Strážci brány
Jan Urban
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207512/bmid_pragocalypsa-strazci-brany-207512.jpg
4
207
207
Pragocalypsa série
1. díl >
Rok 2012 byl omyl. Staří matematici a astrologové se osudně spletli. Konec světa teprve přijde. Kdy a kde ten mejdan tisíciletí vypukne? Na rok 2017 čekali přes 400 let. Chvíle, kdy se v Praze otevře transdimenzionální díra mezi světy mimo čas a prostor, se blíží. Karma bude narušena a zneužita. Starobylé evropské řády, vzniklé v době Rudolfa II., uvědomující si přicházející konec světa daleko dříve, než na něj senzacechtivá média upozornila, chtějí z magického koláče pražského genia loci ukrojit co nejvíc pro sebe. Česká odnož přísně tajného řádu bere jako vlasteneckou povinnost ubránit hlavní město proti hordě cizáckých mágů prahnoucích po moci a ochránit jej tak před zhroucením a zničením. Kdo by taky chtěl, aby se mu po Václaváku proháněl Cthulhu, zatímco si Marduk s Baalem budou hrát v rozvalinách Pražského Hradu na schovávanou? Podaří se hrstce českých X-menů ochránit matičku Prahu před takřka nezvratným osudem?... celý text
Přidat komentář
Zajímavé. Povedeně popsané prostředí, spousty postav, které se vám kupodivu nepletou, sem tam nějaký ten vtípek a čtenář snad ani nemá čas se nudit. Jev tom cítit trochu nezkušenosti, je to koukám prvotina pana Urbana a tak to určitě není na pět hvězd. Vjeřím, že další příběhu už budou propracovanější a Vyvyan rozumnější :-)
Mám celkem v oblibě uživatele, kteří dávají odpad a ještě si k tomu napíšou komentář. Po přečtení komentáře uživatele Shedow jsem si říkal, že obsah knihy musí být taková blbost, že snad ani nemělo smysl to tisknout. No, kdo by to tisknul, že jo.
Jenže opak je pravdou Vyvyan je sice hláškující magor a někdy se opakuje, ale mě to naopak připadalo v příběhu jako odlehčující okolnost. Samotná podstata děje je velmi dobrá. Není sice promakaná, ale je to spisovatelova první kniha a je to dobré. Koukal jsem, že už napsal další tři pokračování a ty už jsou v červených barvách, nebo tam míří. První tři knihy jsem však nemohl sehnat. Byly stažené z prodeje. Obsah knih byl prý tak nebezpečný, že BIS musela zvyšující se zájem o tento příběh stopnout a nejlépe zatajit. Naštěstí mám velmi dobrého kámoše, který je vlastní, má je dokonce od pana Urbana podepsané a hlavně se mi je nebál půjčit. Kecám, bál se, aby o ně nepřišel. A hlavně mi vysvětlil, proč se nedají sehnat.
Tak, že jsem celkem spokojen s prvním příběhem, vše se žene do pragocalypsy a já se ženu pro druhou knihu. (Ano půjčil mi jen jednu s tím, že až jí vrátím, bude druhá)
Ačkoliv držím české fantasy palce a podporuji ji ze všech skromných sil, radím vám, dejte od téhle knižní série ruce pryč. Hlavní hrdina je vážně špatně napsaný (jasně, hlavní drsňák musí házet hlášky, ale když to trvá skoro pořád tak je to otravný a těžko uvěřit že bytost stará 400 let zná slabikář pro první třídu). V ději je spousta nelogických faktů (vážně má celá tajná organizace jen jednoho jediného ajťáka který dělá všechno sám?). Abych autorovi jen nekřivdil, nápad byl v zajímavý. Bohužel byl špatně uchopený a ještě hůře napsaný.
Zklamání. Nedokázal jsem se pořádně ponořit do děje a nic mne nenutilo pokračovat ve čtení. Bylo to pro mne vyloženě utrpení. Nezkousnul jsem autorovi hlášky na každém kroku, na mne až moc křečovité.
Jde o čistokrevnou urban fantasy, která se tématicky, a nakonec i pokusem o zpracování, blíží autorům jako Miroslav Žamboch, Jiří Kulhánek, František Kotleta a, snad jen velmi vzdáleně, Sergej Lukjaněnko.
Nicméně co u těchto lidí funguje, u Jana Urbana bohužel selhává:
- Charizmatický hrdina.
