Prapůvodní chaos
Martin Kuneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527693/bmid_prapuvodni-chaos-656f4b0d50b88.jpg
4
28
28
První sbírka básní jedné toulavé duše. Zápisník plný příběhů o osudových setkáních a prastarých silách. Vydejte se na cestu mezi nebem a zemí pod křídly samotné Naděje. Neboť člověk nemůže být poražený, dokud se sám nevzdá.
Přidat komentář
Básnická sbírka zabývající se životem i smrtí, přírodou, nadějí a láskou vás zavede do nitra duše toulavého básníka. I přestože se motivy básní opakují podobně jako autorovy oblíbené fráze, během čtení si každý přijde na nějaký kus, který k němu promluví. A to je to hlavní - stvořit dílo, ve kterém se kousek autora i čtenáře najdou. V tomto případě se to podařilo.
Co na to jenom říct... Až se snad druhotně stydím za to, že si někdo troufnul tohle vydat knižně, účtovat si za to peníze a sám sebe nazývat "básníkem" a "umělcem"...
Síla básnického jazyka spočívá v tom, že čtenáře donutí pozastavit se nad neobvyklostí jazyka, uvidět krásu v neotřelých sletech slov, majících význam, který byste prózou zkrátka tak efektivně nevyjádřili. Ale v tomto případě se zdá, že autor zůstal, co se týče úrovně jazyka své tvorby, uvězněn na úrovni stylistických cvičení žáka sedmé třídy. Celá jeho tvorba je neskutečně naivní, neotesaná, primitivní...
Snad většina jeho tvorby stojí na sdruženém rýmu, což svědčí o naprosté absenci formální invence a také o tom, že autor nemá absolutně načtené klasiky. Mám podezření, že za svůj život nepřečetl jedinou sbírku básní, protože pokud ano, snad by to v něm zanechalo alespoň trochu touhy hrát si se slovy i nějak sofistikovaněji a vyjít ze své komfortní zóny, která zahrnuje verše ve stylu: objevil//vyjevil, seděli//věděli, netřeba//potřeba,...
Chvílemi už jsem se radoval, že se autor pokusil hrát si s enjambementem, hned jsem si ale uvědomil, že to je jenom verš nešikovně zalomený kvůli tomu, aby se mu výtvor vešel do rámečku v příspěvku na Instagramu.
Motivy se opakují až s únavnou pravidelností, aniž by nabývaly na hloubce nebo nabízely čtenáři cokoliv nového. Po chvíli čtení působí slova "vesmír", "víla", "sen", "snílek", "oheň" atd. už jenom jako vyprázdněný šum, jedno velké klišé, které můj mozek raději už ani neregistroval.
Snad by se dalo vymluvit na to, že každý někde začíná a tohle je autorova prvotina, u které nelze mít žádné velké ambice. Ale po prozkoumání autorova profilu na sociálních sítích bych nedokázal rozpoznat, je-li báseň z roku 2024, nebo 2022. Téměř žádný posun v jeho tvorbě nenastal.
Určitě ale nejsem první, kdo si toto o jeho tvorbě myslí. Jak je zřejmé z děl "Básník" (ironické) a "Nešvar", nějaká konstruktivní kritika se nejspíš k autorovi dostala. On nad ní ale mávne rukou s tím, že jsou to jen "hejty", "závist", "strach z konkurence" a že on je přece snílek co si jde svou vlastní cestou...
Asi to ale není to nejhorší, co se dá na internetu číst. Budu raději za toto, než za Tweety zalomené do veršů, které tvoří jiní "insta-básnící". Ale pokud máte na výběr (což máte), prosím, sáhněte ideálně po českých klasicích. Ne po výtvorech někoho, kdo se nazývá básníkem, ale jeho tvorba se i za několik let psaní nepřehoupla přes úroveň druhého stupně ZŠ.
Začnu netradičně zápory, jelikož jich bylo v knize jen pramálo! V určitých pasážích pokulhával rytmus, což zavinil fakt, že se v textu střídaly delší a krátké verše. Taky jsem si všimla opakujících se slov, autor má opravdu rád přirovnání „starých bájí Rek“, a slova jako „Naděje“, „vesmír“ či „Matka příroda“ jsem po několika stránkách raději přestala počítat. Trochu mi vadilo množství ukončených vět, většinou byla tečka na konci každého řádku a podle mě by mnohdy bylo lepší nahradit ji čárkou a urychlit tak celkový flow.
Tady však s negativy končím. Celkově je sbírka skvěle napsaná! Líbily se mi motivy přírody, ale především filosofování o lásce, naději a hlavně životě. Setkáme se také s temnějšími tématy trápení, ztráty a smrti. Příjemným překvapením bylo zjištění, že některé básně jsou vyloženě vtipné. Kniha obsahuje nádherné ilustrace, u kterých bych klidně uvítala i větší množství. Autor podle mě vyniká v krátkých úderných větách, dlouhé souvětí jsou někdy dost rozvláčené a ztrácí myšlenku. Ale kratší texty vždycky udeřily hřebíček na hlavičku!
