Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537782/bmid_prasina-6636293379210.jpg
4
1257
1257
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale v téhle čtvrti nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. Jirka chodí do Prašiny, které se většina Pražanů raději vyhýbá, navštěvovat svého dědu. Ten se však coby strážce dávného tajemství, které může změnit svět, ocitá v ohrožení života. Jirka s kamarádkou En a bratrancem Tondou se pouští do hry o čas s všehoschopnými pronásledovateli patách. Dobrodružství, zasazené do foglarovských kulis s mimořádně napínavou zápletkou, tříbí vztahy mezi třináctiletými hrdiny, kteří zažívají první lásku i zrady. Vojtěch Matocha (1989) Vystudoval matematiku a vyvíjí software pro mobilní telefony. Tvůrčím psaním se zabývá od gymnázia, úspěšně se účastnil několika literárních soutěží, píše recenze pro iLiteraturu. Prašina je jeho literární prvotina. Matouš Ruml (1985) Vystudoval hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře (2008). Již během studií hostoval v Divadle ABC, ve Stavovském divadle a v Klicperově divadle v Hradci Králové. Pět let byl členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde vystoupil například v inscenacích Ostře sledované vlaky, Nebezpečné vztahy, Úplné zatmění nebo Chaplin. Nyní je členem divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné (Osiřelý západ, Višňový sad, Mrzák Inishmaanský, Mikulášovy patálie). Televizním divákům je známý ze seriálu Comeback, z pořadu pro děti Hřiště 7 a z magazínu Za obzorem. Je laureátem Ceny Zuzany Navarové a Thálie pro mladého činoherce za rok 2012. Nahrávka vznikla podle knihy Vojtěcha Matochy Prašina vydané nakladatelstvím Paseka v roce 2018. Copyright © 2018, Vojtěch Matocha. Čte Matouš Ruml. Režie Alexandra Bauerová. Zvuk Jiří Pochvalovský. Hudba Mario Buzzi. Úprava obalu pro CD Emil Křižka. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová. Vydalo Tympanum, s. r. o., červnu 2018.... celý text
Romány Literatura česká Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
Tympanum
Interpreti: Matouš Ruml
více info...
Přidat komentář
Podle mě je tato kniha velmi dobře napsaná a ilustrovaná. Má mnoho zvratů a odhalení. Je akční a mnohdy i smutná. I čtenář musí někdy něco vymýšlet. Celkově tomu nemám co vytknout.
Jakožto milovnice Foglarovek jsem měla velká očekávání - a nebyla zklamaná. Skvělá atmosféra, zajímavá myšlenka, napětí - někdy až příliš (ti padouši byli prostě všude :) ). Věřím, že za pár let kniha zaujme moje děti stejně jako mě.
Skvělý!
Akční, má to spád, nápad, napětí, je to chytrý a dobrodružství z toho kouká už na dálku...
Pro všechny milovníky Foglara návrat do dětských let a pro děti jeho modernější verze.
Byl to skvělý únik do křivolakých uliček a temných zákoutí. Doporučuju!
"Rychlé šípy" pro 21. století? Netuším, foglarovky jsem nikdy nečetla. Ani dobrodružné literatuře pro děti a mládež jsem nikdy neholdovala (ani jako cílová skupina), ale právě proto mě Prašina vzhledem ke svému úspěchu zaujala.
Zpočátku jsem byla nadšená samotnou myšlenkou tajemné, zapadlé čtvrti uprostřed Prahy, kde nefungují moderní technologie a v chátrajících domech žijí „šedí lidé s obráceným myšlením“.
Jenže honba za záhadou Prašiny se pod rukama hrdinů rychle mění mění v řadu různě (ne)pravděpodobných, (ne)šťastných a zmatených příhod. Autor "umí" popisy a čtivě zpracovává i akční scény – jenže ty sklouzávají k jednotvárnosti, protože děti proti dospělým jednoduše nemají ve fyzické konfrontaci šanci.
I vývoj charakterů dětských hrdinů je v rámci knihy dost nevyrovnaný. Jsou na svůj věk (13 let?!) neuvěřitelně vyspělí a hrozně vážní - ona celá situace sice vážná je, ale jim chybí alespoň špetka naivity, opravdové dětskosti, a zároveň jsou příšerně plošší, definování spíše potřebami příběhu, než vlastní osobitostí. Korunu tomu pak nasadil slabomyslný pitomec Tonda a Jirkovy myšlenkové pochody.
Drhnou i dialogy a zápletka. Jako celek je to dost temné, hloubavé. Drastičnost některých scén mě v první chvíli překvapila, ale jakožto člověka, který od 10 let četl Stopy hrůzy, nijak nepohoršila. Záporáci jsou skutečně "záporní" a neštítí se dětským hrdinům ubližovat. Přítomná je i smrt – a nikoliv jen v náznacích, ale v celé ryzí surovosti.
