Poznamenaný: deset měsíců s Janem A. Baťou
Vladimír Krejčí

Unikátní svědectví osobního tajemníka Jana Antonína Bati přináší nový pohled na tuto dodnes rozporuplně vnímanou osobnost.
Přidat komentář


První polovinu knihy jsem poctivě přečetla (i se všemi předmluvami a komentáři), s tou druhou jsem pro změnu poctivě bojovala. Kniha je vlastně jakýmsi deníkovým záznamem všech událostí, které pan Krejčí prožil s panem Janem Antonínem Baťou jako jeho tajemník. No a právě v té polovině mě to přestalo bavit.
O rodině Baťů jsem zhlédla nespočet dokumentu, prošla několik výstav, zažila povídání prarodičů a rodičů a troufám si říct, že už i něco přečetla. Mám obdiv k pracovitým a cílevědomým lidem, ale i tito lidé dělají chyby. Bývají až přehnaně tvrdí a dokáží člověka pěkně vyždímat.
Kniha mě opět obohatila a i díky ní jsem si objasnila nějaké souvislosti a rozšířila obzory.
Nejsem vědecký ani muzejní pracovník, tudíž mi tato forma až tak nesedla.
Pokud to hodně přeženu, tak je to takový Ďábel nosí Pradu či spíše Ďábel nosí Baťu. :-) Akorát že místo hezké asistentky v módním časopise je to příběh právníka a časem i tajemníka J. A. Bati.
1. polovina knihy popisuje příchod do Baťových závodů jako mladík a postupně se vypracuje na osobního tajemníka Jana Antonína Bati (neplést prosím se zakladatelem Tomášem Baťou). Baťa má s nelítostnou šéfovou onoho módního časopisu hodně společného. Očekává, že jeho tajemník mu bude číst myšlenky, dělá časté impulsivní rozhodnutí a potřebuje mít vše okamžitě hotovo, ideálně už včera. To vytváří zajímavé až úsměvné situace. Hlavně to ale přináší jedinečný pohled na rok života slavného továrníka, rozhodnutí, která dělal (nebyla v té době vůbec lehká) a pohled do života a procesů řízené celé firmy, právních sporů a toho, jak flexibilní firma byla a jak i při své velikosti dokázala pružně reagovat a "hackovat" v podstatě jakýkoliv problém, který ji stál v cestě. Tato část končí Baťovým odletem do exilu v Brazílii.
Druhá část vypráví situaci ve Zlíně během války, její skončení a příchodu komunistů. Je to také zajímavé, ale už ne moc a hlavně hodně smutné.