Pozdrav bouřlivé noci
Antonín Sova
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22718/pozdrav-bourlive-noci-22718.jpg
4
6
6
Výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, příslušníka české moderny, Antonína Sovy. Publikace obsahuje básně ze všech období autorovy tvorby, úvodní studii i bohatý dokumentární materiál a dává nám možnost poznat Sovu jako básníka i jako člověka poněkud hlouběji. Vydal Československý spisovatel roku 1964.
Přidat komentář
Tak tomuhle říkám opravdu perfektně provedený výbor z celoživotního díla autora, o kterém je známo, že spíše praktikoval způsob dosažení kvality kvantitou, jinými slovy, že toho napsal co nejvíce, aby se tím dosáhlo ve správných případech co nejlepšího účinku. No a v tomto výboru se zcela vzácně povedlo shromáždit skutečně téměř všechno zdařilé, co lze už považovat za kvalitu nejvyšší a současně se oprostit od veškerých slabších věcí. To v případě Antonína Sovy zdaleka není samozřejmost. Kolik už jsem viděl výborů, kde chyběly ty nejlepší básně a naopak přebývala taková ta "vycpávka". Ale tenhle výbor skutečně plně dokazuje to, co je v něm na závěr vlastně i uvedeno: že Antonín Sova je stále živým básníkem, jehož nejlepší verše dosáhly úrovně nejvyšší kvality, za kterou už vlastně nejde nijak dále rozlišovat.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1954 | Domove líbezný |
| 2010 |  Z mého kraje |
| 2011 | Květy intimních nálad |
| 1959 | Ještě jednou se vrátíme... |
Výbor je zdařilý, co do výběru básní. Ovšem, pokud je toto skutečně to nejlepší od Sovy, pak můj vztah k samotnému básnikovi dost vystihuje písnička Antonín Sova od Jananasu aneb "Už to prostě nechci nikdy podstupovat znova!", protože "Sovovy mlýny melou pomalu a jistě...". Zaujalo mě, že k výboru patří i gramofónová deska, ale nemám gramofón a tudíž jsem si ji nepustila. Doprovodné texty, bohužel, nejsou zdaleka tak dobře sestavené jako např. u Poutníka z Albionu, proto nepřidávám hvězdičku za celkový dojem. Ještě ze školy si pamatuji dvě dnes asi nejznámější Sovovy básně, "Princezna Lyoleja" a "Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy" ze sbírky "Ještě jednou se vrátíme...". Jako ukázku bych připomněla právě druhou z těchto básní, kterou jsem během nudného zkoušení na začátku hodin literatury přečetla zřejmě tolikrát, že si ji vybavuji i po letech. Určitě to není jediná dobrá báseň od Sovy, ale asi jediná, kterou si kdy zapamatuji.
-------------------------------------------------
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
-------------------------------------------------
Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou, --
že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy
a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví.
Vás tenkrát z jara čekal jsem... V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy?
Nuž rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšená.
A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad?
Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy, --
jdu hledat Nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?