Praha noir: čtrnáct povídek předních českých spisovatelů

24.12.2024

Na těchto detektivních povídkách se mně především líbilo jejich umístění v lokalitách Prahy, ano vím, to byl záměr. Vždy když čtu knížku z místa, které znám, je na tom moje představivost lépe a více mne to vtáhne do děje.
Nejvíce se mi líbily povídky od Kateřiny Tučkové a Michaely Klevisové.

23.04.2024

Čtrnáct povídek je rozděleno do čtyř částí - Ostří hoši, Praha magická, Stíny minulosti a V ohrožení. Nejvíce mě bavilo číst povídky z části ,,V ohrožení'' ty se mi líbily všechny, pak ještě dvě povídky z části ,,Ostří hoši'' ,jinak mě to dál nebavilo, takže se mi kniha líbila jen z půlky.

03.04.2024

Moc se mi to líbilo. Povídky mi seděly. Nepřipadaly mi ani tak noir, ale spíše psychologické a nijak depresivní. Spíše ze života. Tímto průřezem jsem objevil několik zajímavých českých autorů.

26.01.2024

Sám jsem překvapen, ale když jsem si poctivě spočítal hodnocení jednotlivých povídek, dostal jsem se na čtyři hvězdičky z pěti. A je to tak. I když byli v povídce slabší kousky ( Amatéři, Všechny starý převleky, Zázračný amulet) - pořád nebyli tak slabé, aby potopili zbytek sbírky. Tak když už jsem začal, tak pokračujme tříhvězdičkovými a to pro mě jsou - Opukový kruh a Večer tříkrálový. Lépe na tom jsou ( a je to většina) - Lepší život, Mizení na mostě, Mrtvá holka z čerťáku, Olda č. 3, Život a dílo baronky Mautnicové. No a vítězi v mém osobním žebříčku, jsou čtyři povídky. Percy Thrillington, Tři Mušketýři, Další nejhorší den a Kabinet sedmi probodnutých knih. Ty se vážně povedly.

20.10.2023

Klevisová, Stančík a Tučková- Pro mě tedy nejpovedenější povídky, které mně zaujaly opravdu nejvíc a klidně by se mi líbilo i pár stran navíc.

Ze zbytku si toho moc nepamatuju.. a co ano, tak mi do "noiru" úplně nezapadlo a nebo mě do povídky úplně nevtáhlo.

Kniha se ale celkově četla dobře a graficky je velmi povedená.

29.09.2023

Nejsem zdaleka způsobilá k tomu, abych hodnotila, jestli všechny povídky splňují požadavky na noir žánr. Každopádně jako celek mě kniha bavila, až na pár výjimek, které prostě tak nějak vyšuměly, aniž by zanechaly zapamatovatelnou stopu. Za mě nejlepší povídky Další nejhorší den, Mrtvá holka z Čerťáku, Amatéři. A pak taky samozřejmě můj milovaný Stančík - ale tady jsem si říkala, že asi nebyl autor úplně v kondici, protože na víc než deseti stránkách povídky sice vystupoval komisař Durman, ale ani jednou se tam neobjevilo slovo moudí.

07.11.2022

Jak už to tak bývá - povídková antologie má různorodou kvalitu. Nejvíce mě bavil Stančík, Tučková a Sýkora. Naopak mě zklamal Neff a nezaujal Cigan. Jako celek ale dobrý počin a sestava spisovatelů je pestrá a kvalitní.

01.08.2022

Krátké, čtivé a svižně ubíhající příběhy různé kvality. Knihu není nutné číst jako celek, ale lze si náhodně vybírat jednotlivé kapitoly dle aktuální nálady.

11.07.2022

Povídky miluju, ale jen málo autorů je dokáže napsat tak, abych se s postavou sžila i na tak malém prostoru, a navíc příběh dospěl k pointě. Tady se to povedlo tak napůl.

09.06.2022

Mám rád knihy poviedok a keď sa navyše stretnú takto žánrové výbery, je to ešte lepšie. Príjemne potešilo aj grafické spracovanie. Pekná práca. Čo sa poviedok týka, boli medzi nimi skvelé aj trošku slabšie kusy, no žiadna sa mi nezdala úplne slabá. Niektorých autorov už som poznal a na tvorbu niektorých sa chcem pozrieť bližšie. Čiže aj po tejto stránke kniha splnila svoj účel.

07.05.2022

Knihu samotnou jsem nečetl, místo toho jsem poslouchal jako audioknihu a až na ty hudební předěly byla zpracovaná solidně. Většina interpretů se zhostila svých rolí s gustem a umem sobě vlastním a nemám téměř žádné námitky.

