Prak
Michal Vrba
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327323/mid_prak-rUm-327323.jpg
4
223
223
Psychologická novela Prak z období německé okupace vypráví příběh novináře, který se zaprodal nacistické moci a svá selhání se rozhodl kompenzovat tím, že spáchá brutální, radikální čin, který jej může přivést až na popraviště. A není zdaleka jisté, zda mu tento záblesk vzdoru pomůže po válce očistit vlastní jméno. V druhé linii pak sledujeme osudy patnáctileté Aleny, která na počátku šedesátých let objeví v lesní chatě u Hamerské nádrže na Vysočině novinářovy zápisky. Jak se naplnil jeho osud? Jaký vztah k tomuto muži má její matka? A hlavně – proč jen zmínka o něm přivádí k zuřivosti komunistického tajemníka, který s oběma ženami tráví na chatě noc?... celý text
Přidat komentář
Postava Marka mě zaujala už tím, vůbec se nechová jako typický knižní hrdina, spíše naopak, je bojácný, zbabělý a tvárný, sám o sobě říká, že vypadá "jako přiznání viny samo" :-) Nemyslím, že by "zaprodal duši nacistickému režimu", jak píše níže Limonadovyjoe, ale spíš jim dal, ač nerad, k dispozici své schopnosti a uvnitř se tím trápí, cítí se vinen, ale je tak zbabělý, že s tím nedokáže nic dělat, ví to o sobě a přiznává to... takhle jsem to pochopila já... je to trošku psychologická novela, hlavní postava se vyvíjí a sledujeme její myšlenkové pochody a nakonec i to, jak se dokope k nějaké akci..... lépe Marka poznáme prostřednictvím sepsané "zpovědi", jakýchsi deníků, které objeví 15 let po válce šestnáctiletá Alena ve staré chatě... příběh samotný i jeho kompozice se mi moc líbily, přečteno asi za 3 hodinky :-)
Zajímavé čtení na téma zrada, zločin, odcizení, výčitky svědomí, strach, odhodlání, zpověď a smíření. Tyto všechny situace, nálady a hnutí mysli prodělal hlavní hrdina v době protektorátu Čechy a Morava. Ale ani soudruh odbojář z toho nevyšel s čistým štítem, byť byl uvědomělý a splachovací. O působení květnových rudých gard si myslím své a popisovaný závěr mě v negativním náhledu ještě utvrdil. Zajímavé je, že prak byla nejen zbraň, která dala název knížce, ale i novinářská zkratka hlavního hrdiny příběhu. Dávám 4,4 hvězdy, ale možná to časem ještě přehodnotím o trošku výš (na pět). Zatím tedy zaokrouhleně čtyři. A pochvala za moc pěknou obálku.
O novináři Markovi, který ze strachu z bolesti zaprodal duši nacistickému režimu. I přes vnitřní nesouhlas psal do novin oslavné články na vypálené Lidice, německá vojska a praktiky gestapa. Znechucen sám sebou bere do rukou spravedlnost a prak. Po začátečním adrenalinu a zadostiučinění se objevuje lítost a zloba ze zabití možná nevinného člověka. Je to Zločin a trest obyčejného člověka. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.
Příběh je vyprávěn v 60.letech, kdy zápisky Marka najde šestnáctiletá Alena, která vidí Marka jako hrdinu, ne zrádce země, a zjišťuje, že strejda Tonda, není ten hodný komunistický tajemník jak se na první pohled zdá...
Kniha je z roku 2016 a divím se, že jsem na ni za celou dobu nikde nenarazila, protože obálka upoutá hned, je nádherná.
Strach, bolest, zbabělost, nejistota, pomsta, odevzdanost.
Jaký by byl v podobné situaci náš příběh?
Děj Praku vystihuje autorova věta:
"Zvláštní, jak hraniční události v osobním životě mohou vést v době vymknuté z kloubů k takovým činům, jež konatele samotného svým dopadem přesahují."
První stránky se mi nečetly dobře, vadil mi přílišný patos, klišé a předvídatelnost.
Příběh se ale rozehrál a vcucl mě :). Autor příliš tlačí na zbabělost hlavního hrdiny, to mi trošku drhlo, jinak fajn čtení.
Po povídkové knize Kolem Jakuba jsem si myslela, že nebudu překvapená, ale opak je pravdou. Autorovi se opět podařilo vymyslet zajímavý příběh, ozvláštněný netypickou "zbraní", představuje nám hrdinu, který v pravém slova smyslu ani hrdinou není, ale o to bližší je každému nedokonalému, chybujícímu člověku.
Dvě časové linie (a místy nejen dvě) jsou zajímavé samy o sobě a v obou se dočkáme katarze. Skvělé mi připadá také "obsazení" příběhu. Dvě výrazné mužské postavy, víceméně vrstevníci, ale jinak typy téměř protikladné. Dvě ženské osoby, přičemž jedna minulost prožila a "ví své", zatímco ta druhá se o ní dozvídá zprostředkovaně a už vzhledem ke svému věku impulzívně reaguje.
