Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502743/bmid_pratele-lasky-a-ten-ohromny-prusvih-PVv-502743.png
4
1084
1084
Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět. Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih je nezapomenutelný osobní příběh, ve kterém autor sdílí nejintimnější podrobnosti o ztracené lásce, o nejtemnějších hodinách svého života a o těch nejlepších přátelích. Neotřesitelně upřímná, dojemná a zároveň vtipná – autobiografie, na kterou nejen fanoušci seriálu Přátelé netrpělivě čekali.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2022 , BourdonOriginální název:
Friends, Lovers and the Big Terrible Thing, 2022
více info...
Přidat komentář
Z knihy mám rozporuplné emoce. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a představovala jsem si u toho Chandlera. Místy mi to přišlo jako vychloubání stylem: "Podívejte se, kolik jsem zvládnul za den sníst prášků a vypít alkoholu". Také pasáže o filmech a seriálech, které jsem neznala pro mne byly zdlouhavé. Čekala jsem více vtipných zákulisních příběhů z Přátel, ale vlastně celá kniha se věnuje hlavně boji se závislostí. Na jednu stranu jsem ho litovala a na druhou jsem naštvaná, že to nechal dojít takhle daleko a nebyl silnější. Ale těžko se mi to soudí, když jsem to nezažila. Každopádně na něj budu s láskou vzpomínat a jeho postava pro mne bude nesmrtelná.
Dojemná zpověď, která je ovšem doplněna klasickým "Chandlerovým" humorem.
Doporučuji přečíst.
(SPOILER)
"Ahoj, jmenuji se Matthew, ale možná mě znáte pod jiným jménem. Přátelé mi říkají Matty.
A měl bych být mrtvý.
Jestli chcete, můžete to, co se chystáte číst, považovat za vzkaz ze záhrobí, z mého záhrobí."
Takhle začíná kniha, vydaná v roce 2022. Matthew Perry zemřel na konci roku 2023. Mattyho mi bylo chvílemi líto, chvílemi jsem byla naštvaná.. se závislostí mám vlastní zkušenost a vím, že jde přestat. Měl opravdu Perry nějakou psychickou poruchu, nebo si jen omlouval důvod svojí závislosti? Byl strach z opuštění tak velký, že nešel řešit jinak než alkoholem a zneužíváním léků?
Jednu hvězdu z hodnocení musím ubrat za množství chyb v knize. Překlepy, hrubka, špatné skloňování nebo špatně uvedený rok, od kdy Hank Azaria dabuje seriál Simpsonovi.
ČV 2024: Kniha s citátem na začátku.
Je těžké hodnotit něčí memoáry a nedržet se své představy o něm.
Matthew Perry mě hodně překvapil, ani ne tím, jak velké měl problémy, ale spíš svou upřímností. To jak zemřel, vrhá na knihu jistý stín a vlastně celé vyprávění halí předzvěst smutku a temnoty.
Asi je pravda, že někteří lidé v sobě mají "sebedestrukční gen", jinak není možné projít přes padesát odvykaček a nepoučit se. Matthew měl všechno a přesto nikdy nebyl šťastný. Přes veškerou pomoc a podporu blízkých nebyl schopen odolat. Jediné co se mu nedá upřít, je to, že to nevzdal a stále věřil. Je s podivem, že se dožil tolika let.
(SPOILER)
Před týdnem jsem dočetla tuto knihu a stále na ni myslim. Na Mattyho, na jeho osud. Kdo mě sledujete, víte, že jsem si knihu chtěla přečist hned jak vyšla. Bohužel se na ni dostalo až po jeho smrti.
Matthew Perry měl těžke dětstvi a traumata z něj si nesl do dospělosti, diky tomu zacal holdovat alkoholu, později opiatum, zničil si zdraví. Ale zároveň byl Chandler. Opravdu byl jako on,a jak sam rikal, role Chandlera byla napsana podle nej. Take se schovával za vtípky a z vážnych či trapných situaci vybruslil vždy nějakou hláškou. Jenže Chandler doma potaji nepil a nebral pětapadesát Vicodinů denne a nebyl sám. Občas mě v knize štval, jak nedokázal abstinovat a vydržet. Ale hlavně mi ho bylo strašně lito. Je to smutná autobiografie. Poslední roky abstinoval a snažil se pomáhat. A já se ptám proč se to muselo stát? V poslední kapitole své knihy píše o Batmanovi, jak vysílá signály, když se něco děje. On byl Mattman. A tyden před svou smrtí vydal na svem instagramovem učtu tolik signalu, proseb o pomoc? Ne
Někteří to tam píší. To si toho nikdo z jeho blizkych nevšiml? Je to fakt do očí bijící, něco se dělo. Nejdřiv samé příspěvky okolo knihy a pak série Batmanovskych signalu. A poslední ve vířivce... Kéž bychom ty signály videli dřív. Kéž bychom je pochopili přesně. Už se nikdo nedozví jak to bylo, co nám chtěl říct. Je to strašně smutné.