Prašina se však postupně stává jen kulisou, která hrdinům z pricncipu komplikuje život. Konečné „odhalení“ mě odrovnalo, ale vůbec ne v pozitivním slova smyslu. To už jsem fakt nepokytě fanda Hroudovi. :D
(btw 667. hodnocení, ano, zničila jsem to krásné ďábelské číslo :)
Koupeno pro vnuka. A mohu říct,že je to úžasný příběh s atmosférou, která vtáhne a nepustí ani babičku ;-)
Je to objev. Skutečně. Že někdo u nás dokáže napsat příběh se skutečnou atmosférou, ne jen "jako", který je plný zvratů, příběh zrady a svým způsobem i lásky a to ze současné "Prahy", to je skutečně událost. To srovnávání s Foglarovkama je sice na místě, ale zároveň to příběhu trochu ubližuje, protože jediné, co lze s Foglarem srovnávat, je to tajemství neprozkoumaného a potemnělého místa (Stínadla). Ale jinak je příběh z ryzí současnosti, člověk neví, jestli děti jdou po stopě génia nebo maniaka, jestli jde skutečně o záchranu lidstva nebo jen o prachsprostý byznys. Tedy skutečně oceňuji vykreslení atmosféry a to prostřednictvím situací, pokud se chystá filmová adaptace, nesmí to nikdo ale pokazit. Klidně by to mohlo být natočeno jako komiks, jako Alois Nebel. Tu poslední hvězdičku tomu nedávám proto, že někdy je to trochu předpokládané (viděl jsem na dítěti, kterému jsem knížku četl, které odhadlo, kdo na scénu vstoupí). Ale i mě jako dospěláka to bavilo. A prý ty další díly jsou ještě lepší!
(SPOILER) Čekala jsem, že mě kniha moc bavit nebude... připomínala mi Foglarovky a na ty já upřímně moc nejsem. K mému překvapení mě velice vtáhla, pohltila mě zvědavost, ale koncem jsem byla trochu zklamaná. Doufala jsem, že vysvětlení Prašiny bude trochu složitější a zůstane u "nadpřirozena" - ale to nemění nic na kvalitě knihy, to je spíš můj osobní pohled.
Začátek knihy mě úplně nadchnul, nápad originální a zajímavý, postavy sympatické, děj překvapivě drsný a foglarovsky strašidelný.
Ale nakonec jsem knihu dočítala spíš z donucení, protože se to celé nějak pokazilo jak z hlediska děje, tak z hlediska charakterizace postav. Určitě to není špatné čtení, ale počáteční nadšení prostě během četby opadlo.
Tak jsem se nechala zlákat chválou a opěvováním této knihy a musela si ji přečíst taky.
Z knihy jsem byla překvapená, vážně se mi líbila. Je to plné dobrodružství, akce a napětí (někdy až moc, zase mi trochu přišlo, že na jejich věk neměli ani chvilku odpočinku, něco bylo už přehnané). Děj opravdu sviští, akce se zastaví jen v pár momentech. A ten konec! Ten jsem upřímně nečekala :)
Vynikající prostředí v moderním světě, ale ve tmě bez moderních technologií, bylo zajímavé a dobře vykreslené. Kniha je originální se skvělou temnou atmosférou. Příběh se autorovi opravdu povedl a ilustrace ho krásně doplňují. Za mě super.
PS: ocenila bych i mapku Prahy :(
Je mi 33 let, takže nejsem úplně cílová skupina kniha, přesto jsem byla nadšená. Ty popisy starých uliček, opuštěných domů, Prašiny, ta atmosféra, skvělá. Příběh mě taky moc bavil, bylo to pro mě napinave, trnula jsem, co se stane. I rozuzlení mě bavilo. Určitě si přečtu druhy díl
Wow. Moc se mi to líbilo, mělo to logiku, prostě úžasná knížka, od které neodtrhnete oči. Na můj vkus až moc málo stránek :-). Doporučuji dětem i starším čtenářům.
Jako dospělý čtenář jsem od toho nos nemohla odtrhnout. Napínavé, nápadité, čtivé. Nečekané zvraty a krásně vytvořená atmosféra.
Vojtěch Matocha se asi stal jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů.
Všem velmi doporučuji!
Knihu jsem zařadil do letošní Čtenářské výzvy a vypůjčil si jí od svého syna. Kniha mě vrátila hluboko do mého mládí, kdy jsem četl knihy J.Foglara. Navíc velmi pozitivně hodnotím krásné ilustrace. V budoucnu si chci určitě přečíst i další pokračování. Opravdu povedená kniha.
Sice jsem vyrůstala na "Foglarovkách", apod.,ale jsem ráda, že jsem si díky Čtenářské výzvě knihu vybrala. Je to vlastně novodobá "skoro foglarovka" a má vše, co by mohlo zaujmout i dnešní mladé čtenáře - akci, napětí s příměsí tajemství a fantazie, má to spád.
