Pozvánka
Sebastian Fitzek
Pozvánka: Běda tomu, kdo ji přijme. Marla Lindbergová se už neumí dočkat prodlouženého víkendu v Alpách, kde přijala pozvánku na setkání ze školy. Krátce po příjezdu si však uvědomí, že jen jedna věc je smrtelnější, než opustit odlehlý horský hotel - zůstat v něm. Marline dávné vzpomínky na zvláštní odkaz, který ji vylákal do staré nepoužívané porodnice, jsou křišťálově čisté. Na postavu, která se ji pokusila zabít. Na zvláštní pískavý kašel psychopata během boje na život a na smrt. Po letech psychoterapie se však dozvídá, že se nic z toho nestalo a všechno jsou jen falešné vzpomínky. Marla je inteligentní mladá žena a má pozoruhodné vlastnosti, všechno si pamatuje a všímá si podrobností, které ostatním většinou uniknou. Když se jak-tak dá do pořádku, začne pracovat jako externistka pro Spolkový kriminální úřad. Je to však pro ni velká psychická zátěž – analyzuje filmy a fotografie v nejhlubších stokách internetu, aby pomohla najít zneužívané a týrané děti a zachránit je. Když dostane pozvánku na školní setkání v Alpách, doufá, že si bude moci zavzpomínat s bývalými spolužáky. Když však dorazí do zasněženého horského hotelu, všechny pokoje jsou již obsazeny. Na jídelním stole leží použité nádobí, v krbu plápolá oheň, ale nikdo tam není. Marla začne hledat ostatní. A pak to slyší znovu. Venku v ledové tmě někdo pískavě kašle…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2024 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Die Einladung, 2023
více info...
Přidat komentář
Pozvánka: Běda tomu, kdo ji přijme. Marla Lindbergová se už nemůže dočkat prodlouženého víkendu v Alpách, kde přijala pozvánku na setkání ze školy. Krátce po příjezdu si však uvědomí, že jen jedna věc je smrtelnější, než opustit odlehlý horský hotel – zůstat v něm.
Začátek Pozvánky mě moc nechytl a chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na Fitzekův styl psaní. Bylo to moje první setkání s jeho knihami, takže jsem nevěděla, co čekat. Ale jakmile se příběh přehoupl do druhé poloviny, všechno nabralo šílené tempo a zbytek knihy jsem přečetla jedním dechem!
Téma unikovky, která v lidech odhalí jejich nejtemnější stránky, mě naprosto fascinovalo. Příběh skvěle vykresluje lidské chování pod tlakem – nikdo si nemůže být jistý sám sebou, natož ostatními. Neustále jsem tápala mezi pravdou a lží a až do poslední stránky jsem netušila, komu věřit. Závěr mi dal pořádně zabrat, protože jsem nejvíc podezřívala hlavní hrdinku. Její nejasný pohled na dění mě nechával tápat mezi tím, jestli je oběť, pachatel, nebo někdo, kdo ztrácí kontakt s realitou.
Pokud máte rádi psychothrillery plné napětí, zvratů a dějových kliček, Pozvánka by vám rozhodně neměla uniknout. I když jsem si ze začátku nebyla jistá, Fitzek mě nakonec přesvědčil, že jeho příběhy stojí za to.
To byla tedy jízda. Od začátku až do konce. Čím víc čtete dál, tím máte více otázek. Příběh se mi strašně líbil a na tohle období se skvěle hodí. Jsem ráda, že jsem zrovna měla pocit, že tuhle knihu musím číst prostě hned teď! Líbila se mi velice atmosféra v knize. Opuštěný hotel byl popsán opravdu dobře a děsivě, když jsem to četla přes noc, mírně jsem se i bála. Poté, to v jeden moment, šlo vše hopem a já přestala pomalu stíhat děj. Ale i tak to za mě bylo skvělé tempo. Ke konci, jsem pořád nevěděla moc co si myslet a děl se zvrat za zvratem. Jak to doopravdy bylo, jsem samozřejmě vůbec neuhodla.
