Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí přehled
Dagmar Dreslerová , Václav Cílek , Jiří Sádlo , Petr Pokorný , Pavel Hájek
O krajině v historické perspektivě se zatím u nás psalo většinou z hlediska člověka, anebo z hlediska přírody. Texty Jiřího Sádla, Petra Pokorného, Pavla Hájka, Dagmar Dreslerové a Václava Cílka se pokouší tyto přístupy propojit s cílem psát o krajině z hlediska krajiny.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Knihu jsem přečetla jenom náhodou, slyšela jsem pana Sádla v rozhlase a potom jsem se dozvěděla , že je příbuzný mého pana domácího. Proto jsem si knihu půjčila.
Moc jsem z ní neměla, na rozdíl od pana Cílka je pan Sádlo spíš vědec, než popularizátor.
KNIHU NENAPSAL KOLEKTIV AUTORŮ, ale pan Jiří Sádlo.
Z Cílka a dalších vědců jenom citoval!
Pravděpodobně měl nakladatel zato, že uvedení Cílka na prvním místě napomůže prodeji...
No nic...
Pro mne byl největší přínos zjištění, co to vlastně bylo to baroko. V čem poznamenalo českou kotlinku. Kniha je spíš pro zasvěcené, laik si moc nepočte. Ačkoli je opravdu svěže a vtipně napsaná.
Snahou téhle knížky bude změnit Vám původní pohled na krajinu, jako čistě na výsledek lidských aktivit, a ukázat, že vztah člověk vs. krajina není jednosměrný (protože to by znamenalo, že člověk je aktivní tvůrce a příroda pasivní objekt – produkt), ... bude se snažit ukázat, že vztah člověk vs. krajina je KOEVOLUCÍ, ... že jde o vývoj během něhož se aktéři vzájemně přizpůsobují a ovlivňují zpětnými vazbami, ... že je to vztah, kdy člověk mění prostředí a zároveň prostředí nutí člověka měnit strategie (kdy krajina je chápána jako lidský artefakt, ale i jako prostředí ovlivňující člověka) ... podle tohoto "nového" přístupu, se pak můžeme na krajinu dívat 2 odlišnými způsoby (podle toho zda zdůrazníme aspekt přírodní nebo kulturní, kdy nelze jeden odvodit z druhého), a zdůrazňuje, že ne každý nárůst kulturních vlivů s sebou nese přírodní degradaci a taky že optimální kulturní krajina je taková, kdy se člověk a příroda se doplňují ...
V této knížce pak můžete pohlédnout na kulturní krajinu vzniklou díky zásadnímu předělu, který způsobila změna způsobu života lidí … ve 20.stol. nám tento příběh s aktéry a dramatickým dějem, popisuje moderní legitimizační mýtus podpořený vědou ...
...kdy tradiční forma tohoto příběhu říká, že dobrý, pokrokový a úspěšný člověk pokořil barbarskou a nehostinnou přírodu, ... a nová verze pak říká, že barbarský, agresivní a sobecký člověk si podmanil pestrou a harmonickou, ekologicky stabilní přírodu, a to byl počátek dnešní ekologické krize.
Člověk je prostě bytostí žijící na rozhraní dvou světů ... přírody a kultury :-) ... je to rozhodně zajímavé čtení:
"Lidé nejlépe fungují v měřítku, které je spíše malé … přirozená zkušenost roste z důvěry ve věci kolem nás a tíhne k měřítku lokálnímu a krátkodobému … zkušenost nás nutí nedůvěřovat velkým a abstraktním rámcům ..."
"Krajina ... je nám vzdálená, tvoří kontext toho, co nám je blízké (já, my, naše chalupa, ves … „za humny je širý kraj“) ... to je pohled, ke kterému lidé obvykle tíhnou (tradiční pohled) ... novou zkušenost pak můžeme získat změnou měřítka ..."
A ještě jedna poznámka, ... v této knížce není hlavní hrdina člověk ... ale krajina, člověk je jen jedním z atributů ... :-).
Připojuji se k "jarmíkovi" a tuhle knížečku doporučuji, rozhodně se jedná o zajímavé čtení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 26x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 15x |
Autoři knihy
česká Václav Cílek
česká, 1955 Jiří Sádlo
česká, 1958 Petr Pokorný
česká, 1972 Pavel Hájek
česká, 1977
Alef , jo, autor není takový sekerník, jako Bratrstvo jurodivé Gréty. Příroda si opravdu umí výborně poradit se zásahy člověka , i když, samozřejmě, ne všude, ve všem a vždycky...
Scéna někde u Ejpovic:
Opuštěný rudný lom, šedivý buližník, ale už se na něm pase stádo bílých bříz. Dole modrozelená hladina, nad tím vším několik odstínů červánků, když tedy jedeme prvním ranním vlakem, né flamendrákem.
Byla by to scéna jako z ruského filmu, prostě kýč, ale zachránila to bouda z rezavého vlnitého plechu a dva rozpadlé pásové přepravníky.
( Myslím, že dneska je v tom místě rekreační areál. Já jsem okolo jezdila někdy počátkem sedmdesátých. )