Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406612/bmid_prasina-HAW-406612.jpg
4
1244
1244
Prašina je tajuplné miesto: temný ostrov uprostred žiariacej Prahy. Nikto nevie prečo, ale v Prašine nefunguje elektrina: nesvietia tu lampy, nejazdia električky a mobily márne hľadajú signál. V tejto strašidelnej štvrti pátrajú dvaja chlapci a dievča po starobylom tajomstve, ktoré by mohlo zmeniť svet. Ich dobrodružstvo je o to nebezpečnejšie, že musia čeliť partii dospelých, ktorí majú rovnaký cieľ a nezastavia sa pred ničím. Mimoriadne napínavý príbeh blízky štýlu Jaroslava Foglara dopĺňajú ilustrácie, ktoré čitateľa vezmú priamo do srdca Prašiny. Vojtěch Matocha napísal knihu, ktorá nadväzuje na úspešnú tradíciu českej dobrodružnej literatúry pre mládež a príbeh zasadil do kulís súčasnej Prahy. Čitatelia od 9 rokov tak zažijú susedné hlavne mesto úplne inak a ponoria sa do napínavého príbehu, ktorý im budú závidieť aj dospelí.... celý text
Přidat komentář
Prašina se obsahem tak podobá foglarovkám, které jsem v dětství nadšeně hltala, že jsem ji ze zvědavosti prostě přečíst musela. Tajemná pražská čtvrť se svými křivolakými uličkami, temnými dvory, zákoutími a oprýskanými domy, kde nefunguje elektřina ani mobily, kde se čas zastavil, připomíná Stínadla. I obyvatelé čtvrti působí uzavřeně a odtažitě. Je to zkrátka vynikající prostředí pro dobrodružný příběh a ten se autorovi taky povedl.
Nechybí tu nic co takový příběh má mít - záhada, napětí, nebezpečí, nutnost překonat různé překážky, rozluštit šifru a přitom musí hlavní hrdinové stále prchat před klasickými záporáky. Celý příběh má rychlé tempo. Je tu sice celkem dost šťastných náhod, ale do příběhu pro děti to patří.
Řekla bych, že knihu je třeba hodnotit optikou dětí, kterým je určena a ne tou dospělou a hledat chyby, které děti ale vůbec neuvidí.
K přečtení doporučím nejen malým čtenářům :-).
Kniha je určena pro 4x mladší čtenáře ale musím se přiznat, že mě to bavilo. Četlo se to dobře, mělo to spád a dej běžel jak o život, a byly tam i některé poučné situace (rozhovor s Tondou). Dost se mi líbil ten motiv, proč se to všechno v Prasine dělo a jaký byl důvod Hanušova vynálezu, který autor na konci knihy hezky vyjasní. Číst to jako dítě tak jsem maximálně nadšený, dospělý už tam vidí určité "nesrovnalosti a naivismy" ale jsou to drobnosti. Celkový pocit je, že tohle bylo fajn čtení, hezký a dobrodružný příběh. Prostě taková příjemná záležitost. A ty ilustrace naprosto úžasné. Chtěl bych umět kreslit, vždycky jsem se těšil na konec kapitoly, že si detailně prohlidnu ty kresby s pokocham se.
Prašina mě hodně překvapila. Hledala jsem knížku, která by chytla kluka, jemuž se líbila Záhada hlavolamu a další knihy o Stínadlech. Knížku jsme četli společeně a musím říct, že byla super. Napínavá, zábavná, tajemná, konec docela překvapivý, a pokud má člověk rád dobrodružství, myslím, že ho chytne v každém věku. Já jsem byla nadšená a chystám se na další díl.
Jsem dospělá, přesto jsem knihu Prašina v knihkupectví mockrát držela v rukou, až jsem nakonec neodolala audioknize.
Musím říci, že kdybych to četla jako dítě, tak mi nestačí hvězdičky. Je to hezká kniha s dobrým nápadem, sympatickými postavami a bojem za správnou věc. Potud dobré. Jenomže...
