Pozdrav bouřlivé noci přehled
Antonín Sova
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22718/pozdrav-bourlive-noci-22718.jpg
4
6
6
Výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, příslušníka české moderny, Antonína Sovy. Publikace obsahuje básně ze všech období autorovy tvorby, úvodní studii i bohatý dokumentární materiál a dává nám možnost poznat Sovu jako básníka i jako člověka poněkud hlouběji. Vydal Československý spisovatel roku 1964.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pozdrav bouřlivé noci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Tak tomuhle říkám opravdu perfektně provedený výbor z celoživotního díla autora, o kterém je známo, že spíše praktikoval způsob dosažení kvality kvantitou, jinými slovy, že toho napsal co nejvíce, aby se tím dosáhlo ve správných případech co nejlepšího účinku. No a v tomto výboru se zcela vzácně povedlo shromáždit skutečně téměř všechno zdařilé, co lze už považovat za kvalitu nejvyšší a současně se oprostit od veškerých slabších věcí. To v případě Antonína Sovy zdaleka není samozřejmost. Kolik už jsem viděl výborů, kde chyběly ty nejlepší básně a naopak přebývala taková ta "vycpávka". Ale tenhle výbor skutečně plně dokazuje to, co je v něm na závěr vlastně i uvedeno: že Antonín Sova je stále živým básníkem, jehož nejlepší verše dosáhly úrovně nejvyšší kvality, za kterou už vlastně nejde nijak dále rozlišovat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pozdrav bouřlivé noci v seznamech
| v Přečtených | 11x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 15x |
| v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1954 | Domove líbezný |
| 2010 |  Z mého kraje |
| 2011 | Květy intimních nálad |
| 1959 | Ještě jednou se vrátíme... |
Výbor je zdařilý, co do výběru básní. Ovšem, pokud je toto skutečně to nejlepší od Sovy, pak můj vztah k samotnému básnikovi dost vystihuje písnička Antonín Sova od Jananasu aneb "Už to prostě nechci nikdy podstupovat znova!", protože "Sovovy mlýny melou pomalu a jistě...". Zaujalo mě, že k výboru patří i gramofónová deska, ale nemám gramofón a tudíž jsem si ji nepustila. Doprovodné texty, bohužel, nejsou zdaleka tak dobře sestavené jako např. u Poutníka z Albionu, proto nepřidávám hvězdičku za celkový dojem. Ještě ze školy si pamatuji dvě dnes asi nejznámější Sovovy básně, "Princezna Lyoleja" a "Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy" ze sbírky "Ještě jednou se vrátíme...". Jako ukázku bych připomněla právě druhou z těchto básní, kterou jsem během nudného zkoušení na začátku hodin literatury přečetla zřejmě tolikrát, že si ji vybavuji i po letech. Určitě to není jediná dobrá báseň od Sovy, ale asi jediná, kterou si kdy zapamatuji.
-------------------------------------------------
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
-------------------------------------------------
Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou, --
že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy
a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví.
Vás tenkrát z jara čekal jsem... V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy?
Nuž rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšená.
A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad?
Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy, --
jdu hledat Nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?