Nakladatelství Argo opět odvedlo výbornou práci, takže obálka i grafické řešení vlastního textu určitě čtenáře zaujmou (i když právě u obálky si nejsem jistá, zda bude odezva u všech čtenářů pozitivní, koneckonců potvrzují to i některé komentáře). Jsem zvědavá, jak knihu (a obálku) přijmou povětšinou konzervativní a starší čtenáři naší knihovny.
"Začala zpívat jasným hlasem upravenou středověkou píseň neznámého minesengra. Akustika prostoru sevřeného lesem čistotu hlasu ještě umocnila. Nejpůsobivějším však bylo jemné zastření dívčina hlasu, které mu dodávalo nádech jakési zhrublé melancholie. Vzápětí se přidala matka zpěvem neméně hezkým, avšak tišším. Slyšet jej sólově, vzbudil by v každém okouzlení, ale teď byl jen doprovodnou ilustrací, podkladem, hebkým kobercem, po kterém tančily smutný tanec bosé nohy malé dívenky . . ."
Témata zločinu a trestu či viny a odpuštění byla v knihách zpracována bezpočtukrát. Není to lehké téma a kdo ví, jak bych se v podobné době, vypáčené z kloubů, sama zachovala...čili kdo je bez viny, hoď kamenem…
V této knize je do nelehké situace postaven hlavní hrdina Marek, který (snad z nedostatku větší odvahy, snad z osobní pohodlnosti) zůstává v zaměstnání, kde začali úřadovat Němci a pro které píše úderné, agitační pamflety oslavující Třetí říši. Co ho čeká po válce je nasnadě. Ikdyž se své svědomí snažil utišit rádoby „hrdinskými“ činy, v očích ostatních Čechů zůstal nadále kolaborantem.
Tento Markův příběh se dozvídáme z jeho deníkových záznamů, které náhodou objeví dcera jeho bývalé manželky. A zde to začíná být zajímavé, ba napínavé. Všemu totiž přihlíží rodinný přítel Tonda. Jeho prostřednictvím je totiž krásně vidět, jak lehce se dá historie překroutit, upravit podle toho, jak se to komu hodí. Jak snadno uvěříme lžím kamarádů, protože kolikrát zní milosrdněji nebo prostě proto, že to je v danou chvíli příjemnější.
Kniha zůstává na konci nedovysvětlena, není tam jasné, „jak to bylo „doopravdy“, ale v hloubi duše to čtenář podvědomě moc dobře ví, cítí rozuzlení. Tedy aspoň mně se u toho nervozitou kroutily palce….a o to to bylo silnější.
Jediné, co bych příběhu vytkla, je forma deníků, kdy byla jen těžko uvěřitelná jejich přílišná popisnost až poetičnost, užití přímých vět či dvě časové roviny. Ale kdo ví, třeba si někdo takový deník píše.
Za mě tedy vřelé doporučení.
Jo,tak tohle se fakt povedlo.Čtivá a skvělá knížka.Kolik takových Tondů tu asi běhalo a ještě běhá.
Kniha je ideálním kandidátem na povinnou četbu a následnou diskuzi.Neobjemná,ale nabitá rozbuškovými tématy souvisejícími s dobou okupace (jak nacistické,tak sovětské). Co činí člověka zrádcem/zbabělcem a co vlastencem? Co dokáže člověka zlomit? Můžeme druhé soudit,aniž bychom byli v jejich pomyslných botách? Od autora si určitě ještě něco přečtu, vypadá totiž slibně!
Není to úplně můj šálek, ale musím ocenit povedený počin našeho autora. Palec nahoru!
Jednoduše napsaný příběh o nejednoduchých situacích. Michal Vrba má smůlu - po Jakubovi se hned tak s něčím nespokojím... ale jinak mu přeji vítězství v letošní Magnesii Liteře - za nejnovější knihu si ji zaslouží!
Máme moc rádi kladné hrdiny, hrdiny s velkým H, kteří překonají slabost a pochybnosti (ty mít musí, jinak se s nimi nedokážeme ztotožnit) a nakonec nám ukážou, jak by se správný člověk měl v mezní situaci zachovat.
Jenže takhle to v životě moc často nechodí. Jistě, máme své hrdiny, kteří nám jdou svou odvahou příkladem, ale v porovnání s počtem bezejmenných duší, které světem prošly a zase z něj odešly, aniž by se na jeho běhu z pohledu Velkých Dějin zásadně podepsaly, jsou miliardy.
Prak je jedním z příběhů, který nám odmítá naservírovat hrdinu bílého či černého, sem tam s cákancem šedivé - ne, ústřední postava je velmi, velmi šedá. Ve své uvěřitelnosti a civilnosti jsou jeho osudy strhující a jeho jednání tak pochopitelné. Právě v oné obyčejnosti, v tom, jak - ano, tohle se skutečně mohlo stát a možná se to i dělo - tkví kouzlo Praku, které mě naprosto strhlo.