... jak už jsem psala, nejsem dítě. Příběh mi tedy místy přijde moc tlačený na pilu, místy nastavovaný. Když si uvědomím, kolik akce narval autor do dvou dnů a přitom pátrání veškeré minimální, jen honba za akcí - tímto neduhem ostatně trpí mnoho dnešních knih. Mně tam to vzrušení z pátrání, chvilkové tišiny v ději, docela chyběly.
Líbí seč mi prostředí. Tajemná čtvrť, kde nejde proud a uprostřed dnešní Prahy? Super nápad! Hned bych se tam odstěhovala. I když práci bych možná hledala mimo, proč si neužít to dobré z obou světů Nakonec bych ale skončila na Prašině. Je to dobře vymyšlené místo. Líbí se mi popis cesty ke stroji a knihovny.
Ještě mi zbývají postavy a závěr. Postavy jsou trochu ploché a nelogické, hlavně En mi občas přišla jako génius typu Deus ex Machina - v kritické chvíli nebo po všem si věděla rady, znala tajemství, na která jiní přicházeli desítky let... Nesnášela jsem Moniku, ostatní padouši mi přišli vtipní.
Kdybych byla dítě, tak jásám a rozhodně to doporučím mladým klukům. A možná, možná se k ní i jednou znovu vrátím.
Od Prašiny som mal vzhľadom na pozitívne recenzie veľké očakávania a zhruba do prvej tretiny ich aj napĺňala. Svet Prašiny je tajomný, originálny a zaujímavý. Neuveriteľnosť tohto celého sveta zasadeného do súčasnej Prahy, ako aj jeho nereálnu zachovalosť som rád v mene príbehu prehliadol. Čo však u mňa nefungovalo, boli postavy a neskôr príbeh. To, že 13 ročné deti sa nesprávajú a nerozmýšľajú ako deti, ale ako vycvičení nezlomní agenti, je jedna vec. Vďaka tomu, že sú vykreslení vcelku plocho, vždy nájdu na všetko v poslednej chvíli odpoveď a nakoniec sa vždy zachránia, nevzbudzovali u mňa skoro žiadny záujem o ich osud. Nebál som sa o nich a od polovice knihy som len čakal, ako a kedy to skončí. Akcia miestami príliš tlačí na pílu, stále sa niekam uteká a väčšinou sa vždy utečie alebo niekto inak zachráni situáciu. Záporné postavy sú hrdinom stále v pätách, zjavujú sa vždy odnikadiaľ a stále ich už už chytia. Deti stále utekajú alebo sa vyslobodzujú z rôznych život ohrozujúcich situácií. Záver príbehu je trocha prekvapivý a podarený - len ma utvrdil v tom, že Prašina ako nápad a svet by fungovala, keby sa z príbehu a postáv nesnažil autor za každú cenu spraviť superhrdinov v akčnom filme. Deťom sa kniha môže páčiť viac, aj keď ťažko povedať, od akého veku. Na pokračovanie zatiaľ nemám chuť, aj keď tuším, že Prašina ma nepustí a dám jej ešte šancu.
Nevím, jak k hodnocení přistoupit. Když budu hodnotit jako dospělá, bude to nefér, protože knížka nebyla psána pro mne. Když se pokusím hodnotit to jako dítě, pořád to bude prizmatem mého věku a srovnáním s knížkami mého dětství. Osobně si ale myslím, že kdyby mi bylo deset, nic neřeším a jsem jen nadšená. Čistá radost. Od prvního momentu vtažena do dobrodružství, v tajemném a ponurém prostředí, prchám před zloduchy, zachraňuji svět… Fakt super! Deset mi už ….(dáma ani nenaznačuje) dobu není, takže si nedostatků všímám. Samozřejmě je tam spousta náhod, padouši se nechávají oklamat, sice s obtížemi, ale na poslední chvíli se jim dá utéct, když už není kam, zasáhne náhoda. Občas tam skřípou i některé detaily v ději, v časových souvislostech atd. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je šťastné umístění děje do skutečné Prahy. Spíš si myslím, že by fiktivní město bylo lepší. Částečně to souvisí s tak často zmiňovanými Stínadly. Taky šlo o přechod do jiné čtvrti s křivolakými uličkami, špinavými dvorky s divnými lidmi, ale život je tam stejný. Tady jste v jednu chvíli na Karláku v metru a o ulici dál v 19. století a dokonce se na to 19. století z Karláku díváte. Tohle u mě moc nefungovalo. Už tady někdo zmínil postavu Tondy. Ke škodě příběhu je jen pátým kolem u vozu, fakticky je tam nadbytečný. Přitom zrovna Tonda mohl v tom jinak černobílém příběhu být žolíkem.
