Prašina
Vojtěch Matocha
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
Vydarená foglarovka zabalená do sci-fi s detskými hrdinami 21. storočia. Za mňa plný počet hviezd.
Knihu jsem přečetla se synem. Líbila se mi. Byla hodně napínavá a dobrodružná. Vlastně takové trochu sci-fi pro děti. Kamarádi zažívají všechno možné, několikrát malém přijdou o život. Některé scény mi ale přišly trochu méně promyšlené nebo uspěchané. Každopádně určitě budeme pokračovat dalším dílem.
Tak tohle mě hodně bavilo.
Takhle by měla vypadat dětská kniha pro mládež pro jednadvacáté století (alespoň pro jeho začátek).
Knihu jsem koupila na Kniha Brno jako něco, co bych si jinak nekoupila, něco co je mimo můj žánr.
Kniha se četla dobře,byla napínavá, ikdyz hlavní hrdinové mi k srdci dvakrát nepřirostli. Některé zvraty byl trošku mimo realitu, ale jako celek to bylo dobré a čtivé.
Vlastně si ani nejsem úplně jistý jestli to je knížka pro děti. Jako ano, je o dětech, jako ano je psaná tak nějak jak by psal Foglar kdyby žil teď, ale přijde mi to celkem drsné. Možná nicméně, že děti jsou drsnější dnes než jsme bývali my v jejich věku.
Každopádně za mě dobrá četba a hodně příjemné překvapení, protože z reklam jsem si myslel, že to spíš bude nějaká kravina a ono vůbec.
A mě se to líbilo. Určitě je pravda,že děti tohoto věku rozhodně uvažují jinak..ale komu to vadí ?! V knize je spoustu neuvěřitelných věcí... námět dobrý a já jsem byla spokojená
Mně se kniha líbila. Moc. Nepitvám a neporovnávám jestli věk hlavních postav odpovídá jejich činům a vůbec už nesrovnávám Vojtěcha Matochu s panem Foglarem. Vyrostla jsem na foglarovkách a jsem ráda, že je naše vnoučata čtou, ale vím, že pro mnoho dnešních dětí je už Foglar překonaný. Pan Matocha je svůj a jeho knihu bych spíš zařadila mezi sci-fi. Je to příběh, který se nemůže opravdu stát, ale to čtenářům nevadí , protože si stejně představují, že to prožít mohou. Jen si vzpomeňte, když jsme četli foglarovky a verneovky. Všichni jsme se nechali unášet dějem a nepřemýšleli, jestli je to možné nebo ne.
Já jsem moc spokojená a doufám, že po této trilogii bude pan Matocha pokračovat ve psaní knih pro mládež. Také se mně líbily ilustrace. Spojení Matocha-Osoha je výborné.
Nejsem cílovka. Spousta, fakt spousta nelogičností a nedomyšleností. Jasná inspirace Foglarem, pokud jde o styl psaní. No uvidíme, jestli to bude oslovovat děti i za osmdesát let (jako se to dodnes daří foglarovkám)... :-D
Naštěstí to není úplný odpad. Navíc cokoliv, co přitáhne děti ke čtení knih, si nějakou hvězdičku zaslouží a tomuhle se to podařilo. (I když to bylo v tomhle případě i díky až agresivnímu marketingu v době vydání).
Oprásklina z čehokoli co autor přečetl.
Část je ze Tmy od Neffa, část od Trosky.
Napodobuje styl Foglara, ale dost neuměle, trochu mi to přijde jako když točí filmy Netflix :)
No prostě slátanina na Ntou!!!
Spousta nelogičností a prapodivných zvratů.
Pecka! Moc se mi libilo, napinave, ctive...jen jsem trochu dumala nad tim, jak vyspeli jsou hlavni hrdinove ve veku 12 let a jakto, ze deda je "skoro nad hrobem" a o dva roky starsi Klement Hrouda si je tam maze na chleba. Jako celek ale skvele.