Celkově se jedná o zdařilé dílo, které mě učarovalo a zároveň přinutilo změnit na novodobé klasické básníky názor. A v tom je právě kouzlo poezie. Ke každému čtenáři promlouvá podle toho, co jeho srdce právě potřebuje. Na závěr si zde chci poznamenat básně, ke kterým se budu ráda vracet: Smrt, Sen, Pravda, Večernice, Víno, Carpe diem, Vnitřní boj
- - -
Mockrát děkuji autorovi za poskytnutí knihy
Autora znám osobně, takže jsem si sbírku básní samozřejmě přečíst musela!
Zabralo mi to celkově asi dvě hodiny, všechny básně se četly moc krásně a plynule. Co se mi na nich líbilo nejvíce bylo, že nešlo jen o běžné rýmovačky, kterých je všude kolem fůra. Tyhle básně mají duši, a pokud budete pozorně číst, skýtají nejedno poselství. Vyprávějí o beznaději, přec o tom, jak se jeden sebral a našel světlo, kterého se nikdy nevzdal. Popisují setkání se Smrtí, ale i se Životem, s Nadějí. Během čtení tedy zjistíte, že Prapůvodní chaos vypráví příběh, který se pomalu skládá před očima. Při čtení se mě něco hluboce dotklo, jindy rozveselilo či pozvedlo. Moc pěkný čtení. O životě. O pravdě. O všem, co z nás dělá lidi, ať už se jedná o naše nejtemnější hříchy, nebo nezlomnou vůli bojovat. Chaos má hloubku, poslání a nutí člověka se zamyslet. Doporučuji všem, kteří rádi čtou poezii či jen knihy, mají rádi přírodu či sebepoznání. Sbírka je pro každého, kdo má srdce a duši.
Těším se na druhou sbírku!
Moje nejoblíbenější báseň: Umělci
Dneska píšu vám verše vlastní,
jako recenzi na tuhle sbírku básní.
Jmenuje se chaos prapůvodní,
hromada pocitů, lásky a živly přírodní.
Krásné řádky provázely mě večery,
s mými emocemi slitování neměly.
Najdete tam střípky ze života,
kde bojuje Naděje a Smrti temnota.
Óda na přírodu a lásku,
párkrát život visel na vlásku.
Souzním se slovy na každém řádku,
vždy přišlo mi, že je svět v pořádku.
Občas přišla úleva, strach i slzy,
doufám, že další sbírka vyjde brzy!
Už bych měla pomaličku končit,
počet znaků začíná se mi tenčit.
Doporučuju moc, i když jste emoční dřevo,
páč tahle sbírka vzbudila mi i básnický střevo.
První sbírka básní jedné toulavé duše mě doslova dostala. Po přečtení prvních veršů jsem se dostala k táboráku uprostřed lesa. Setkání s nadějí, smrtí či osudem? Skvělé propojení těchto mocných věci proměněné v zajímavé básně.
Každého určitě zaujme minimálně jedna báseň. Mé srdce si získal celý sborník. Pokud vyjde i druhý chaos, ráda si ho přečtu.
Líbí se mi zpracování jednotlivých básniček. Nic není otřelé či stejné. V každém řádku je vidět autorovo srdce, příběhy či vztah k přírodě.
"...nakonec po mně zbudou jen tyhle řádky.
A když je budeš číst, budu na chvíli vedle tebe zpátky."
První sbírka básní jedné toulavé duše. Zápisník plný příběhů o osudových setkáních a prastarých silách. Vydejte se na cestu mezi nebem a zemí pod křídly samotné Naděje.
Do rukou se mi dostala sbírka básní od samotného autora a já měla tu čest nechat se nést do míst, jež jsou blízká mému srdci (Lužické hory a přehrada Naděje).
Autor opěvuje přírodu, lásku, naději, hrdiny a utvrdil mě v tom, že pokud se na svět díváš srdcem, opravdu Tvoji ruku povede.
Tyto básně jsou mi blízké, protože sama jich mám v šuplíku několik. Jsou napsané velmi citlivě a skutečně pohladily mou romantickou duši. Jen málokdo má ten dar vidět svět očima básníka a ještě méně lidí umí tak citlivě svá slova skládat ve verše.
Děkuji za každé slovo.
Nejkrásnější pro mě byla báseň Hotel
Toto byla čtvrtá sbírka básní, kterou jsem kdy četl a jako jediná se mi skutečně líbila. Prapůvodní chaos je nevšední kniha, kdy každá báseň nese svůj příběh a poselství a celá sbírka je v krásném duchu životní filozofie, kterou autor sám zastává.
