Dagmar Dreslerová

Nové komentáře u knih Dagmar Dreslerová

Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí

„Alef , jo, autor není takový sekerník, jako Bratrstvo jurodivé Gréty. Příroda si opravdu umí výborně poradit se zásahy člověka , i když, samozřejmě, ne všude, ve všem a vždycky... Scéna někde u Ejpovic: Opuštěný rudný lom, šedivý buližník, ale už se na něm pase stádo bílých bříz. Dole modrozelená hladina, nad tím vším několik odstínů červánků, když tedy jedeme prvním ranním vlakem, né flamendrákem. Byla by to scéna jako z ruského filmu, prostě kýč, ale zachránila to bouda z rezavého vlnitého plechu a dva rozpadlé pásové přepravníky. ( Myslím, že dneska je v tom místě rekreační areál. Já jsem okolo jezdila někdy počátkem sedmdesátých. )“... celý text
— helena8303

Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí

„Knihu jsem přečetla jenom náhodou, slyšela jsem pana Sádla v rozhlase a potom jsem se dozvěděla , že je příbuzný mého pana domácího. Proto jsem si knihu půjčila. Moc jsem z ní neměla, na rozdíl od pana Cílka je pan Sádlo spíš vědec, než popularizátor. KNIHU NENAPSAL KOLEKTIV AUTORŮ, ale pan Jiří Sádlo. Z Cílka a dalších vědců jenom citoval! Pravděpodobně měl nakladatel zato, že uvedení Cílka na prvním místě napomůže prodeji... No nic... Pro mne byl největší přínos zjištění, co to vlastně bylo to baroko. V čem poznamenalo českou kotlinku. Kniha je spíš pro zasvěcené, laik si moc nepočte. Ačkoli je opravdu svěže a vtipně napsaná.“... celý text
— helena8303

Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí

„Snahou téhle knížky bude změnit Vám původní pohled na krajinu, jako čistě na výsledek lidských aktivit, a ukázat, že vztah člověk vs. krajina není jednosměrný (protože to by znamenalo, že člověk je aktivní tvůrce a příroda pasivní objekt – produkt), ... bude se snažit ukázat, že vztah člověk vs. krajina je KOEVOLUCÍ, ... že jde o vývoj během něhož se aktéři vzájemně přizpůsobují a ovlivňují zpětnými vazbami, ... že je to vztah, kdy člověk mění prostředí a zároveň prostředí nutí člověka měnit strategie (kdy krajina je chápána jako lidský artefakt, ale i jako prostředí ovlivňující člověka) ... podle tohoto "nového" přístupu, se pak můžeme na krajinu dívat 2 odlišnými způsoby (podle toho zda zdůrazníme aspekt přírodní nebo kulturní, kdy nelze jeden odvodit z druhého), a zdůrazňuje, že ne každý nárůst kulturních vlivů s sebou nese přírodní degradaci a taky že optimální kulturní krajina je taková, kdy se člověk a příroda se doplňují ... V této knížce pak můžete pohlédnout na kulturní krajinu vzniklou díky zásadnímu předělu, který způsobila změna způsobu života lidí … ve 20.stol. nám tento příběh s aktéry a dramatickým dějem, popisuje moderní legitimizační mýtus podpořený vědou ... ...kdy tradiční forma tohoto příběhu říká, že dobrý, pokrokový a úspěšný člověk pokořil barbarskou a nehostinnou přírodu, ... a nová verze pak říká, že barbarský, agresivní a sobecký člověk si podmanil pestrou a harmonickou, ekologicky stabilní přírodu, a to byl počátek dnešní ekologické krize. Člověk je prostě bytostí žijící na rozhraní dvou světů ... přírody a kultury :-) ... je to rozhodně zajímavé čtení: "Lidé nejlépe fungují v měřítku, které je spíše malé … přirozená zkušenost roste z důvěry ve věci kolem nás a tíhne k měřítku lokálnímu a krátkodobému … zkušenost nás nutí nedůvěřovat velkým a abstraktním rámcům ..." "Krajina ... je nám vzdálená, tvoří kontext toho, co nám je blízké (já, my, naše chalupa, ves … „za humny je širý kraj“) ... to je pohled, ke kterému lidé obvykle tíhnou (tradiční pohled) ... novou zkušenost pak můžeme získat změnou měřítka ..." A ještě jedna poznámka, ... v této knížce není hlavní hrdina člověk ... ale krajina, člověk je jen jedním z atributů ... :-). Připojuji se k "jarmíkovi" a tuhle knížečku doporučuji, rozhodně se jedná o zajímavé čtení.“... celý text
— alef

Krajina a revoluce: Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí

„Knížku určitě doporučuji, zejména zvídavým turistům. Je i pěkně udělaná (malý formát, pěkný papír). Dbá se dobré úrovně jazyka, navíc jsem se naučil pár pojmů z té krajinářské hantýrky (hlavně, kdo máš dlouhý vlas anebo neznáš ruderální a synatropní, nechoď mezi nás), našel jsem zábavné detaily. Osobně se mi nejvíce líbilo: - kapitola o české barokní krajině. Tento pojem mě - jako každého mudrlantského turistu - oslovuje. V té kapitole je věcně a srozumitelně rozebrán. A asi i z větší části rozmetán. Přesto však poutavě a myslím s velkým zaujetím pro to, co obecně na věcech, které tak nazýváme, máme rádi. Jsou k tomu tři pěkné studie o barokním Jičínsku, Liteňsku a Čelákovicku; - případová studie o hoře Vladař u Žlutic. Keltíci tam udělali na náhorní plošině velkou nádrž na vodu, která se postupně zanášela. Teď se udělal průzkum jednotlivých vrstev a dle složení (hlavně pylů) se odhaduje, co kolem tak asi mohlo růst, a jak se krajina využívala. Že starší Keltíci tam měli intenzivní osídlení celého vrcholu, nádrž čistili a měli dobrou vodu, pak to shořelo, přišli mladší Keltíci. Ti odešli a pak to postupně celé zarostlo, až zase postupně začalo hospodářsky využívat, nádrž byla stále špinavější a asi z ní pila už jen zvířata, a potom poslední dobou zase vrch celkem zarůstá. Až neuvěřitelně očekávatelné mi přišlo, že za Keltíků tam fakt bylo hodně jmelí a pak i vřesu.“... celý text
— jarmik

Přejít na knížky autora