíbilo se mi Osvícení, v IT mi klaun připadal zbytečný a navíc. Z tohoto ranku mě bavil jen Řbitov.
Možná se mi začnou líbit někdy později...
Ale aspoň je to krátké.
Skvělá knížka vyprávěna pohledem dospívajícího Jamieho. Oddechovka s duchy, vrahy, policií a rodinnými dramaty. Svižný děj a dobré postavy. Určitě doporučuji.
Začátek je pozvolnější, přesně tak jak to je u pana Kinga běžné a jak to mám ráda. Detailně nás seznamuje s prostředím a hlavními postavami. Střed je ale jiný. Oproti tomu na co jsem zvyklá, je děj až nečekaně přímočarý. Já si myslím, že je to škoda. Příběh mohl být mnohem delší a propracovanější. Takové ty skoky, dva roky s nic nestalo, to šlo vyplnit nějakým příběhem. Zklamaná rozhodně nejsem a jsem moc ráda, že nám závěr slibuje možnost nějakého dalšího pokračování. Ale za top kingovku tuto knihu nepovažuji. Přesto to ale stačí na plný počet bodů. Audioknihu načetl pan Michal Zelenka. A je velmi pravděpodobné, že z velké části může za to, že jsem nebyla tak úplně nadšená, jak z knih od pana Kinga bývám. Vůbec mi nevyhovovalo jak knihu načetl. Neseděla mi barva hlasu, ale především čte v některých pasážích, až příliš afektovaně. Jasně, příběhu to dodává na dramatičnosti, ale když mi chvilku do ucha řve a chvilku téměř neslyším co říká, tak je to špatně.
Budu se opakovat, vím. Ale King a dětští hrdinové? To je vražedná kombinace. Vždy mi zaručeně sedne a i kdyby zápletka, rozuzlení nebo cokoliv jiného pokulhávalo, dětská psychika a nitro z pera Kinga mně bohatě stačí ke štěstí.
Hlavní postava James, který vypráví o dětství jen s matkou a danajským darem vidět mrtvé, krásně zapadá do party s Jakem z Temné věže nebo děckám z It.
Ta prosakující přílišná korektnost v jeho předchozích novějších kouscích mě tu tak nebila do očí. Právě naopak, body nahoru za poznámky na strýčka v pečováku apod.
.
Až do cca. str. 100 je tu často mezi řádky skloňováno slovo 'později', když už se k něčemu má schylovat nebo James rozvádí myšlenku utne to právě slovem z názvu. Tzn. zatím zahřívací předehra. Ale s krásně volenými slovy, kdy se děsíš, co přijde. Takže si člověk lebedí a čeká trpělivě na zlo.
Jakmile slovíčko později začne ustupovat ze scény a ZLO je tady, je to jízda.
Živočišný strach byl i husí kůže, takže já udílím 5 hvězd a jdu mazat představu tekutých mozků z mé hlavy :-D
Skvělý King, opět ve formě. Svižný příběh s gradací tak akorát. Dokážu si představit, že bude delší, ale i takováto jednohubka byla moc fajn. Připomíná mi některé starší kousky, kvalitou je to rozhodně z těch lepších věcí, co napsal. Jsem nadšená.
Stephen King s přehledem smíchal to, co má nejraději a co od něj máme nejraději i my, přidal k tomu také něco nového a přišel se svižným a neokoukaným příběhem, který podle mě patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech napsal. Později má díky střídmému rozsahu spád jako měla onehdy Carrie a knihu prostě nejde nezhltnout. Výborné postavy, zajímavý děj, který by sice nebyl problém rozepsat do regulérní 500stránkové bichle, nicméně takhle mu to sluší, napětí, zábava i překvapení. Stejně jako v případě Colorado Kida se navíc tentokrát zastanu i měkké vazby, která k Později opravdu sedí.
Velmi milá a příjemná jednohubka z ruky mistra hororu, kterou máte přečtenou za odpoledne. Děj plyne rychle, stránky ubývají. Jenom mohla být o kousek delší.
Štítky knihy
horory paranormální jevy nadpřirozené schopnosti paranormální schopnosti Hard Case CrimeAutorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2016 | To |
Tak nevím. Je to určitě zajímavý a čtivý příběh. Ale...vadí mně, že si King půjčil námět z filmu a v jedné věci používá rituál, který už byl použit v To...