Prapůvodní chaos je sbírka, básnická sbírka tvůrce, kterého můžete znát z Instagramu, ale nyní si sbírku můžete pořídit i v papírové podobě. Ukrývá v sobě texty, které spojuje nejen velká osobitost, ale i to, že působí velmi osobně. Při čtení těchto básní jsem z nich cítila, jako by autor opravdu dával všanc své nitro, otvíral dosud bráněné a zamlčované stíny vlastní mysli; zároveň se v těchto textech ale také objevuje i obecnost až komplexnost, myslím to v tom ohledu, že se v řadě z nich najde také mnoho, mnoho čtenářů, ne-li každý. Jako by autor nepsal jen o sobě, ale o nás všech, ale ne obecně, nýbrž o jednotlivcích. Básně v této sbírce vypráví příběh, příběh, který se odhaluje už při prvním čtení, ale rozhodně se neukáže celý, s každým dalším opakovaným čtením dá něco nového, něco jiného, ukáže další svou možnou tvář. Některé básně jsou o naději, možná ji najdete i tam, kde zamýšlena nebyla, jiné jsou o strachu a bolesti, v dalších najdete přímé odkazy na aktuální dění posledních let. To všechno tam je, i mnohem víc, tak jako velká láska a hlavně úcta k přírodě, což dnes potřebujeme slyšet také. V básních se také vyskytují opakující se motivy, které přináší dojem zacyklenosti a snadno se v tom dá najít koloběh roku, koloběh života.
Sbírka se čte hodně dobře. Nemusíte se bát žádných jazykových složitostí, vlastně jsou to jednoduché věty chytře naskládané za sebe s jen občas vystaveným slovosledem tak, aby zachovala rýmy. Není to ani taková ta "standardní" poesie s mnohými zákruty, na kterou jsme často zvyklí ze škol (a kterou mnoho lidí nemá úplně rádo), ale ani to není moderní poesie mající leckdy tendenci popírat jazyková pravidla, je to něco mezi, takové lidské, a proto si myslím, že má Prapůvodní chaos velký potenciál zaujmout i čtenáře, kteří jinak poesii příliš neholdují.
Děkuji moc za tento nádherný čtenářský zážitek.
Říká se, že z textu poznáš mezi řádky nitro autora. Jestli je možné skutečně do duše, pak otevřete poezii a nahlédněte, tak jako já dnes, do hlubokých myšlenek Martina Kuneše a jeho sbírky poezie PRAPŮVODNÍ CHAOS.
Martin své myšlenky představuje i na instagramovém profilu, ke kterému mě přivedla kolegyňka ze Solisu. Trošku jsem se básní bála, protože jsem hodně pozitivní člověk a na depresivní čtení potřebuju být připravena. Ovšem jaké pro mě bylo překvapení, když jsem na opačné straně našla osobnost mně tolik blízkou!
128 stran písní, doplněných o ilustrace, nás vedou k zamyšlení o životě, přátelství, lásce i vnitřních emocí. Když mám pocit, že o jednom tématu už bylo řečeno dost, přinese nový náhled poezie z jiného úhlu. Tuto vnitřní filozofii cítím jako poslání z knihy. Někdy je třeba se zamyslet-zajít do lesa a vnímat samotné bytí. Pak nacházíme i odpovědi na naše otázky "proč"...
Martin nás přes svoji sbírku vede k zamyšlení, avšak jeho hlas je velmi pozitivní, křehký a nenásilnou formou otevírá mysl i srdce. Moc ráda bych tohoto autora poznala osobně. Myslím, že někde u táboráku, s vůní jehličí, kouře a praskajícího ohně bychom určitě našli spoustu odpovědí na další nezodpovězené otázky. Knihu rozhodně doporučuji, budete se k ní rádi vracet. Neskutečný, jak poezie může být tak pestrá...
Carpe diem!
Děkuju, za nahlédnutí do Tvého Chaosu <3
Martina jsem poznala na Instagramu a do jeho básniček se zamilovala. Jsou plné života, autentického prožívání,bolesti. Básně jako příběhy, které vám dovolí nahlédnout do jeho duše. Sdílí s vámi to nejhlubší,co vás zasáhne a donutí se zastavit a přemýšlet o svém životě.
Konec
Až jednou budeš stát na svém konci.
Až jednou přijde Smrt a vyzve tě k tanci,
bude záležet jen na tobě,
zdá budeš tančit tango nebo valčík,
a co budeš mít napsáno na hrobě -
jestli po tobě zbylo čisto nebo svinčík.
...
,,Jel jsem životem na plný plyn,
zažil jsem mnohé,poznal jsem světlo i stín.
Však nikdy jsem nebyl jen cestující."
Celá sbírka je na plný plyn... děkuji
Prapůvodní chaos
Blahopřeji ti básníků, k lesům, vílám, i citům. Šels peklem, létal k nebi, Boha prosil, srdci velil. Proplétal se mezi slovy, rozvíjel tu své vlohy. Však vlka v sobě máš, neboj, s ním dojdeš dál. Ten můj tě z dálky zdraví, a přemítá nad odpovědí. Piš, Carpe diem!