Hodně lidem jsi pomohl, celý svět tě miloval. Snad jsi tam konečně šťastný. REST IN PEACE dear Matty
Přátelé jsou seriál mé generace, miluju je a je pro mě těžké oddělit Chandlera od Matthewa. Chandlera fakt miluju a má v nejspíše velkou část Matthewa.
Matthew si ten život fakt pohnojil. Padesát šest odvykaček a léčeb závislostí? No ty kráso...Těžko říct, zda byl prvopočátek průšvihu už v dětství, jak píše nebo se jen snažil nějak si to nějak odůvodnit. Každopádně se potácel mezi různě zlými a lepšími obdobími, ale vlastně nikdy se mu nepovedlo se z toho všeho dostat. Některé jeho postřehy jsou bolestně pravdivé. My "normální" to nepochopíme.
(SPOILER)
Je těžké objektivně hodnotit autobiografii, jelikož nikdo nemáme právo soudit myšlenky druhých, ale když se to rozhodl vydat, budu to brát jako každou jinou knížku...
Na Přátelích jsem tak docela nevyrostla, jsem mladší generace, přesto do mého dětství a dospívání neodmyslytelně patřili. Nejvíc jsem se identifikovala s Monicou, pak s Rossem, Chandler byl můj nejméně oblíbený - možná právě proto, že svůj život neměl srovnaný a bylo to na něm vidět. Knihu jsem si koupila až po jeho smrti a poté, co se kolem ní vyrojily podivné okolnosti. Ano, probudilo to ve mně zvědavost a musela jsem zjistit, co se mu dělo v hlavě.
V první řadě nejde o autobiografii jako takovou, ale spíš o terapii. Je obtížné to číst a orientovat se v čase / postavách / ději, protože myšlenky mu skákaly jedna ke druhé bez jakékoli návaznosti a často ani nedokončil tu původní. Jak zmiňuje komentář níže, dějově to připomínalo cokoliv s drogovou tematikou (My děti ze stanice zoo atd.). Celkově Matthew působil hrozně rozervaně. Na jednu stranu za své problémy vinil všechny ze svého okolí, jen proto, aby to hned v další větě popřel a sypal si popel na hlavu, jakože si za všechno může sám. Bylo hrozně těžké s ním sympatizovat, nejen kvůli tomuto střídání sebemrskačských a sebelítostných stavů. Na jednu stranu jsem ho chápala, i příčiny jeho problémů - s depresemi mám vlastní zkušenosti, dokonce jsem se ztotožnila i s tím, jak ho malého posadili do letadla a letěl sám. Ono se to nezdá, ale na malým děcku to opravdu nadělá paseku. Ve stejném věku mě rodiče dali na hlídání tetě a odjeli na dva týdny do Litvy. Ano, myslela jsem si, že mě opustili, že pro ně nejsem dost dobrá a chtěla jsem každé ráno a večer, co jsem se probouzela a usínala o samotě, umřít (v tak nízkém věku!). Něco z toho ve mně zůstalo dodnes, ale nemám kvůli tomu potřebu kouřit, pít ani fetovat. Matty si bohužel moje sympatie zašlapal do prachu tím, jak se všeobecně vyjadřoval. Nevíme, kolik z toho byl jeho humor, póza, a nakolik z toho to byl opravdu on. Ale to, jak psal o lidech, o ženách, o kolezích z branže, o svých vlastních rodičích... byl tak nepříjemně arogantní, sprostý a někdy až dost zlý, a nemyslím si, že zrovna to byl humor - natožpak vhodný. Co bych ale chtěla pochválit, tak to, že v těch několika málo větách, co zmiňuje Přátele, se o nich o všech naopak výjimečně vyjadřuje velice hezky a bylo cítit, že si moc dobře uvědomuje, za co všechno jim má být vděčný. Závěr se snažil pojmout optimisticky, což jsem mu neuvěřila. Vzhledem k tomu, jak to nakonec dopadlo, a jak moc byly jeho poslední Instagramové posty propojeny s knihou... tak v tom asi bylo trochu něco víc.
Na závěr bych ho chtěla porovnat s Feltonovým životopisem, který jsem četla dříve. Oproti Matthewovi je Tom nadaný spisovatel, který přistupuje ke svému okolí s úctou i pokorou a jeho pasáž o závislostech je mnohem lépe podaná, při níž mě opravdu mrazilo a týden jsem se z toho dostávala. Takže jestli se náhodou rozhodujete mezi Mattym a Tomem, nechte Chandlera Chandlerem a běžte raději do Bradavic.