Viděli jste někdy kočku zahnanou do kouta? Ví, že nemá nejmenší šanci, možná i ví, jak proti mnohonásobně větší a silnějšímu nepříteli vypadá legračně a když si uvědomí, že nemůže utéct - že už skutečně nemá kam - přitiskne uši k hlavě, vycení zuby a začne syčet. Je to krátké a dramatické a často patetické gesto odvahy.
Marek L., náš hlavní hrdina, se podvolí nátlaku ze strany gestapa a začne přepisovat německé novinové články do češtiny. Pro okolí je kolaborant a srab, pro manželku je kolaborant a srab a sám pro sebe je kolaborant a srab. Po odchodu ženy a zpřetrhání vazeb na rodinu a kamarády, mu nezbývá nic, než výčitky. Jenže pak se Marek ocitne zahnaný v koutě své vlastní hlavy a prosmýknout se nemá kudy. Sklopí uši k hlavě, vycení zuby a zasyčí...
Zajímavý námět, nelehká doba a lidské dilemata... Čekala jsem od toho ale asi něco trochu jiného. Příběh byl celkem bez emocí, vyprávění mi přišlo takové "studené a odosobněné". Dějová linka v deníku o novinářově cestování byla naprosto zbytečná a ruku na srdce - opravdu by si do deníku v tak vypjaté chvíli psal Marek vyprávění o dvou dějových linkách? Myslím, že by všechny odvyprávěl lineárně bez toho nudného popisu jeho cesty. Některým postavám mohla být věnována větší pozornost, mohlo se jich tam objevit i víc, ale chápu, že je to novela.
Tato kniha se ke mě dostala úplnou náhodou, přistála mi ve čtečce jako dárek za nákup eknih. Sama bych si ji asi nekoupila, ale jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Kniha je velice čtivá a místy velmi náročná, plná emocí a zamyšlení se nad tehdejší dobou. Za mě JO!
Morálka v pohnuté době není černobílá věc. O knize ještě pořád přemýšlím, protože nabízí víc úhlů pohledu a řeší, i když ve vztahu k válce, nadčasové problémy. Moc se mi líbila taky ilustrace na obálce. Doporučuju :-)
Velké překvapení, jedna z nejlepších českých knih, které se ke mně za posledních několik let dostaly. Vyprávění přes poměrně složitou stavbu (dvě dějové linie, z nichž jedna navíc obsahuje flashbacky) zůstává přehledné, nijak nemoralizuje a z postav nedělá anděly ani démony. Díky skoro filmovému střihu si Prak podle mě skoro říká o adaptaci - novinář Marek by perfektně seděl Janu Budařovi a soudruh Tonda zase Miroslavu Donutilovi.
Takové to, jak si vyberete v knihovně knížku na stolečku podle obálky. V tomto případě toto rozhodnutí hodnotím kladně, jen s drobnými výhradami.
Autorovi se podařilo jazykově hezky odlišit "přítomnost" a minulost v denících a oceňuji hlavní postavu novináře Marka, který byl tak lidský, jak jen jde - jednou ho litujete, pak jím pohrdáte, pak vás hrozně štve. Plastická byla i postava Tondy.
Řemen pro mě padal ve chvílích popisu hrdinova cestování. Tam mě to už místy přestávalo bavit a byla jsem ráda, že knížka není obsáhlá. Celkově ale hodnotím poměrně vysoko.
Neobvyklá. Orginální. Emocemi nabitá.
Novinář Marek se za války podvolí ke spolupráci s Němci, překládá pro ně propagandistické texty a články. Češi na něj hledí jako na zrádce a zbabělce, Němci jako na veš a nicku a on sám na sebe jako na slabocha a ponížence. Rozhodne se pomstít a jako prostředek si zvolí svoji dávnou hračku z dětství.
Jeho osud sledujeme prostřednictvím deníkových zápisků, které v šedesátých letech najde mladá Alena. V postavách z příběhu postupně poznává svou matku i "strýčka" Tondu, se kterými právě tráví čas na chatě. Najednou soudruha tajemníka Tondu vidí v úplně jiném světle a z jeho přítomnosti jí není dobře po těle.
Bylo to velmi napínavé, čtivé a emoce se mou cloumaly u každého z charakterů jednotlivých hlavních hrdinů.
Krásná obálka je příjemným bonusem. Ráda doporučuji!
Povídky Kolem Jakuba a novela Prak jsou velmi vydařené a zajímavé knihy.Jsem zvědavý čím nás autor ještě překvapí.
Na zmiňovaného Dostojevského to má ještě hodně daleko. Ale to asi většina současných i minulých autorů. Vrbova kniha je svěží vítr v moderní české literatuře, a jsem rád, že mě ovanul. Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, právě naopak. To že autor nevystoupal na literární Olymp, ještě neznamená, že jeho kniha není hodna čtení. Pro mé osobní předsevzetí, číst více českou literaturu, se jedná o další splněný rest.