Hrdinovi musíte fandit. Je vcelku jedno, jak je starý, z jakých poměrů vzešel, jak moc kouří, pije, sexuálně žije a jakému způsobu likvidace oponentů dává přednost. Jeho jednání musí dávat smysl. Vyvyanovo smysl nedává. Jak mám věřit, že jde o přes 400 let starého muže, když mluví jako 16letý spratek, slintá při pohledu na ženy (evidentně příliš sexuálního vyžití nemá), je to držgrešle (stále počítá, kdo mu vyjídá ledničku, kolik dal za rychlé občerstvení...), žije s kočkami (je to snad postarší lidmi zklamaná dáma?) a jediné čím zaplňuje knižní éter jsou rádoby sarkastické poznámky či odkazy na současné filmy a seriály (jeden by předpokládal určité vzdělání a postřehy stavěné do kontextu s minulostí, bohužel jsem kromě několika štěků z Wikipedie a neustálého opakování výrazu "genius loci" nic podobného nezaznamenal)?
- Hlášky.
Jsou výbornou součástí hrdinovy image, ale ne na úrovni pubertálního kluka, jenž se do každé poznámky snaží propašovat sexuální podtext. Navíc kreativita hlavního hrdiny v dané oblasti se blíží nule, a tak není divu, že působí jako vůl, ne jako Dr. House.
- Odkazy na současné kulturní či politické dění.
Tohle je obecný nešvar podobné literatury. Těžko zaujme i po 15 letech, kdy jen pamětníci pochopí, kdo byla Borhyová spolu s odkazy na reklamy s pracím práškem. Není to výtka. Jen mi přijde líto, že místo přehnané aktuálnosti spisovatel nerozvíjí potenciál, který nabízí Řád. Mohl těžit z jeho mytologie, což jaksi nedělá.
- Kvalitní záporáci.
Ani tady autorova snaha neuspěla, neboť o protivnicích Řádu nevím zhola nic, kromě toho že jsou taktéž cosi jako "Batmani a X-Meni". Jen Bůh ví proč pocházejí z Německa, Švédska, ale také Ruska?? a Srbska?? (dost praštěná aliance). Každopádně jsou to hlavně Němci, kteří autorovi podle všeho leží v žaludku a jež dosti neuměle paroduje.
Ale nešť! Je na čase knihu také pochválit. Obálku má docela pěknou, a dokonce i některé hrdinovy poznámky jsou vtipné.
Každopádně asi nebudu autorovou krevní skupinou, anebo snesu mnohem méně nesmyslů na stránku textu, než jsem si o sobě doteď myslel.
Kniha mi kupodivu celkem i sedla, vzhledem k mým názorům na české autory je to skutečně kupodivu. :) Děj docela ubíhá, ale člověk se tu moc nedoví. Příliš mnoho otázek bez odpovědí, což může působit trošku rušivě. Odpovědi dostaneme na konci knihy, ale také ne na úplně všechno. Autor si nechává zadní vrátka k dalšímu dílu, což je pochopitelné.
Jediné v čem jsem měla problém, bylo to, že jsem si nedokázala oblíbit žádnou postavu. Přišli mi neuvěřitelně ploché, nevím jak lépe to vyjádřit. :)
Občas to skutečně působilo tak, že se snaží autor snaží aby Vyvyan (to jméno nějak nemůžu zkousnout) vypadal, jak těžce je kůl a nad věcí, až je to přitažené za vlasy. Já miluju sarkastické hrdiny, ale tady už je to kapánek přes čáru.
Přesto si ale ráda přečtu další díl, třeba se postavy trošku vyvinou a bude to lepší. :)
Spíš 3,5 hvězdy.
Humorná odpočinková kniha plná hlášek (někdy až moc tlačících na pilu). Nějak mi nesedl Vyvyan, který se na můj vkus až moc chová jako typický geek (zná všechny současné kapely, filmy, seriály, atd) na to, že pochází z 16.století.
Mám rád tenhle žánr. Nakonec jsem se nechal přesvědčit a sáhl pro Pragocalypse, jakožto první knize tohoto autora. Bohužel jsem skončil v půlce. Pan Urban v mých očích bude muset ještě dospět nebo jsem úplně jiná čtenářká věkovka. Kdyby mi bylo ...náct asi bych se dokázal ztotožnit, ale výčet autorových oblíbených filmů, podniků a žánrové hudby, činí z celé knihy jen velmi slabý odvar, který tento žánr může nabídnout. Rádoby drsné a "švihácké hlášky" typu: jsem děsně nad věcí, působí místy skoro až absurdně a dětinsky. Nicméně věřím, že za nějaký čas dám panu Urbanovi ještě šanci.
