Praga Piccola
Miloš Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475706/bmid_praga-piccola-2db-475706.jpg
4
296
296
Praga Piccola je dalším grafickým skvostem z dílny Pavla Růta. Bylo na ni použito tzv. vrapování, technika, díky níž nejsou stránky stejnoměrně oříznuté a díky které připomíná prvorepublikové tituly, jejichž archy si musel čtenář sám rozřezat. Historie jedné rodiny, jednoho města a jedné továrny z doby konce Rakouska-Uherska a ve slavném dvacetiletí Československé republiky tak, jak ji ve svých zápiscích zachytil libeňský rodák ing. Bertold Neuman a do románové podoby převedl Miloš Urban. Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné libeňské automobilové továrny na sklonku Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých letech první republiky. Dostáváme se do rodiny Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu málo, ale o to víc chce v továrně získat neprotekční místo a vyrábět automobily. Právě Bertold je vypravěčem rodinné ságy. Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou, a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde. Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do lepších kruhů do Prahy, kde tráví volné neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách (příležitost prodat automobil hvězdě stříbrného plátna), zároveň se propadá do hluboké vztahové krize, kterou nezažehná ani narození dcery. Bertold se s rozchodem vyrovná po svém, ale s čím se vyrovnat nemůže, je přechod na armádní výrobu v době, kdy republice začne čím dál víc hrozit Německo. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu židovští přátelé doporučí odejít před Hitlerem do Anglie a on je na poslední chvíli poslechne. Svůj oblíbený automobil, skromnou Pragu Piccolu, si bere s sebou, a spolu s ní tajemný náklad, který se mu podaří v bezpečí dostat až do Londýna. Odtamtud podniká kroky na záchranu své dcery a bývalé ženy, ale milovanou továrnu zachránit nedokáže.... celý text
Přidat komentář
Dočetla jsem do strany 46 a vzdala to. Vyhýbám se současné české literatuře jako čert kříži, a kdykoli tuto zásadu poruším, jsem opět zklamána. Tentokrát vypadal námět slibně – staré knihy a knihy o starých časech mám celkem ráda (Herrmannovo "Ze staré Prahy", Poláček) a asi jsem si představovala, že to bude něco jako Jedličkova rodinná kronika Krev není voda. Ale ne.
Z toho mála, co jsem přečetla, mám dvě připomínky. V úvodu je hrdina malý chlapec, a mě rozčilují knihy o malých chlapcích, jsou to povětšinou nesympatičtí spratci (i když autoři to tak zřejmě často vůbec nezamýšleli), kteří tropí "roztomilé" neplechy a na vše nahlížejí uniformním dětským pohledem. A za další to bylo prostě nudně napsané.
Když jsem prolistovala dozadu, zjistila jsem, že hrdina dospěje a bude řešit neuspokojivé vztahy, rozvod, nevěry, sex nesmí chybět, a ať si je to proložené spalovacími motory a občasnými popisy staré Prahy, tak tohle mě nebaví.
S tím se navíc vloudila ještě jedna dvě pochybnosti. Co je vlastně pravda? Zdráhám se uvěřit, jak tu někteří zmiňují, že Bert Neuman je fiktivní postava a jeho deníky smyšlené. To by byla tak ubohá literární obezlička, že ji nechci přisoudit ani českému současnému autorovi. (Je pravda, že v Princezně nevěstě to bylo využito docela dobře, ale to je čestná výjimka.) Jestli však postava existovala a kniha čerpá opravdu z autentických deníků, pak kde končí fakta a nastupuje fikce? A že něco tam přimyšleno určitě bude. Setkání se Štorchem, Machatým, milenky... je to pravda? Jestli totiž u žádné věci nemůžu mít jistotu, že se to stalo, proč bych to měla brát jako historickou výpověď a kroniku skutečné osobnosti? To by pak vůbec nemělo smysl něco takového číst. A jelikož té pochybnosti bych se nezbavila, raději jsem četbu ukončila.
Tak takového Urbana můžu, bez hororové fantazie s krásnými popisy periferie Prahy a vytříbeným jazykem. Budu muset pohledat ještě něco takového.
Vcelku zajímavé svědectví doby. První polovina knihy je docela nudná, nezábavná. Od druhé půlky, nebo možná lépe od poslední válečné třetiny je opravdu co číst a doba je mnohem zajímavější. Takže celkově to stálo za to.
Podíváme se do doby, kdy někdejší město Libeň ještě nebylo pohlceno Prahou, a kdy nevadilo, když jste jezdili autem nalitý a nebyly potřeba SPZky. Kdy se ještě jezdilo vlevo, a lidé nepřišli na to, že auto nemusí vypadat jako samohybný kočár, kdy jízda autem nebyla jen nastartovat a jet. A kdy si mohli konkurenti z různých továren navzájem doslova načumovat do oken a dvorů.
Na Urbanovy poměry je knížka poněkud umírněná, i když pár pro něj typických scének se tam najde. Nejvíc mě bavila mírně poetická část popisující Bertovy začátky, kdy objevuje zajímavosti tehdejšího okolí Prahy na kole a pak i různými auty (''člověk kromaňonský'' v pískovcových bytech na Proseku) . Je tam jistý prosluněný pocit jak z Obecné školy, takový ten, který vytváří obraz Prahy hezčí a romantičtější, než je teď a možná i než byl tehdy.
