Praha a Brno
Jiří Sádlo
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273718/mid_praha-a-brno-YEn-273718.jpg
4
14
14
Dva texty o dvou místech, která leckdo zná (anebo si to alespoň myslí). Dva eseje, okřiky, manifesty. Dva cestopisy skrznaskrz prorostlé vědou a poezií: „Je léto a podzim, začátek zimy, znova jaro, celý rok chodím po Praze. Tady je horká dlažba a asfalt, sedím tady na prvním schodě kostela, což by žádný Pražák neudělal, a kus ode mě kokrhá nějaká pestře oděná ženština v sukni a klobouku, sedí na schodě a chlastá vodu z petlahve, pokaždé se napije a trochu zakokrhá. Šílená, nebo turistka, nebo obojí. Tak jsme tu magoři dva a třetí je tu s námi malé, ušlápnuté bejlí, ptačinec prostřední Stellaria media tady na patě prvního schodu ke kostelu ve Spálené ulici.“... celý text
Přidat komentář
Esejisticko-magicko-pitoreskně-(ne)akademická cesta po prolukách, uličkách, hospodách Prahy a Brna (mohlo být věnováno o něco více prostoru Brnu). Krajina v hlavní roli, lidé ustupují do pozadí k ostatním přírodním činitelům typu počasí a geologické podloží. Závany dvorků a průjezdu, ale také ambivalentních exkrementů.
Absorbující čtení přiznávající vlivy magické (magicko-realistické) tvorby o Praze. Něco Meyrinka, něco Ajvaze, něco surrealismu a experimentování a úvah příroda-kultura. Ne se vším lze zcela souhlasit, ale styl nevyvolává touhu hádat se, neboť svým plynutím uspokojuje čtenářskou lačnost.
A už na začátku odzbrojí Brnem-Teheránem, branou Orientu.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí |
| 2000 | Biologie krajiny: Biotopy České republiky |
| 2019 | Krajina! |
| 2007 | Prázdná země: Listopadová část roku |
| 2015 | Praha a Brno |
Sádlo předkládá především velmi originální pohled na město jako takové. A to složenou optikou biologa, botanika, ekologa kulturologa a básníka. Ano, město je natolik specifickou a složitou skutečností, že je zřejmé, že pouhá vědecká perspektiva prostě nestačí. Dílo je zároveň velmi subjektivní a angažované, protože autor jednoznačně stojí na straně toho, co je ve městě marginální, přehlížené, nechtěné, zapomenuté...ale tím zároveň spontánní a jaksi mimo-lidské - odkud už je jen krůček k numinóznímu. V jeho pojetí má pochcaná zídka (s prominutím) stejný "městotvorný" význam jako široký bulvár, trávník před radnicí anebo náletový pajasan. Sádlo se hlásí mimo jiné k odkazu Ripelliniho, ale mám z jeho psaní i silný pocit Hrabalovský (asi i pro tu oblibu hospodské poezie). Velmi inspirativní čtení po kterém už Brno nebo Prahu (ale jakékoliv jiné město) neuvidíte takové jako dřív.