Za me skvela knizka. Strhavam jednu hvezdu za to,ze autor se nekdy snazil byt zbytecne moc vtipny a pouzival casto radoby vtipne hlasky. To trosku dojem z knihy kazilo. Jinak ale ctive,napinave.
Skvělá kniha plná humoru, která se čte úplně sama za 2 dny to máte přečtený už se těším až dokoupím zbytek série. Takže mohu všem jen doporučit
Pokud jde o zápletku, je celkem v pohodě, ovšem nijak objevná. V rámci české akční fantasticky se motiv toho, že se na našem území začne srát něco s emzáky, zombíky nebo starými bohy a jakási tajná organizace tomu má zabránit, už několikrát objevil, takže zde nic nového. Neurazí, nenadchne a zabere si místečko mezi genericky podobnými až stejnými svazky.
Problémem je podání...
Z textu bohužel hrozně řve nucenost hláškování za každou cenu, která se nutně podepisuje na kvalitě. Navazujícím problémem je, že čím více je čtenář obeznámen s fandomy Hry o Trůny, Hvězdné brány, Hvězdných válek či Pána prstenů a dalších, tím více poznává, odkud je jaká hláška či příměr, kolikrát v téměř nezměněné podobě. Množství sexuálních narážek a přetáčení běžných konverzačních obratů v dvojsmysly dost působí stylem přerostlé puberty, která si plní svou nevybouřenost skrze matrixový kabát, hrdinovu nucenou supercoolovost a vystřílené zásobníky. Jako když si zpruzený gymnazista po návratu z mizerného zkoušení uleví u střílečky, jen tady je to vytištěné na papíře.
Podobným průserem jsou jména...technik Hobit, řeholníci Oberon (král Zelaznyho série Amber), vynálezce Bernau (Adam Bernau, jedna z postav čs. scifi seriálu Návštěvníci), Deimos (měsíc planety Mars a také základna z herní série Doom) a určitě by se ještě pár dalších případů našlo.
Prostředí tak působí jako akčně scifistický Eragon, tedy kombinace toho, co jsme v nějaké podobě už určitě někde viděli a četli, možná zavěšené na jinou zápletku, ale pořád je možné dohledat zdrojovou literaturu podobně jako u bakalářské práce.
Tohle se mi strašně líbilo. Zapamatovatelné postavy, příjemné prostředí, sranda a dobrodružství. Koukal jsem, že pan Urban zatím nic jiného nenapsal, než Pragocalypsu, ale ten člověk má šmrnc a věřím, že dodá další povedené příběhy.
Tak tenhle kousek mě vážně pobavil. Začátek se mi ale zdál trochu přepísknutý, jakoby se autor snažil narvat co nejvíc vtipných hlášek na jednu stranu, působí to na mě přeplácaně a nestihnu si ten vtip vychutnat, protože na mě autor chrlí další a další a další A DALŠÍÍÍÍÍ!
P.S. strašně mě rozčiluje spojení slov genius loci... OK, použít to 3x v knize... ale na každé straně tisíckrát?!?!?! huf...
Je dobře, že u nás vycházejí knihy od začínajících spisovatelů a neomílají se stále ti staří, kteří nechtějí pochopit dnešní dobu. Pan Urban to vzal pěkně po svém a smíchal současnost s mystikou a přidal lehce pochopitelný humor. Příběh se rychle čte, má akci a stále se něco děje. Ani nebudu moc otálet a vrhám se na druhou knihu.
Tahle kniha mi kápla do noty. Ruku na srdce - sáhla jsem po ní proto, že se odehrává v Praze a autor vyhmátl téma, které mě hodně lákalo. Pravda, trocha těch korektur by ještě neuškodilo (nic ve zlém :)), dobrým znamením však je, že i přes tyhle nedostatky se to prostě nedalo nečíst! Ohledně děje mi vadilo pouze, když autor zničeho nic přepnul vypravěče, aniž by na to upozornil, ale dobrý, zorientovat se dalo i tak. Zkrátka tohle čtení mě bavilo, bavilo a bavilo a hodně doufám, že autor bude pokračovat v tvorbě dál. Chci to číst! :)
Trochu mi kniha připomíná jakousi parafrázi na Kulhánkův Noční klub - Phobos vs. Postrach, tajné společenství s tajným posláním od krále vs. Noční klub a další... I když chápu, že se můžou některé věci v knihách podobat - nic proti tomu. Jen prostě jsem celou dobu, co jsem to četl, musel na pana Kulhánka myslet a tato kniha na něj nemá. Přesto se jedná o zajímavou knížku, kterou jsem si rád přečetl, a její svět a hrdinové mě bavili. Takže se těším, jak to s nimi dopadne, a proto šátrám po dalším díle. Zatím tři hvězdičky a uvidíme, jestli se hodnocení u druhého dílu zlepší.
