Prales Mionší
Josef Sudek

Další ze svazků knižních vydání fotografických cyklů Josefa Sudka. Fotografie beskydského pralesa v Mionší patří k nejpřitažlivějším, nejtajemnějším i nejromantičtějším Sudkovým fotografickým cyklům. Tajemný prales Sudka fascinoval svou jedinečnou vizualitou, která ve spojení se světlem vytvářela zcela jedinečné konfigurace. V tomto cyklu se naplno projevil Sudkův zájem o stromy, který dal vzniknout i mnoha snímkům z jiných míst, jež budou náplní samostatného svazku v této knižní řadě. Knihu uvádí studie historika fotografie Antonína Dufka a unikátní svědectví Petra Helbicha, který Josefa Sudka doprovázel při všech jeho cestách do Beskyd.... celý text
Přidat komentář


Úžasné fotografie. Nic víc snad není třeba dodat. Pro milovníky fotografie je kniha skvělým vstupem do světa uvažování a práce jednoho z našich nejlepších fotografů, i do jeho života (je neskutečné, co zvládl bez jedné ruky, když je práce s fotografickou technikou skutečně náročná ... jak bylo v knize napsáno, snad proto jej tak lákala torza).
Štítky knihy
fotografováníAutorovy další knížky
1959 | ![]() |
1956 | ![]() |
1988 | ![]() |
2001 | ![]() |
1999 | ![]() |
Pokud nedávám plný počet hvězdiček, pak jen kvůli tomu, jak vydavatelé v této publikaci naložili se Sudkovými panoramatickými fotografiemi (jak on sám říká „jitrnicemi“) – aby se jim každá nebo dokonce dvě najednou vešly na jeden list, musí se na ně člověk koukat nejlépe s lupou (určitě by výslednému dojmu méně uškodilo, kdyby je protáhli na dvě strany). Jinak je ale prohlížení knížky krásným zážitkem pro každého, kdo má rád přírodu a dokáže ocenit kvalitní fotografie. Zvláště na těchto Sudkových fotkách je dobře vidět, že výborná fotografie potřebuje něco více než jen dobrou kompozici. Ostatně řada Sudkových fotografií přírody a krajiny co do kompozice nijak zvlášť originální není; s přírodou se nedá manipulovat, lze jen volit vhodné objekty a co nejlepší úhel a vzdálenost k jejich zachycení. Co zrovna fotografiím v této knize dodává kouzlo, je počasí a denní doba (většinou mlhavo a podvečer až skoro tma). Zvládnutí těchto podmínek vyžaduje i potřebné technické dovednosti, které Sudkovi samozřejmě také nechyběly. Pro mě osobně má kniha zvláštní půvab i proto, že asi před 30 lety jsem se společně s kamarádem jednou pralesem celý den toulal (bohužel tehdy ještě bez foťáku), na Velké Polaně jsme nasbírali plnou tašku bedel a v údolí nějakého potoka při návratu pak ještě plnou tašku praváků. Dnes už je do pralesa vstup zakázán, dokonce i jen nahlédnout z hranic národní přírodní rezervace je dovoleno jen s průvodcem, byť po této hranici vede naučná stezka.