Práce: Dějiny toho, jak trávíme čas

10.08.2024

Poselství knihy by se dalo smrsknout do jediné maximy, a to nepracujme tolik aneb čas nejsou jen peníze. Ke šťastně prožitému životu patří i přiměřená míra zahálky, nicnedělání, pozorování, případně kreativity. Co se týče materiální střídmosti a potírání nerovnosti, v tom se dle autora můžeme učit od prapředků lovců, resp. z toho, co o jejich životním stylu víme z antropologie, archeologie apod.; autor zde často odkazuje na zvyky afrických Ju/´hoasiů, kteří se svým zvykům těmto lovcům blíží. Vztah mezi vztah mezi energií, životem a prací je společným rysem, který sdílíme i s jinými živými organismy.

V této knize není dle mého názoru sdělováno čtenářům nic převratně nového a není to ani o tom, že bychom se měli vrátit k životnímu stylu lovců – sběračů, neboť s rozlezlostí a početností lidské populace, o což se úspěšně postarali naši zemědělští předkové a se současným rozvojem a koncentrací obyvatel do měst, to ani nejde. Autor se dotýká všemožných témat souvisejících s prací od evoluční biologie, archeologie, historie, antropologie; odkazuje na různé autory od Leviho-Strausse a jeho strukturalistické teorie kultury, Malthusse a jeho teorie o exponenciálním růstu populace vs aritmetickém růstu zemědělských výnosů, Meadowse a jeho Meze růstu atd.

Ano, jistě, někteří z nás vidí v honbě za kariérou a penězi vyšší smysl, nebo jsou zkrátka v tahu stávajících kulturních vzorců jako např Japonci, kteří jsou schopni upracovat se k smrti a nevzít si ani den volna je pro ně otázkou cti. Mně osobně prázdná hesla typu „když nemůžeš, tak přidej“ nechávají zcela chladnou a v ´pohádce´ o nekonečném hospodářském růstu nevidím žádný happy end (a ani tam není). Kdo se žene za falešným pozlátkem, bude se za ním hnát dále. Kniha nekniha.

12.12.2022

Kniha pojednává o tom, jak se vyvíjela práce v lidských dějinách a taky o tom, jak to s "prací" funguje ve zvířecí říši.

Jde o opačný pohled na svět, než který předkládají knihy, které jsem v poslední době četl. Atomové návyky (dej tomu o trochu více, makej na sobě), Kam se poděl můj sýr (jdi si za svým snem, makej) a další hromady knih o marketingu…

Autor se zaměřuje na to, kolik času trávíme prací, kolik času trávili naši nedávní předci a kolik času trávili naši dávní předci, kteří se živili lovem a sběrem. Sice jsme na tom lépe, než dělníci rozjíždějící průmyslovou revoluci, o pohodičce lovecko-sběračských komunit si ale zatím můžeme nechat jen zdát.

Takže si to shrneme: Lidi, spěte (kniha: Proč spíme) a nedřete tolik (kniha: Práce)! Obě knihy jsou dobrou inspirací a svým způsobem i návodem na to, jak si uchovat duševní zdraví v dnešní uspěchané době.

12.04.2022

Mé očekávání od knihy bylo zcela jiné, ale nakonec velmi zajímavé čtení. Autor zkoumá, jak lidstvo v průběhu časů trávilo a tráví svůj život. Pro nejstarší etapu lovců a sběračů sahá po archeologii a atropologii, následně se coby historik zabývá otroctvím a zemědělstvím starověku a středověku, coby ekonom zase rozebírá přesun do měst a industrializaci, až se dostane k eseji o automatizaci práce a vlivu technologií. Je tedy vidět, že jde o značně odlišné přístupy.

Nicméně dostáváme přesvědčivý obrázek toho, jak jsme se z vcelku soběstačného a prostého, ale každopádně neuspěchaného života lovců a sběračů, dostali k přikování se k půdě a přizpůsobení se ročním cyklům zemědělství a chovatelství. A následně, jak jsme v průmyslové revoluci vyměnili sen o výdělku a lepším živobytí za nekončící lopotu coby součást velkého stroje špinavé továrny. Postindustriální doba přinesla nezřízenou spotřebu a dominanci sektoru služeb. Fyzicky těžké práce ubylo, ale naše touha vlastnit víc a víc věcí, které nám jsou marketingově podsouvány, nás dohání k workoholismu a plýtvání času a energie v nesmyslných zaměstnáních bez reálného přínosu komukoli.

Spolu s tím se také extrémně zvedá majetková nerovnost. Přesto nepřestáváme věřit, že poctivou prací si zajistíme spokojený život. Práci proto obětujeme volný čas i vztahy. Statistiky ale mluví jasně.

02.04.2022

takže všechno je to vlastně podfuk. nebo jak říkal můj táta habaďůra. napřed nás evoluce přivedla do nesvobody a pak revoluce do otroctví. nikdy jsme na tom nebyli lépe jak za časů lovců a sběračů – to jsme si mohli uvědomit už když šel v kinech film Bohové se zbláznili, nebo jak se jmenoval. být křovákem v Africe dává větší smysl než se pídit za pochvalou vedoucího nebo titěrným zvýšením platu omlouvat 80 hodin týdně v práci, nervy nadranc a narušené vztahy.
ano, jako sběrači a lovci jsme měli naposled svobodu, nikdo nás nekontroloval na žádné hranici, nikdo po nás nechtěl výkazy našich příjmů a vydání, dokonce po nás nikdo nechtěl výživné a neměli jsme uječené přívěsky a ony zase neměly líné budižkničemu a vůbec děti neměly špatné vzory. neutiskoval nás majetek, nepotřebovali jsme načančané autíčko, ani jsme ho nemuseli skrývat před všetečnými sousedy, kteří čekali, až uděláme chybu, aby nás mohli udat...

tuhle knížku jsem si fakt užíval. a úplně ně vzali „talenti“ v závěru. když si to člověk všechno spočítá a srovná, tak by snad pomohlo odstěhovat se na pustý ostrov. žel, ty už nejsou k mání, anektovali je televizní štáby s pseudorealityshow. něčím tu línou lůzu přece musíme nacpat, ať nedělá potíže, ať uhne, tady jsme při budování štěstí...

velmi originální a neotřelý pohled na věci, které jsou nám dávno známé, ale nějak jsme si uvykli vnímat je, jak nám to ve škole předvedli. doporučuji, je to lepší než kdejaká beletrie, vykalkulovaná na šťastný konec.