A Prasina jako misto, kde zustal cas stat? Rada bych se tam podivala. Byt jen na skok .
Od příběhu jsem nic moc nečekal, ale zmýlil jsem se.
Příběh je dle mého jeden z nejlepších příběhů v ČR a velmi mi to připomíná styl Jaroslava Foglara, ale ve trochu sci-fi příběhu, který je velmi originální a jenom jsem doufal v další pokračování.
Moc se mi líbí, že hlavní hrdinkou se stala dívka, ačkoli její kamarád v příběhu figuruje více, za En v mnohém zaostává.
Jenže zbytek příběhu je pro mě neuvěřitelný. (Jaká náhoda, že rodiče jsou zrovna pryč.)
En přišla s geniálním řešením. Najednou neměla strach, všimla si důležitých věcí...
Nevěřila jsem ani probouzejícím se citům, lásce k babičce.
Četla naše devítiletá dcera. Knížka se jí líbila opravdu hodně, protože je dobrodružná a plná napětí. Nebála se vůbec, i když je v knížce hodně zlých lidí, ti jsou prý až v Praze. Od knihy se nemohla odtrhnout a bude pokračovat dalšími díly. Prašinu hodnotí výš než Harryho Pottera, prý nejlepší knížka za hodně dlouhou dobu.
Skvěle popsaná atmosféra, skutečné postavy, děj, který neškobrtá, rozhovory, které mají hlavu a patu a odpovídají věku postav ...
Výborné. Bavil se syn i já.
Také jsem byl mile překvapen. Kupovali jsme synovi. A jak již zmiňovali jiní přede mnou, tak i já to vidím jako novodobé dobrodružství od p. Foglara a výpravy po temných Stínadlech. Určitě se poohlédnu posléze po dalších dílech, jak se bude dobrodružství mladých hrdinů vyvíjet ...?
Prašina staví na výborném nápadu a je napínavá, na druhou stranu děj je trochu přitažený za vlasy, zkratkovitý a osoby se chovají nelogicky. (Nějaká mrtvola nebo ztracený kamarád nikoho moc nevyvede z míry, děti během pár dní utečou hrobníkovi několikrát z lopaty, aniž by to na nich nechalo jakoukoliv stopu apod.) Ale nejsem cílová skupina a syn byl nadšený, takže OK.
Kniha není tak čtivá jako knihy Foglara, Ransomeho nebo třeba Buličova. Do 100% hodnocení chybí něco, nevím přesně co, asi více propracovaný děj. Jde jen po povrchu...
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)Autorovy další knížky
2018 | Prašina |
2019 | Černý merkurit |
2020 | Bílá komnata |
2022 | Křídový panáček 1/7 |
2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Knížka, kterou jsem loni na základě recenzí koupila synovci s nadějí, že si ji pak jednou taky přečtu. Jeho to prý až tak nechytlo, ale já už se sháním po dalších dílech. Jasně, děti jsou hodně vyspělé, je to trochu šablonovitý příběh atd. To je všechno pravda. Jenže mě chytla ta představa Prašiny, tajuplného kousku města, ve kterém shodou okolností žiji celý život. Děj je po celou dobu napínavý, až nebylo moc kde přestat, abych si mohla dát pauzu a dělat jiné věci. Přirovnání k Foglarovi neposoudím, ač jsem jako dítě četla opravdu hodně, Rychlé šípy mě úplně minuly. Možná proto, že to byli jenom kluci a mluvilo se o tom přede mnou jako o četbě pro kluky. Proto jsem ráda, že tady má hlavní roli i holka, a ještě je za tu chytřejší a odvážnější. V rámci hodnocení za ten nápad a atmosféru Prašiny odpouštím všechny nelogičnosti a další potenciální chyby. Pro mě to byl krásný návrat do dětských let plných fantazie a tajuplných dobrodružství (a období, kdy mi předčítala máma, protože nějak se to cukroví upéct musí a audiokniha nebyla po ruce…).