Navíc poděkování v úvodu knihy, ve kterém autor děkuje za pomoc při korekturách a stylistice, není na místě. Množství chyb a překlepů dost často rušil průběh čtení...
Autor vytvořil nový terminus technicus a to slovo "Pragocalypsa". Nebojte se, není to nic sprostého nebo něco společného s tím neoblíbeným slovem pragocentrismus. Je to výraz čistě český, stejně jako celý první díl této trilogie. Kniha je dobře napsaná i když k dílům Kulhánka a Kotlety tam ještě něco chybí. Osobně jsem se dobře bavil a těším se i na druhý díl. Prostě, co je české, to se musí podporovat.
P.S. Nechápu odborníky, kteří zhltnou všechny tři díly a potom komentují, že to byla hrůza.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Strážci brány |
| 2021 | Zloděj osudů |
| 2014 |  Krev padlých andělů |
| 2015 | Dědictví zkázy |
| 2016 | Nemrtvá inkvizice |
("And the battle's just begun, There's many lost, but tell me who has won." ... Sunday Bloody Sunday - U2)
Jsou knihy, o kterých víte, že jsou dobré.
Jsou knihy, o kterých to dopředu jenom tušíte.
Vlastně jsou i případy, kdy si říkáte, že rčení: "Nesuď knihu podle obalu."*, je prostě pravda.
A potom jsou knihy, které jsou dobré. Nebo vám to všichni alespoň tvrdí a všude to čtěte. Tahle kniha mi dost připomněla (ne dějem, ale podstatou) knihu, kterou jsem nedávno četla. Proto jsem si to užívala ještě o trochu víc. Ale k tomu se dostanu později.
Mám ráda "cocky" hrdiny (český ekvivalent, který by to slovo nejlépe vystihoval, neznám), když mi autor dokáže, že je to oprávněně, a ne že je hrdina prostě jenom vůl. Ale tady na to nárok má a dokazuje to (občas sice zůstane jenom u přání v jeho hlavě, ale kdo je dokonalej, je nudnej). Krom toho blbýho jména se mi Vyvyan zdál v pohodě. Ale za to on nemůže. Každý se prostě nějak jmenuje (neboť ho tak někdo pojmenuje). Po obsahové stránce nemám výtky. Bude apokalypsa, ale my tomu zabráníme! (Nebo počkáme, co se stane a jak to dopadne a potom se uvidí?) Hele, mě někdo říct, že mě chtějí dostat zlý lidi, protože "jako ti X-meni a Batmani" jsou skutečný, ale mám jít s těma hodnejma, tak buď uteču nebo se zeptám: "Jsi na drogách?" Skoro mám teď strach, že i Muži v černém jsou skuteční. V knize je všechno. A když píšu všechno, myslím tím úplně všechno. Je to vtipný, ale ne tak moc až skoro trapný. Krvavý, protože tady nikdo nemá náladu se zdejchnout, když je šance akce. No, na popkulturní odkazy mě utáhne každý autor, takže super. Naštěstí se nestalo to, že přes hláškování, frky a odkazy, nevznikla zvrácená verze Kameňáku (že to nepřebylo děj, který se v tom ztratil). A tady je ta výhoda, že čtu českého autora (vždycky mě vytočí, když jsou zahraniční v překladu předěláné do českých reálií). Tímto zdravím Deadpoola (ale tady se rozčilovat nebudu, to jsem si užila u něj). Navíc jsou Strážci brány něco jako dvě knihy v jednom. Je to zároveň příručka "Jak sbalit holku ve třech bodech". Protože ty balicí hlášky musí snad zabrat na každou. Nebo snad ne?!