Ale musím se vrátit na začátek. Proč kritizovat nedokonalosti knížky, kterou si desetiletý čtenář prožije se stejným nadšením, s jakým já kdysi Foglarovky ,Mayovky…? Ostatně, copak tyhle knížky byly dokonalé? Ne, jen nás v tom správném věku vzaly do prérie.
Shrnuto – jako dospělý čtenář 3 hvězdy, jako dítě 5 hvězd.
(SPOILER)
Kopírka Foglarových Stínadel.
To, co u Rychlých Šípů fungovalo, v Prašině nefunguje. Vize současných Stínadel je díky přítomnosti moderního světa oloupena o svou duši a stejně tak je na tom i příběh, který i přes svoji lehce kopírákovou originalitu a osobitost, postrádá přesvědčivost, ducha a schopnost vtáhnout čtenáře do děje. Celé je to takové nemastné neslané a vážně autorovi skoro nic nevěřím.
Příběhová osa je bezpečná a jasná, jak se u knihy pro dospívající děti sluší a patří. Jediná vážně zajímavá postava - Tonda - je na překážku ukázkové lásce dvou adolescentů a je odsunut stranou.
Nicméně - když opomenu dětskou naivitu příběhu, fakt, že je to celé vlastně taková kravinka a zkusím přistoupit na autorovu hru, tak jako kulisa při práci (poslouchal jsem to jako audioknihu) je to nejen akceptovatelné, ale místy i zábavné. Rovněž pár obskurních nápadů - jako třeba stroj na výrobu prašiny napájený krystaly - průměrné dílko hezky oživují.
A co musím pochválit je závěr, který byl vypointován chytře a částečně i překvapivě. Vojtěch si nechal svá trumfová esa holt až do finále a mě tím rozhodně potěšil.
Občas to má kontextuální příběhové díry, ale atmosféra a vtažení do děje to vynahrazuje. Posloucháno v audiu.
Strhující příběh pro děti i jejich rodiče, prvky scifi, detektivky i pravé Foglarovky, dobrodružství!! Autor je skautský vedoucí a ani ilustrace nejsou k zahození ????
Před cca dvaceti lety jsem se doslechla, že vyšla kniha, která přivedla děti zpět ke knihám a čtení. Jmenovalo se to Harry Potter a já se rozhodla si to přečíst, abych neměla mezery v dětské literatuře. O Prašině jsem se dozvěděla zde na databázi a rozhodla jsem se ji přečíst ze stejného důvodu. Pro mne to byl tak trochu mix Záhady hlavolamu a Boříkových lapálií a rozhodně bych měla k příběhu pár připomínek. Pro děti to však bude kniha plná akce a napětí, a snad je to jedna z těch, které mladou generaci přesvědčí, že na čtení přeci jen něco je.
Přečteno za jediný den poté, co ji přečetl syn. Je to opravdu pro mladší teen-age, děti do 10 let bych raději neděsila. Je napínavá od začátku do konce, temná, ale chytrá a zajímavá. Už se těším na další díl, jen ho musí nejdřív syn dočíst:-) Nereálnost bych jí nevyčítala. Ano, reálně Prašina asi nikde existovat nebude, ale situace, ve kterých se hrdinové nacházejí, jsou reálné až až (jen se mi zdá, že skoro nespí!:-)). A popis pocitů a strachů mi přijde dokonalý a pro děti velmi potřebný, aby se s ním mohli ztotožnit.
