Pravda o zázracích
Atticus (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432837/bmid_pravda-o-zazracich-yEn-432837.jpg
4
204
204
Třetí sbírka romantické poezie od bestsellerového autora a instagramového fenoménu Atticuse. Texty o hledání smyslu ve věcech, které nás obklopují, i v nás samých, texty o obyčejných radostech života, o lásce i bolestivých rozchodech. Atticus píše citlivě a úsporně, s vtipem, laskavostí a sobě vlastním půvabem. Svou minimalistickou poezií nám připomíná, že zázraky jsou všude kolem nás – stačí se jen správně dívat.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2020 , Yoli (ČR)Originální název:
The Truth About Magic, 2019
více info...
Přidat komentář
Náladou pořád na témže místě, ale už to působí ohraně. Ono to působilo ohraně už i napodruhé, ale je to taková ta lehká naivní poezie pro ty, kteří se rádi nechává unášet univerzálníma veršema, co samy o sobě nic neříkají. Je to někde mezi, někdy jo, někdy ne. A dospělo to do stádia, kdy už člověk začíná lacinost těchhle pouťových triků zpochybňovat z hlediska zachování vlastní integrity. Možná je Atticus trans-princezna, co žije v kanadským zámku, a to jak vzdušným, tak reálným, ale jeho pseudohumanismus mě začíná iritovat. Nehledě na to, že samotné autorství mnoha z jeho textů je pochybné parafrázování jiných autorů (Hunter S. Thompson, Marcel Proust).
Sbírky básní od Atticuse mám ráda. Respektive z těch prvních dvou jsem byla nadšená. Tato třetí už u mě trochu pokulhávala. Sama jsem si spoustu básní založila, narazila jsem ale i na takové, které se mi vyloženě nelíbily. Autor sice ve svých básních otevírá i nová témata, prokládá je ale pořád tím samým. Jak miluje víno. Ženy. Cestování. Nespoutanost. Už je to jednoduše lehce monotónní.
Kniha je opět doplněná nádhernými fotografiemi.
Ano, Atticus se posouvá ve své tvorbě dál, ale asi to není nic pro mě.
Ano, některé básně se mě dotkly, ale ne tak, jak bych čekala a některé básně tam za mě moc nepatřily.
Další nádherná kniha z pera Atticuse. Jeho knihy miluju. Můžu se k nim vracet den co den a přečíst si jednu nebo dvě stránky. Vždy mě pohladí po duši. Atticus je láska.
Knížka je opět úžasná, ještě víc než předchozí dvě.Během čtení jsem byla plná emocí. Musím říct že třetí sbírka je nejlepší.
Atticusovy sbírky propojují umění slova a obrazu, konkrétně jemné a poetické básně jdou ruku v ruce s černobílými fotografiemi, které celý čtenářský prožitek staví na vyšší příčky. Během posledních pár let jsem četla několik básnických sbírek od různých autorů, ale jen a pouze Atticus se řadí mezi mé oblíbené básníky. On totiž na rozdíl od těch, co jsem četla, píše o bolesti a lásce s jemností a lehkostí, nikoliv s nenávistí. Kdo je ze školy zvyklý na pravidelný verš, tu ho nenajdete. Atticus užívá volný verš, který musel být často oříšek přeložit. Stejně jako předchozí svazky, i Pravda o zázracích je rozdělena na několik kapitol, které mají svůj obsah a společně i s fotografiemi k sobě patří. Každá z těchto kapitol navíc začíná citátem nějaké slavné osobnosti.
Atticusovu tvorbu mohu za sebe jedině doporučit!
Kdo by to řekl, že knížka která je populární hlavně díky Instagramu, dokáže rozvíjet naše myšlenky. Objevují se v ní témata, citáty, střípky pokory, partnerství, osobního prostoru či moudra, která se nám mohou vepsat pod kůži, rozevřít oči nebo naopak posunout tím správným směrem. Každý si v ní najde kousek sebe...
Musím říct, že k poezii už jsem se nedostal hodně ale hodně dlouho. Naposledy jsem měl období kdy jsem hltal, nebo i psal, hlavně moderní poezii, na začátku střední školy. To už je nějaký ten pátek. K této knížce jsem se dostal díky @dorotanoon a skvělému eshopu @booktook.cz .