(SPOILER)
Jednu věc jsem udělal správně, nikdy jsem se nevzdal, nikdy jsem se nepřihlásil a neřekl: „To stačí, víc už nedokážu snášet, vyhrálas.“ A díky tomu tu teď stojím vzpřímeně a připravený na cokoliv, co mi život přinese.
A jednoho dne možná i vás povolají k něčemu důležitému, tak na to buďte připravení.
A až se to něco stane, prostě si řeknete: Co by udělal Batman? A udělejte to....
Dokonalá kniha, zvláštny je ten osud, v hlave mam toľko "keby" a "kiežby"...odporúčam určite
Na rozdíl od autorů předchozích komentářů já jsem obrovská fanynka seriálu Přátelé. A protože v televizi běží téměř nepřetržitě již nejmíň sedm let, mám pocit, že některé díly jsem viděla snad i padesátkrát.
Chandler Bing je moje nejoblíbenější postava, a když zemřel jeho představitel, měla jsem pocit, jako bych sledovala nový díl - The one where I lost a friend. Na rozdíl od fanatických fanoušků seriálu jsem si ale brzy v hlavě srovnala, kdo je kdo. Herec Matthew zemřel (Čest jeho památce!), Chandler jako postava seriálu nikoli (na rozdíl třeba od Richarda Skalky v Sanitce nebo Dr. Štrosmajera), můžu se tedy dívat na Přátele i po jednapadesáté a nadále se smát.
Knížka mě navíc přesvědčila, že samotný Matthew Perry by se mým kamarádem asi nestal, a to navzdory jeho neustálému zdůrazňování své podoby se seriálovým Chandlerem.
Co se týká knihy samotné, převažují spíš zápory, jakkoli byla napsaná čtivě. Občas bylo dost obtížné se ve vyprávění orientovat, autor přeskakoval v čase a následně se ve vzpomínkách zase vracel. Obsahovala obrovské množství jmen, která mi často nic neříkala. Sáhodlouhé líčení toho, jaký lék ho v tom kterém období držel nad vodou a jak se ze závislosti dostával a znovu do ní padal, bylo únavné a repetitivní. Nejvíc mě samozřejmě bavilo číst o dění okolo natáčení - nejen Přátel, ale i dalších Perryho filmů (kterých bohužel nebylo mnoho). Zajímavé bylo i vzpomínání na Julii Roberts nebo Bruce Willise. Posledních asi sto stran jsem spíš proskákala. Jestli Mattymu napsání knihy pomohlo uspořádat si život, pak je to fajn, a jestli její přečtení někoho od závislosti na lécích a alkoholu odradí, nebyla napsaná nadarmo.
Nejsem fanoušek Přátel, nikdy jsem neviděla ani jeden díl seriálu.Nečetla se lehko, v podstatě se celou knihu prolíná závislost a její léčba Bavily mě pasáže o natáčení.
To že to nebude úplně hezké čtení, co se týče obsahu, jsme asi tak nějak tušili všichni. Matthew byl sice slavný a bohatý, ale strašně nešťastný člověk. A je až obdivuhodné kolik radosti a smíchu dokázal rozdat prostřednictvím role Chandlera Binga, když prožíval to, co píše. Vlastně je mi z toho smutno.
Byla jsem ohromená z celé knihy, je to velmi zajímavé čtení do kterého jsem se dlouho nutila a za dva dny nakonec přečetla. Kniha se četla sama, rozhodně doporučuji a nesmí chybět v žádné knihovně. Příběh herce, kterého známe všichni jako komika a který prochází peklem aniž by si toho někdo několik let všimnul. Kniha je vtipná a upřímná. Matty se vracel ke svému dětství, dospívání, ke svým bývalým láskám, účinkování v Přátelích a k životě po natáčení.
Zajímavá kniha, je v nyní v top nejčtenějších knih a já se nedivím. Sama teda přátelé nesleduji, ani jsem nesledovala, přesto jsem se rozhodla knihu přečíst. Jeho dětství nezačalo nejlépe, otec ho opustil (pak se tedy s ním zase shledal a vidal se s ním), jeho máma byla velmi mladá, když ho měla. Matt byl opravdu hodně citlivý člověk, v knize opravdu dobře popisuje své pocity, co zažíval, že se cítil nechteny, jako kdyby nikomu na něm nezáleželo. Každopádně i když je kniha zajímavá, zda se mi, že se tam dost veci opakuje, určitě by nebylo od věci to trochu zkrátit. A další výtka co mi trochu na knize vadila - Matt přeskakoval z jedné životní etapy do druhé, nebylo to nějak souvislé od dětství až do jeho ,,konce,,.
