Praga Piccola
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458332/bmid_praga-piccola-lMj-458332.png
4
291
291
Vypravěčem příběhu je Bertold Neuman, jeden ze synů hlavního konstruktéra libeňské Pragovky. I když větším talentem pro uplatnění v automobilce vynikal bratr Rudolf, Bertold oplýval vůlí a sveřepostí, která ho předurčila stát se vedoucím pracovníkem ve vývojové dílně. Rudolf nakonec odešel šířit a propagovat libeňskou značku do světa, Bertold zůstal věrný domácímu prostředí, kde navrhoval i uskutečňoval své představy o strojích na čtyřech kolech, z nichž nejznámější se jmenoval Praga Piccolo. Autor se soustředil nejen na ztvárnění proměny obcí nedaleko Prahy v průmyslovou zónu, ale i na vylíčení hospodářského rozmachu první republiky, jejího společenského života, promítajícího se například do nástupu filmového průmyslu. Urbanova sága je tak nejen ságou jedné rodiny se spletitými vztahy, ale i historií malé země, která nedokázala čelit dějinným zvratům a byla po dvaceti letech zničena.... celý text
Přidat komentář
Nádherná zpověd o proměně českého světa.
Boj o moc, která všem přinese zkázu a boj o holý život.
Rád bych žil v době první republiky.
Pro hodnocení knihy je vždy špatné, když má čtenář pocit, že ji snad nikdy nedočte, když se to táhne. A tento pocit jsem měl u Pragy Piccoly. Já nemohu napsat, že to je špatná kniha, to rozhodně není, ale nestrhla mě. Připadal jsem si jako ve škole, když jsem musel nějakou knihu přečíst, i když mě úplně nebavila. I tehdy jsem mnohokrát uznal, jo, je to dobré, ale kdybych nemusel, nedočetl bych to. Teď jsem si také říkal, je to Urban, kvalita, to nemůžeš odložit. Takže jsem knihu neodložil. Ale tentokrát jsem se s autorem úplně nesešel. 70%
Úplně jiná kniha, než Urban zatím napsal. Skvělá atmosféra meziválečného období. A pro toho, kdo zná Libeň, je radostí si příběh přečíst. Skoky z plynojemu na Palmovce mě úplně dostaly! Doporučuji všem milovníkům starých časů.
Moc příjemná knížka nepostrádající napětí. Ačkoliv člověk s některými postoji hlavní hrdiny nemusí souhlasit, přecejen se často přistihne, že mu ve všem co dělá, přeje hlavně úspěch. I když vývoj předválečných události naznačuje, že k happyendu asi nedojde, i tak na člověka dýchá příjemná dobová atmosféra potvrzující naši (sice zkreslenou) představu o zlaté éře 1. republiky.
První Urbanova kniha, kterou jsem přečetla. Ačkoli toto dílo zrovna nevyvolalo čtenářské nadšení, u mne zabodovalo. Možná je to tím, že v Libni vyrůstala má babička a že ani já nemám do Libně daleko a všechny popisované realie si představuji na místech, která znám už jen z vyprávění a dnešního pohledu. Stejně tak příjemně nostalgické je vyprávění o nádherných starých automobilech a to dokonce i pro neřidiče a laika jako jsem já. Až mrazivě na mě působí historické událnosti, z nichž nabývám dojmu, že se historie skutečně začíná opakovat.
Zajímavý realisticko/mystifikační rámec velkých dějin sledovaných prostřednictvím individuálního osudu bohužel poněkud ubíjí sterilita hlavního hrdiny. Nostalgická atmosféra špikovaná průběžně rozmisťovanými dobovými detaily a zajímavostmi Urbanovi vždycky šla, pomalý ale neúprosný tok dějin se sice valí poněkud ztěžka, ale svědčí autorovi víc než násilné pokusy o akční scény v předchozí knize "Boletus Arcanus". Nedotažený příběh, který končí, když to začíná být zajímavé (dozvíte se v doslovu), pěkně souzní se snahou vsugerovat čtenáři, že jde o skutečnou story zpracovanou podle autentických zápisků. Ať už je to "s pravdou" jakkoli, tohle "vyprávění ze života" je v důsledku celkem neživotné. Daleko poutavějším protagonistou by byla nepřizpůsobivá vnucená manželka Lila, která je v tomto případě odsouzena dělat jen takové nevyrovnaně emancipované křoví. Nejsilnější osobností je tu nakonec genius loci staré Libně.
Miloši Urbanovi tahle sociálně historická poloha velmi sluší. Podobně jako v jednom ze svých románů Lordu Mordovi využívá historické souvislosti k posunu děje. Zatímco v Mordovi se jednalo o přímého hybatele děje, v Praze Piccole dějinné souvislosti ani tak neutvářejí samotný děj, jako spíše změny názorů v jednotlivých postavách potažmo celé společnosti. Je to logické. Praga Piccola se odehrává v mnohem širších historických kontextech. Nabízí se tak přímé srovnání s podobně cílenou knihou od Simona Mawera, Skleněným pokojem. Oba autoři se pohybují ve víceméně podobném období a sledují, s přimhouřením oka, podobnou „společenskou třídu“. Zatímco Mawer nikde netlačí na pilu a vypráví civilní příběh, Urban neustále pomrkává na čtenáře a předhazuje jim známé tváře a situace. Bohužel to v celém kontextu knihy působí prvoplánově a nepatřičně. A dokonce i přes tento fakt působí historické ukotvení Mawerovi knihy mnohem lépe a funkčněji.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Praha Československo rodinné vztahy auta, automobily 1. pol. 20. století Mnichovská dohoda ságy milenky filmový průmysl
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Túúúú, túúúúúúúúúút.. vůně nové pragovky, odraz slunce na kapotě a prach prvorepublikových cest. Svět melancholického řádu, poctivá práce a láska k ní, ale taky mejdany do vany, které ve filmech pro pamětníky nehledej. Tady ano, bez smyslnosti by to nebyl Urban. Nejde ale o smyslnost hravě jiskřící. Je nedotknutelná. A pokud se ji dotkneš, je bolestivá, trpící, trýznivá. Starý svět skončil, odešel..Škoda.