Naopak období kde se řeší nepodařené manželství s Lilou a různé jejich romantické n-úhelníky a prostorová tělesa byla dost ubíjející - ale s hrozbou druhé světové se to opět rozjelo.
Pragovky Bejby nejsou a nebudou, padesát let nepřišly, a už nepřijdou!
Tohle že je Urban? Nechtělo se mi tomu věřit, je to za mě úplně jiné, než všechny ty Santiniho jazyky a Lord Mordi. Ale to neznamená, že je to špatné, právě naopak!
Po pro mě obtížně čitelném Stínu katedrály jsem si dal od autora dvouletý oddech (zhlédnutí působivě zfilmovaného Hastrmana nepočítám) a nyní se zvědavě pustil do dalšího díla M.U. Historie konce monarchie a první republiky pohledem automobilového konstruktéra značky Praga se mi jednoznačně líbila. Byl to náhled střední, možná vyšší střední třídy, podaný poutavým a čtivým způsobem, navíc z velice atraktivního prostředí. Dávám 4,5 hvězdy, takže matematicky zaokrouhluji na 5.
Anotace mě nalákala, ale styl a formát (jak textu, tak celé knihy) mě záhy otrávily. Očekávání nebylo naplněno. Zklamání.
Můj třetí Urban - a zase výborný. Autor se neztrácí v reáliích Rakouska-Uherska ani Československa a příběh nápaditě doplňuje dobovými událostmi. Tohle se četlo samo! :)
Podle mě jedna z nejlepších Urbanových knih, přitom zdaleka ne tak známá jako Hastrman, Santiniho jazyk, Sedmikostelí atd. Urban umí psát, takže se od něj čte dobře všecko, ale tohle plynulo nadobyčej ladně. Zajímá mě docela, jestli Bertold Neumann opravdu existoval a zanechal deník.
Knihu jsem si přečetla na doporučení FB kamarádky a nelituji. Zajímavý román sestavený podle zápisků syna Berta rodiny Neumanů - majitele pražské továrny na auta Praga. Děj se odehrává v místech, která znám (Libeň, Vysočany, Karlín) a je zajímavé číst o nich v době, kdy jsem ještě ani nebyla "na houbách" a Libeň ještě nebyla Praha ... Příběh Berta je zajímavý - byl floutek, který se rád bavil, miloval ženy ... Byl ale technicky zdatný, uměl se v továrně vypracovat, věděl co chce a šel za svým ... Technické pasáže jsem přeskakovala, ale zase tolik jich nebylo. Sledovala jsem život za první republiky, ocitla jsem se na Barrandovských terasách v době jejich největší slávy, s napětím jsem prožívala předválečnou dobu v Praze, přípravu Berta k útěku, vlastní cestu do Anglie. Měl štěstí na lidi a víc nebudu prozrazovat. Když jsem byla u doslovu, litovala jsem, že příběh končí a nepokračuje dál po válce. Román doporučuji.
!!!možné SPOILERY !!!
Váhala jsem nad hvězdami docela dlouho...zaujal mě úvod, že se v podstatě jedná o skutečný příběh podle deníků a zápisků Bertolda Neumana... nicméně román sám mě teda moc nebavil.. samotný Bert mi přišel jako celkem nesympatický chlapík, který pořádně nevěděl, co teda vlastně chce, věděl však , co se od něj očekává. Sága je to poměrně rozsáhlá, podrobně se taky dovídáme o vývoji automobilového průmyslu v ČR a SR, o rozvoji Pragovky a jejich modelech... (což opět moje škoda - auta mě až tak neberou...)
Vztah Rudolfa Neumana a jeho ženy, toužící po kariéře operní pěvkyně se mi líbil - opravdová romantika ;) zahodit vše a jít za uměním a láskou, opravdu jako z filmu pro pamětníky...
Sám Bert a jeho hledání, to už bylo horší...popisy prvých návalů chtíče, když ženy lovil na automobil (nádherná pasáž s prodejnou ženou u řeky, kdy ta si nedříve u prodavače ve stánku koupí svačinu : "kyselé rybičky do kornoutu a pečivo" a pak se vrhne k ústnímu výkonu povolání .....), jeho vztahy s ženami staršími, vdanými....a tak nějak nevyhraněný vztah k sestřenici Lile, na jednu stranu ji odsuzuje, nesnáší, bere jako přívěšek, na stranu druhou mi přišlo že ho i přitahovla a toužil po ní... následný sňatek "jemuž se nejde vyhnout" - jak to asi mohlo dopadnout ?? opět zobrazena vyšší pražská třída, kontakty, večírky, společnost umělců, bohémů, škrtneme o film, tramping..oba manželé spojováni zejména povinností, se rádi nechali zlákat i zakázaným ovocem...