I když jsem dlouholetý fanoušek Přátel, této knize jsem se dlouho bránila. Věděla jsem, že to nebude moc hezké čtení, co se týká obsahu. Věděla jsem, že si Matthew Perry prošel závislostí na všem možném. Tajemstvím to nebylo a ti, co sledují Přátelé, ve kterých je to nejvíce patrné, jak se v průběhu let měnil jeho vzhled a váha podle toho, co zrovna bral nebo byl zrovna chvilku čistý. Přesto jsem netušila, že na tom byl až tak špatně. Jeho dost upřímná zpověď se mi četla překvapivě dobře. Zažil toho hodně špatného i dobrého a nikdy se nevzdal.
Bylo to vtipné i smutné vyprávění, které občas přeskakovalo do různých časových rovin, kdy jsem se zrovna neorientovala, o jakém roce mluví, ale i tak se mi líbilo, že to zakončil pozitivně s vyhlídkou a přáním lepší budoucnosti.
"Pokud si neodnáším ze života žádné jizvy, to jsem neměl nic za co bych bojoval?"
Tahle kniha představuje unikátní příležitost nahlédnout do hlavy člověka, který měl tu příležitost hrát v seriálu Přátelé, ale zároveň se celý život potýkal s nemocí jménem Závislost.
Celá kniha působí jako autorova opravdu upřímná zpověď, kde odhaluje všechny stránky svého života a to i ty stinné. Kniha je plná upřímných emocí, kteté autor během svého života prožíval, to velmi oceňuju.
Kniha se velmi dobře čte, je napsaná velmi čtivě a velmi dobře strukturovaná. Akorát ke konci se dobrá struktura trochu vytratila. Autor často přeskakoval v časových obdobích svého života a občas jsem se ztratila v tom, o jakém období zrovna mluví. Také jsem měla problém s tím, že se ke konci často opakoval. I když chápu autorův záměr, že chtěl jisté věci zdůraznit, působilo to na mně nudně.
Naopak mi kniha dodala pocit, že člověk není sám, když se potýká s nějakými problémy.
Celkově se jedná o skvělou a upřímnou autobiografii. Doporučuju!
Prvni pulka me velmi bavila, za 5 hvezdicek, ale postupem casu to zacala byt trosku nuda. Vlastne moc nevim, co si o nem myselet. Kluk bez sebevedomi, ale v nekterych pasazich byl az tak moc sebestredny, chapu, slava ho semlela, ale nekdy toho vychvalovani bylo az az. Druha pulka knihy je chaos, asi jako jeho zivot. Preskakoval zivotni etapy, ze jsem nechapala, o jakem roce se treba bavi.
Kazdopadne me mrzi, jak dopadl. Konec knihy je velmi pozitivni. Je videt, ze chtel dal zit a konecne najit tu pravou.. :)
Kniha je velmi těžké čtení už jen z toho důvodu, že se tady Perry velmi otevřeně rozepisuje o svém životě a nejvíc popisuje svůj největší průšvih - závislost. Autor svou autobiografii píše poutavě, ale nechci se tady dneska sálodlouze rozepisovat o hodnocení knihy. Mě kniha přišla jako jakási forma zpovědi a právě kvůli tomu se na ni dívám jinak. I když by si člověk mohl říct, že po tolika návštěvách léčeben už do toho člověk prostě nemůže spadnout... opak je pravdou a já osobně bych to označila pouze za silné řeči nezávislého. Je mi to celé líto mnohem víc, když jsem si přečetla konec knihy. Tady Perry mluví pozitivně, vyhlíží nové a lepší zítřky... ale my víme, že se jich nedočkal. A to mě na tom mrzí asi úplně nejvíc. Já jsem nebyla velká fanynka herce za jeho života ani seriálu Přátelé. To až jeho smrt mě donutila se o celé téma víc zajímat. Knihu doporučuji už jen kvůli autentickému pohledu na závislost a její hrůzné důsledky.
Štítky knihy
drogy životopisy, biografie psychiatrické léčebny tajemství herci alkoholismus závislosti
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Dávám o hvězdičku míň kvůli chybám v textu, ale jinak je to kniha, kterou ráda doporučím všem. Pro mě je tohle téma dost osobní a tak nejsem tolik kritická jako ostatní komentující. Když Matthew Perry zemřel, zasáhlo mě to silněji, než smrt jakékoli jiné celebrity. Zpracovávala jsem to hodně dlouho a teď po přečtení knihy to ještě doznívá. Je to silný příběh a pokud chcete aspoň částečně pochopit závislost, určitě si toto zařaďte na seznam.