Jak se dalo čekat, jsou zde lepší i horší kousky. Bohužel asi budu za homofoba, ale ženské autorky mě většinou nezaujaly - a třeba ten příběh o hledání ztraceného manžela vyzníval žensky hystericky, pak už jenom typicky žensky. Stejně blbý byl ten židovský o zázračném amuletu. Tyto dvě povídky mě vyloženě nebavily, s ostatními jsem byl jakž takž spokojen. K většině se nebudu vyjadřovat, protože buď je to průměr nebo nezaujaly tak moc, aby to stálo za to. Ale jsou zde povídky, které musím vyzdvihnout...
Miloš Urban: Mizení na mostě – čte Hynek Čermák. Dobře napsané a ještě líp namluvené. Originální téma a autor se s ničím moc nesere.
Jiří W. Procházka: Mrtvá holka z čerťáku – čte Alexej Pyško. Temné, mrtvolné, z prostředí pouťových lidí, nejvíc noir. Vrchol knihy.
Štěpán Kopřiva: Amatéři – čte Viktor Dvořák. Námět sice celkem tuctový (vyloupení pěstírny trávy jak někde ve "Sbal prachy a vypadni"), ale Kopřiva to prostě umí tak dobře podat... Druhé místo.
Petr Stančík: Kabinet sedmi probodnutých knih – čte Lukáš Hlavica. Tohle je prostě ta stará Praha, jak by měla být.

Líbila se mi ta pestrobarevnost příběhů a myslím, že každý si tady něco vybere. Dobrý počin.

07.03.2022

Tato kniha povídek mě úplně nezaujala. Ještě že je tam něco od Tučkové, Klevisové, Soukupové, Sýkory, jinak bych to moc neocenila.

20.01.2021

Do hodnocení co je a není žánr noir se nepouštim, já to brala spíš jen jako součást názvu knihy. Povídky za mě dobrý!!! Samozřejmě některá víc, některá míň oslovila, ale jako komplexní dílko to potěšilo.

31.08.2020

Ano, jako první se musí zdůraznit, že to není sbírka. Je to kniha, kam psali autoři tématově jaksi "na zakázku", v dobrém slova smyslu. Ale zároveň je to hlavní problém. Nejedná se o aurory, kteří jsou s tím žánrem spojení.

Když mi někdo řekne "noir", představím si jako první věc detektiva. Soukromé očko. V zakouřené kanceláři, v baloňáku, s klouboukem, za kterým přijde fame fatale, kloubouček, sexy kostímek cigareta na špičce a zásadně bez sirek, od toho má lidí kolem sebe, že má problém. A chudák detektiv to sice vyšetří za zvuku trubky a mlhy na ulici skoro zadarmo, protože ona je tak nešťastná, ale že to bude epické. Takže jo, žánr noir je pro mě strašně krátký úsek historie tvorby, až mi přijde zvláštní, že zrovna u nás si řekli: "To by šlo, o tom k$@#a napíšeme povídky!".

Možná kdyby si ty keci odpustili a nazvali knihu "Temná Praha", tak by to víc odpovídalo obsahu. Tady se naprosto zbytečně zabředává do kolonky, aby to znělo zajímavě. Čili je po problému v moment, kdy se čtenář na tohle vybodne, jako jsem se rozhodla já, že budu hodnotit jednotlivé povídky, ne jak to jako celek bylo pojmenováno...

Je zde jeden auror na kterého jsem se těšila. Goffa.
Jeden na kterého jsem se těšila, protože jsem si od něj chtěla v nejbližší době přečíst nějakou knihu. Urban.
A potom dost s dodatkem " jsem ostuda, já vím, ale dělám na tom". Procházka, Neff.
A sedl mi styl Markéty Pilátové.

Kniha je rozdělená na čtyři části:
Ostří hoši, top Tři mušketýři a Mrtvá holka z čerťáku.
Praha magická, zde jsem moc nadšená nebyla, ale paradoxně se mi nejvíc líbila Zázračný amulet.
Stíny minulosti, top Všechny starý převleky.
V ohrožení, top Olda č. 3.

Moje hodnocení a komentář vždy u jednotlivé povídky.

Co ale musím hodně pochválit, je vzhled knihy. A jak je zpracovaná vevnitř. To se moc povedlo.

12.07.2020

Nejlepší povídka je ta o pěstování trávy a marihuanových gangech - o tom bych si klidně přečetl celou knihu. Ještě mi v hlavě utkvěla dojemná povídka Kateřiny Tučkové o domě na nábřeží. Jinak ale většina povídek spíš nuda, deset dní po dočtení už si nepamatuju prakticky žádnou, některé pointy jsem uhodl, jiné naprosto nepochopil. Vím ale, že několik povídek mělo skvělou atmosféru. Tempo, švih a čtivost ale značně pokulhávají. Jak už tady někdo psal, s přízviskem noir bych byl opatrnější - ani ta Tučková to vlastně nesplnila, i když je její povídka dobrá.