Bertův věčný kamarád Hejl - u něj mi slovo kamarád snad ani vůbec nesedí - prostě kolega z fabriky..hoši se dostali celkem blízko k sobě, ale taky zjevně celé roky jeden druhého nesnášeli, a lezli si do zelí i u žen..z Hejla se stává minimálně anarchista, parciálně i komunista, bojovník za dělnickou třídu..
Rudi, Bertův starší bratr - premiant, miláček otce, rebel a ještě vetší lovec žen, usadivší se nakonec v USA jako zaměstnanec General Motors...
Líbil se mi doktor König, židovský zubař, postava , z které se vyklube nakonec dobrý přítel a možná i zachránce Berta..
Celkově víc než Bertův život mě oslovily popisy dobové Prahy a jejich okrajových čtvrtí, postupné splývání do jednoho celku, rozmach průmyslu (Bertovo okouzlení plynojemem....), zvyky a koníčky lidí, (tramping a splavování peřejí ) povodeň v roce 1920, židovská obec a její synové....
A pak - Hitlerův nástup k moci a Bertův útěk do Anglie, kam dostává i nepovedeného kamaráda Hejla a hlavně i Lilu a jejich společnou dceru Vesnu..v náznacích a více v doslovu se pak dozvídáme o anglickém životě a působení.
Zajímavá , pro mě rozporuplná kniha...více mě bavila asi ze začátku a pak ke konci, moje pozornost v průběhu čtení celkem kolísala ( a také chuť dočíst...) nicméně určitě si zaslouží víc než 3 hvězdy..(nevíme taky, jak vypadali originální zápisky, z kterých autor vycházel...)
Krásný prvorepublikový příběh, sága jedné rodiny vyprávěná očima mladšího syna rodu Neumanů. Útrapy války i lesk Barrandovských teras... V podání Martina Myšičky to byla lahůdka. Urban pro mě byl doteď skrytý, určitě se poohlédnu i po jeho dalších knihách.
Zdá se, že autorovi pan Neumann sedl. Další poklidná kniha, ve které můžeme sledovat historické události na pozadí a něco se dozvíme o životě v 1. polovině 20. století. Jen by mě zajímalo, jak to celé pokračovalo dál a do jaké míry autor do deníkových zápisků zasahoval. I když se o auta zrovna nezajímám, technické údaje jsem zvládla a vlastně mi přišel vývoj firmy zajímavý.
Velmi zajímavě zpracovaná historie slavné "Pragovky", která byla jednou z nejlepších továren za první republiky. Autorovi se podařilo podle zápisků libeňského rodáka Bertolda Neumanna, který byl jedním ze synů majitele této továrny, vytvořit poutavý román o osudech Neumanovy rodiny, ale také zmapovat klíčové události v dějinách naší republiky. Moc pěkné a poučné čtení, doporučuji...
Knihu jsem si přečetl především kvůli místě děje - Vysočany, Libeň i kvůli době, ve které se odehrává. Oboje je mi tak nějak blízké, takže mi bylo líto, že už je konec.
Skvělé počtení. Četla jsem kvůli výzvě a díky za to. Jinak bych si ji asi nevybrala. Hodně mě to bavilo, úplně jsem se při čtení procházela uličkami staré Prahy. Je to kus románu i historie. Ani nemusíte být nadšenec do aut a stejně vás to baví. Doporučuji velmi.
Trochu fikce, co se týče osudů hlavních hrdinů, zdařile spojená se skutečnými historickými událostmi. Drobnými nepřesnosti zřejmě autor dává čtenáři najevo, že jde tak trochu o mystifikaci; Bertold Neuman měl zemřít v roce 1992 (a narozen 1900, to se dobře pamatuje i kontroluje věk, že?), ve vyprávění ale najednou připomíná, že dnes už nejsme se Slováky v jednom státě, v závěru je zase poznámka, že se nové svobody již nedožil a zemřel v roce 1987.
Autor umí velmi sugestivním způsobem vtáhnout čtenáře do děje, spolu s hlavním hrdinou jsem se řítila ulicemi staré Libně nebo Karlína Pragou Grand, Mignon nebo Piccolo, případně v oslňujícím prostředí Barrandovských teras debužírovala u stolu plného langust, šampaňského a koňaku, nebo se vrhala v gumových opratích z vrcholku koule libeňského plynojemu. A potkala se s Eduardem Štorchem, režisérem Gustavem Machatým i Vlastou Burianem.
Nicméně při Bertově osamoceném útěku v r. 1938 s hroudou zlata pod nápravou už jsem mu tolik nefandila…
V knize vykreslená stará Praha a zejména Libeň mě chytila tak, že jsem si načetla něco víc o automobilce Praga i staré Libni. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byly více rozvedeny i pozdější osudy hlavního hrdiny.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Praha Československo rodinné vztahy auta, automobily 1. pol. 20. století Mnichovská dohoda (1938) ságy milenky filmový průmysl
Autorovy další knížky
| 2001 |  Hastrman |
| 1999 | Sedmikostelí |
| 2008 |  Lord Mord |
| 2005 | Santiniho jazyk |
| 2003 | Stín katedrály |
Urban tedy dovede překvapit! nečekal jsem, že umí tak poutavě odvyprávět bildungsromán, skvělé čtení