Ač jiný ročník, na Foglarovi jsem díky dědovi-skautovi vyrostl a k označení „moderní foglarovka“ jsem se tak stavěl velmi skepticky. Nakonec velmi příjemné překvapení. Toto opravdu je Foglar v moderním hávu. Čili jsou tam hoši, kteří musí spoléhat hlavně na své schopnosti a je tam stínadelské dobrodružství. Zároveň tu ale jsou děvčata, která nejsou pouze na okrasu, o chlapecko-dívčích vztazích se skutečně mluví a nejsou pouze implikované, hlavní hrdina není všemocný a často se vše kazí a celé je to velmi překotné a akční a z „ideálu chlapeckosti“ mnoho nezůstalo. Tohle všechno vnímám jako velké plus. Jako lehce problematický mi přijde konec, který předpokládá, že se čtenář pustí i do dalších dílů, a nechá tak otevřených několik linek (dědeček, Tonda, následky). Přitom by knihu bylo tak snadné ukončit „řádně“.
Příjemné překvapení. Přitažlivý námět, jen lehce posunutý fiktivní svět, napínavá atmosféra, dobře naznačená místní mytologie. A dětští hrdinové. To všechno je na straně plusů. Na druhé misce vah je potom trochu monotónní děj a neujasněná charakteristika postav, chybí mi tam takové to kamarádství, jako třeba u těch tady stokrát omletých rychlošípáků anebo třeba u hrdinů Žarnayova Tajemství dračí stěny. Ale celkově velmi pozitivní dojem a kdyby mi bylo tolik, jako těm dětem, dal bych hvězdiček klidně šest. Takhle tři a půl. Jo, a že se třináctiletému klukovi líbí holka, to fakt ničemu nevadí, naopak to zásadně určuje jednu dějovou linku.
Při čtení jsem usínala. Nápad s tajemnou Prašinou je dobrý, jakkoli pro hloubavce trochu neuvěřitelný. Není to ovšem trochu málo?
Děti pořád před někým utíkají nebo se někde ukrývají, cosi hledají (nechci spoilerovat), někdo jim to cosi chce vzít a pronásleduje je skupina dospělých, takže akční to je. Jenom pořádný děj schází a scény se téměř monotónně opakují, uspávají, splývají, měla jsem problém udržet pozornost, na mě se tam toho dělo trochu málo. Spíš popisné než příběhové, o prokreslenosti postav ani nemluvě. Dětská knížka, která nemůže oslovit většinu dospělých čtenářů, teda alespoň u mě to nevyšlo, i když pár jedinců si jí pochvaluje bez ohledu na věk. Pustila jsem se do čtení kvůli nominaci na Cenu Jiřího Ortena, velké reklamě a popularitě.
Chyba lávky, je to moje nepozornost, myslela jsem si původně, že se bude jednat o komiks (dala jsem si rezervaci na sérii v knihovně přes internet a anotaci moc nezkoumala) a myslela jsem, že je určený trochu starším dětem, spíš YA. Kresby to má krásné, grafické zpracování se mi moc líbilo a kdyby to skutečně komiks byl, možná bych dala i další díly. Tam zjednodušenost děje nevadí a další krásné obrázky by se šikly. Jako román ne.
Zbylé díly vracím s díky zpátky do městské knihovny, snad příběh víc potěší čtenáře, kterým je primárně určený.
Prašina je ostrov uprostřed města, který je světem sám pro sebe. Je to svět plných křivolakých uliček, různých zákoutí, temných sklepení, prazdných domů ukrývajících stará tajemství a hlavně dobrodružství, která jsem spolu se svou dcerou (12) poslouchal jako audioknihu ve výborném podání Matouše Rumla.
Dcera si Prašinu velmi oblíbila a já následně taky.
Prašina odtrhla nachvíli dceru od mobilu a sociálních sítí a teď venku spolu procházíme oblast mezi Václavákem a Vinohrady a hledáme předobraz Prašiny.
Tato kniha je nejen pro kluky a holky, ale i pro dospělé.
Doporučuji.
PS : Naše Babi (76) na naléhání dcery poslouchala Prašinu taky a nakonec, oproti nám, na jeden zátah dala všecny tři díly, které si moc užila.
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Autor sice umně popisuje křivolaké uličky, ale to je asi tak jediná podobnost s foglarovkami.
Většinu příběhu tvoří popis Prašiny. Na jedné straně autor buduje napětí, děti se plíží temnými zákoutími, zatajují dech, ale když se navzájem ztratí, tak křičí jako na lesy.
Charakteristika postav mi přišla povrchní. Pokud by třináctileté děti zůstaly týden bez rodičů, nebo jdou za školu, tak to by bylo asi na sociálku :-)
Postava Hanuše Nápravníka mi připomněla všeuměla Járu Cimrmana :-)
Nelíbí se mi, když proti bezbranným dětem stojí ozbrojení dospěláci.
Ilustrace Karla Osohy a grafická úprava mě sice nalákaly na cestu do Prašiny, ale děj mě nepřesvědčil, abych se do Prašiny vydal znovu. Možná časem...
Každopádně v Prašině bych se nechtěl ocitnout.
ČV 2021 - kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěl ocitnout