Teď jsem nedávno četla Apokalyptickou suitu (čili zpět do prvního odstavce). Kniha na mě působila jako věc, kde se autor nestydí za to, že je fanoušek, a do knihy dal všechno, o čem si jako fanoušek přál číst v jedné knize. Nevím, jak to funguje, když se kniha vydává. Ale u dost z nich mám pocit, že tohle není jenom o autorovi. Ale že v tom je spousta zásahů dalších lidí. Což je asi tlakem konkurence. Ale když čtu prvotinu, a je to vyumělkovaný jako po dvaceti letech psaní, trochu to zamrzí. U téhle knihy jsem to dostala v plné míře (což není mínus knihy, vysvětleno) a text na mě působil dobře. Jako když to píše někdo, kdo si to užívá. A dělá to kvůli sobě. Protože ho to baví. A super, když to bude bavit ostatní.
(Komentáře píšu během čtení knihy, takže tohle dopisuji. Nemohla jsem si vzpomenout na to správné slovo. Ale už to mám. Je to ta roztomilá naivita prvních knih, kterou miluju. Ten zvláštní entuziasmus. Ale ve skutečnosti to dodává právě ono "uňu ňuňu juju" cítění. Protože u dost knih mám hlavní problém. "Takhle lidi jako fakt mluví? Dyk zní jako roboti, ne? Nebo jsem divná já?!")
Četla jsem i ostatní komentáře. A dost se v nich rozebírá právě ono hláškování a "opisování" jiných autorů. Mě to vede zpátky k myšlence z čtvrtého odstavce. Co je na tom špatného? Já z toho pochopila, že tohle má autor jako člověk rád, tak to nějak zakomponoval do své knihy. A teď ruku nahoru, kdo si píše doma do šuplíku. Jo, stále jí držte nahoře (jenom na chvilku, to vydržíte). Váš nejoblíbenější žánr je fantasy (a pokud ne, tak si to představte...a pokud stále nic, tak chápu vaše špatné hodnocení téhle knihy, ale taky nechápu, proč si tohle čtěte, pro vás to je ztráta času...i když to je moc namyšlený, tohle nikdo číst nebude...moc dlouhý a tó je ópruz). O čem do toho šuplíku píšete? Něco podobného, co máte rádi nebo o veselých holkách ve spodním prádle a s polštáři (to si spíš pustíte, ale příklad to špatný není)? Tak co je za problém? Máte pointu? Já myslela, že autoři píšou o tom,o čem chtějí samy číst. Nepočítám ty, co píšou pro peníze o tom, co právě teď letí. To je jiná kategorie.
Tím jsem se vrátila hodně let zpátky. Pamatujete na The Killers? V době, kdy se ještě dali poslouchat? Vždycky si totiž vybavim slova recenze, kterou jsem na jejich první album četla: "Je z toho poznat, že tohle je nahrané s láskou. Od všeho kousek, ale ani v jednom případě je nelze obviňit z vykrádání." Nějak tak. Hele, já to nepsala, ale na to, že si nic nepamatuju, dobrý. Asi mi to v hlavě uvízlo z důvodu dobré pointy. A navíc se to dá aplikovat i na tohle. Pan spisovatel není žádný G.R.R. Martin (jak sám uvádí a je na to evidentně hrdý :D...), aby psal, co chtějí lidi číst a zaplatilo mu to vilu na vrcholu sopky. Já z toho cítím, že ho psaní bavilo. A není to to hlavní? A když se to potom líbí někomu dalšímu? Jupí! Ještě líp.
Sakra, nějak jsem se rozepsala.** Ale já to tak mám. Vím, že jsou zde uživatelé, kterým to vadí. No, tak to holt nečtěte a všichni budou happy. Já se omezovat nebudu.
Snad z toho slovního výlevu je jasný, že moje hodnocení nemůže být jiné než *****/*****.
Velké plus - kresby v knize
Malé mínus - knihu jsem četla na mé poměry a počet stran až moc dlouho. První hutná polovina mi trvala dlouho, ale druhá utekla možná až moc rychle.
*V tomhle případě se mi nějak zamlžilo před očima a vzpomněla jsem si na obálku knihy Kočkodlak Xin. Což je moje první kniha tohohle "divného žánru", kterou jsem četla. A byla tak hrozná, že jsem na podobné knihy několik dalších let zapomněla.
**Omlouvám se za délku, ale někomu jsem slíbila, že si na tom dám záležet. A že budu v komentáři hodná, i pokud se mi kniha nebude líbit. Což jsem nakonec řešit nemusela, kniha je dobrá. Úlevné uf. Ale prostě jsem byla hodná, protože si to kniha zasloužila. Brr, to pro mě bylo ještě těžší.