Extrémně děsivá kniha. Námět sice jako úniková hra, ale podnětů k vykulení oček je možná až přespříliš. Samozřejmě nesmí chybě řada psychopatických koumáků, kteří umějí navodit atmosféru na zabití. Hlavní hrdinka se zmítá ve stálém nebezpečí, ale kdo to vlastně je? Závěr mne znechutil, jak byl přeuzlovaný, už ani nešlo poznat vo co go. Přiznám se – už mi to bylo docela fuk.
Přestože byl konec lehce fantasmagorický, tohle byl thriller jaký má být. Nemohla jsem přestat číst a otáčela stránku za stránkou. Super počtení
Toto dílo pro mě bylo celkem zklamáním. Od autora mám přečtené téměř všechny knihy co v Česku vyšly, ale tato byla první, u které jsem si říkala, zda ji psal vůbec sám autor. Do čtení jsem se musela nutit, vlastně mě pak ani nezajímalo co bude s hlavními hrdiny. Celkově to byl trochu zvláštní překombinovaný příběh.
Kniha se četla velmi dobře, děj byl dlouho napínavý…ale ten konec mi přišel jako překombinovaná slátanina! Škoda!!! :-(
Jako pokaždé od autora, i toto bylo dobré psycho, přitom ale nechcete, aby to skončilo. 5*
(SPOILER)
Jestli Sebastian Fitzek něco umí, tak jsou to nečekané zvraty a konce, u kterých si člověk řekne: "Co je vlastně pravda?" Ale čeho je moc, toho je příliš... Fitzeka mám ráda, je to můj oblíbenec, vždycky mě dokáže překvapit a když jsem četla anotaci této knihy, dost jsem se těšila, protože ten námět mi přišel super. Provedení už bohužel moc ne.
Docela dlouho se to rozjíždělo a vždycky, když už jsem se začetla, tak se změnila dějová linka a zase mi chvilku trvalo, než jsem se do děje ponořila. Posledních cca 50 stran, kde se všichni začali navzájem zabíjet, mě nebavilo a celkově mi to zkazilo dojmy z celé knížky, přišlo mi to prostě až moc přehnané.
Závěr mě překvapil, nečekala jsem to, ale to je tak všechno, žádné další pocity se u mě nedostavily, spíš jsem byla ráda, že už mám konečně dočteno.
Škoda, Fitzek to umí, ale přijde mi, že se snaží s každou knihou vymyslet čím dál zamotanější děj, což k psychothrillerům trochu patří, ale všeho s mírou...
Fitzek nezklamal. To má takový spád a rychlost, že je to jednohubka. A strašně dobrá jednohubka. Zvrat za zvratem, do poslední stránky netušíte NIC. Nechci popisovat děj, protože by to byl spoiler. Já jsem si čtení užila na maximum a řadím do škatulky, že nechcete, aby kniha skončila. A i ten doslov čtenáře potěší.
Tak za mě teda fakt těžký psycho… neznám moc takových spisovatelů , co dovedou napsat takovýhle příběh .. přečteno na jeden zátah
Mám pocit, že už to nie je starý dobrý Fitzek.Tentokrat to zamotal viac ako dosť a chvíľami ma to prestávalo baviť.
Fitzekovi knížky jsou na přeskáčku dobré a dlouhodobě náročné na pochopení, tahle kniha za mě patří k jedním z nich. Nemám moc ráda, když se neustále přeskakuje v čase a při čtení se zamýšlet, v jakém časovém období zrovna jste. Začátek začal dobře, pak už jsem to ke konci tlačila očima, ať už je konec. Závěr přišel a s ním mnoha překvapeni a v podstatě začnete hltat každou stránku. Nebylo to špatné čtení, ale od Fitzeka jsou i lepší.