(SPOILER)
Ačkoliv mnozí chválí originalitu prostředí Prašiny, pro mě je zásadním problémem její naprostá nereálnost. Zatímco např. Foglarova „Země nikoho“ je sice fiktivní leč zcela uvěřitelná krajina, těžko lze přijmout existenci v 19. století uvízlé pahorkaté části Prahy mezi Václavákem a Karlákem, kde nefunguje elektřina ani mobilní signál (ovšem plynové lampy ano – kde se bere plyn?), bez policie (no-go zóna?) a se značným množstvím prázdných domů a bytů (při bytové krizi v Praze?). Ovšem i v 19. století bychom v této části Prahy (již ve středověku plánovitě založeném Novém Městě se systémem pravidelných ulic) těžko hledali ulice křivolaké či hrázděná stavení (typická spíše pro Sudety), domky z nepálených cihel (typické pro podunajskou venkovskou architekturu) nebo od konce války neodklizené sutiny domů (při vysoké poptávce po zastavění jakékoliv proluky). Pro takový příběh mělo být zvoleno zcela vymyšlené město nebo alespoň čtvrť někde na okraji Prahy, nikoliv v jejím současném centru.
Hned v úvodu mě zarazilo amorální chování Jirky, jenž byl svědkem těžkého zranění Patrika, aniž by se mu pokusil sehnat jakoukoliv pomoc... Mimo to se vcelku jedná o banální zápletku s jedinci nemotorně zachraňujícími svět před bídáky, jakých byly napsány stovky. Navíc s mnoha dalšími nesmysly – např. místo narození K. H. Máchy (správně Malá Strana), kočár s mrtvolami ležící v rybníku více jak 100 let (přestože u havárie bylo množství svědků a nikdo se nepokusil o vyproštění), děti nosící vodu v čutoře (kolik dnešních dětí má u sebe čutoru místo PET lahve?) nebo En s nadpřirozenými schopnostmi Lary Croft. Další díly Prašiny si bez výčitek nechám ujít.
Knihu nemám přečtenou tak úplně docela, poslouchal jsem ji jako audioknihu. Což ovšem vůbec neubralo na atmosféře, která vznikala. Jestli jste se už trochu koukli na můj profil, tak víte, co doporučuji, Prašina tohle všechno dohromady převyšuje snad o 1000000%. Je to výborná kniha. Fantasy-detektivka s trochou hororového nádechu a i když jsem ji zatím pouze poslouchal jako audioknihu, tak můžu s jistotou říci, že je to nejlepší kniha co jsem kdy četl - a že jich bylo! ;)
Na databázi na mě vyskočila tahle knížka. A jsem strašně ráda. Strašně ráda čtu o Praze. A dobrodružství z Prašiny se mi moc líbilo. Příběh o minulosti a celkově o "tom světě" prostě nádhera. Ano bylo to docela podobné foglarovkám. Jsem spokojená. Knihu jsem přečetla za pár hodin a strašně jsem se bála, ale to není měřítko, já se bojím hodně :).
Tak jsem si řekla, že si Prašinu taky přečtu. Zařadila jsem si jí do ČV. A musím říct bezvadný. Moc se mi to líbilo.
Nejsem cílová skupina, přesto jsem záhadu kolem tajemné Prašiny četla se stejným zaujetím jako před lety foglarovky. Tohle se Vojtěchu Matochovi povedlo.
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Příběh je slušně čtivý a potěší i dospělého. Co na začátku bylo skvělé a originální se k závěru změnilo v podivnost. Moderní Praha a zvláštní a tajemná starobylá čtvrť Prašina, kde lidé žijí jako v minulých stoletích má své kouzlo a čeká na odhalení tajemství.