17.05.2020

Asi jsem od sborníku povídek s detektivní - a ještě navíc NOIR (dvakrát podtrženo!) tématikou - čekal více. A ještě aby ne! Autoři povídek ve sbírce jsou větší, známější, či slavní spisovatelé domácí scény a to nejen v oboru detektivek a thrillerů. ...
Nevím, zda-li chyba byla na mé straně. Ale pod hlavičkou NOIR člověk čeká trochu typický odstín literární tvorby na daném poli, či v žánru. NOIR... Ono právě "noir" se daný žánr jmenuje ne jen tak z nějakého důvodu (nebudu zde citovat nekonečné řádky, ale toto označení přišlo s jistým filmovým žánrem!), který spadá pod mé velmi oblíbené a zde, v této knize, jsem nic moc takového nenalézal. Spíše se jednalo o řadový sborník detektivních povídek (a opět - ne zcela vždy), byť s autory věhlasnějšími. Nepomohla ani předmluva, kde Pavel Mandys se snaží vysvětlit, kde se v Praze takový "noir" vzal (o to nic), ale pak tento sborník srovnávat s prý bestsellery "Brooklyn Noir", "Boston Noir", "D. C. Noir", "Manhattan Noir", "New Jersey Noir", či evropskými "London Noir", "Dublin Noir", "Helsinki Noir"... a další města s přívlastkem románského slova, zde konkrétně francouzského - "noir".
Noir v Praze? Proč ne. Naopak, jistěže ano! Ale toto s žánrem NOIR jako takovým mělo pramálo společného, spíše téměř nic, než-li něco. Krimi, či detektivní povídkový sborník, to ano. A to povídek někdy lepších, někdy spíše něčeho, co autoři měli asi nechat v šuplíku. Spojovalo ale všechny jedno - zločin. Jenže to nestačí, rozhodně ne na to, aby byly povídky, či příběhy jen proto značeny noir, nehledě na to, jak temnou podstatu mohly míti. Protože pokud jen dle toho byly povídky přiřazeny tomuto žánru, někomu tu něco velmi, ale velmi uniká.... NOIR už možná není jen tak ledajaký žánr, mnohdy mám pocit, že z něho se stává i jistý kult.

12.05.2020

Musela jsem si chvíli zvykat na rozvolněné použití pojmu noir (asi jako dramatem taky často nemyslíme divadelní hru). Jsou to tedy povídky černé, temné, napínavé, někdy přesně žánru noir odpovídající, někdy ne. Zase jsem si uvědomila kouzlo ich-formy – schválně, jestli to tam uvidíte taky.
Rozdělení do čtyř částí napovídá téma.
V „Ostrých hoších“ je nejlepší Procházkova Mrtvá holka z čerťáku, výborní jsou Kopřiva i Goffa. Moje současná žijící nedotknutelná detektivkářská trojice spojená schopností psát svižně a vtipně, mistři dialogů.
V „Praze magické“ obstál u mě snad jen Neff, ale jako celek - nejslabší část.
U „Stínů minulosti“ jsem přestala vidět Pilátovou jako pro mě stylisticky nepřijatelnou autorku, její povídka byla dobrá. Sýkora mě hudební detektivkou vlastně dost navnadil.
„V ohrožení“ nesplňuje zcela rčení o tom nejlepším na konec. Klevisová mi potvrdila, že není a nebude mou favoritkou, obsahově i formálně. Hejdová mě pobavila a Soukupová mi vyvolala vzpomínku na svoje Zmizet, které mám ráda.
Mezi zbylými pěti jsou i moji oblíbení, kteří mě tentokrát nezaujali (Šabach, Tučková), ten, ke kterému jsem nezaujala zatím jednoznačný postoj a nic na tom nezměnil (Urban), a ti, jejichž knížky zatím neznám, ale možná si přečtu (Stančík), nebo spíš ne (Cigan-Sidon).
Praha noir je velmi dobrá sbírka s několika výbornými povídkami.

22.03.2020

Sbírky povídek moc nemám ráda, protože mi většinou trvá celou věčnost, než je přečtu. Do téhle jsem se ovšem pustila z dlouhé chvíle, protože už mi karanténa a nekonečné vypracovávání maturitních otázek lezlo krkem a já potřebovala nějaký oddych. Vesměs se jedná o průměrné dílo. Některé povídky jsem si po přečtení okamžitě zamilovala a u některých jsem se zase nemohla dočkat konce. Když už člověk neví co číst, asi je toto vhodná volba. Já už bych ji ovšem znovu nečetla - zkrátka nenadchne, neurazí. 3/5

04.03.2020

Velice příjemné čtení. I když bych osobně k noir žánru řadil jen asi polovinu uvedených povídek, tak snad až na Stančíka (jestli tohle není parodie, na jejíž absenci si editor výboru v úvodním slově stěžuje, tak už fakt nevím) a Cigana se všechny četly samy. Výborné - a žánrově čisté - jsou povídky od Goffy, Procházky a Pilátové.