A jsem za to hrozně rád.
Připomněl jsem si co mám na poezii rád. Vhled do hlavy a duše jiného člověka. Člověka, který vnímá svět jinýma očima, očima básníka. A přesně to jsem dostal v téhle sbírce útržků ( mimochodem jsem si po dočtení hned musel stáhnout všechny tři sbírky v originále) . Né s každým útržkem souhlasím ale s většinou jsem se dokázal ztotožnit, nebo se nad nimi zamyslet, chvíli se zastavit a přemýšlet o drobnostech, které utvářejí náš život a náš svět. To je myslím účelem poezie a téhle sbírce se to opravdu povedlo na maximum. Ještě několik hodin po dočtení jsem byl zasněný a v trochu zpomaleném módu :) Určitě doporučuju i těm kdo poezii normálně nečtou a hlavně doporučuju každému, kdo je ve stresu, rozlítaný, věčně si připadá, že nic nestíhá. Čtení vám zabere jenom chvíli ale neskutečně vás zklidní.
Atticova poezie mě nepřestává udivovat. Spíš než básničky si připadám, že čtu citáty, ale moc se mi to líbí a užila jsem si každou stránku. Verše jsou nežné a pohladí duši, a přesto nebo možná právě proto se v nich skrývá ohromná hloubka. Fotografie navíc knížku krásně dolazují.
Nádherné něžné čtení, ve kterém se každý z nás najde. Byla jsem nadšená, dojatá a opět ohromená nádherným grafickým zpracováním.
"Nepotřebujeme, aby se nám splnily všechny sny, někdy jen potřebujeme, aby se nám chvíli zdály."
Opět krásné verše, které jsem si naprosto užívala. Knihu jsem vždy četla před spaním a jen se culila a po celém dnu se uvolnila. Celé to bylo v kouzlu lásky, porozumění a upřímnosti.
Sice se mi Tma mezi hvězdami líbila o trošku víc, ale myslím, že to na mé hodnocení a požitek z knihy nemá vliv.
Přiznám se, že některé básně byly tak hluboké, že jsem jim zcela neporozuměla. A to je to krásné. Budu je číst dokola a dokola, dokud nedozraji v to, aby všechny pochopila.
Kniha se mi líbila jako ta minulá Tma mezi hvězdami, knihu jsem hodně olepíkovala, dost citátů se mi líbilo ale byly tam i některé které mě neřekli v podstatě nic.
Já a poezie moc nejsme kamarádi, ale Atticus je výjimkou! Jeho básně mě vždy dojmou a donutí se zamyslet nad spoustou věcí... Jsem moc ráda, že v u nás jeho sbírky vychází... Navíc s původními obálkami, které doplňují překrásné a působivé černobílé fotografie uvnitř knihy... Knize nejde nic vyčíst... Navíc bych i řekla, že každá jeho sbírka je snad lepší a lepší... Prostě wow!
Na básničky moc nejsem... Knížka se mi hodila do výzvy a jsem ráda, že mi ji paní knihovnice doporučila. Každý si najde to svoje...
Už si někdy měla pocit, že jsi víc, než osoba, kterou všichni vidí, že jsi kdosi skrytý v nejhlubším nitru tvé duše? Musíš tu hlubinu prozkoumat, odhalit pravdu o svém já a probudit v sobě toho velkého obra, kterým, jak už víš, můžeš být.
Atticus je zvláštní umělec. Jeho básně nejsou žádná veledíla podle přísných básnických pravidel, která žáci středních škol budou rozebírat v hodinách literatury. Někdy i pouhá myšlenka, kratičká a jednoduchá, se nás může dotknout. Ke knize se budu ráda vracet. Jeho slova přinášejí útěchu a naději v tomto zvláštním světě...
"Cítím, že v každé dívce
žije
rarášek,
a když se dostane na svobodu,
bude utíkat a tančit na travnatých pláních
až do skonání světa.
A až ta dívka vyroste,
rarášek se ukryje,
ale pořád tam je,
nezbedně jí vykukuje z očí
a zpoza brýlí na čtení
a čeká,
až se jednoho dne znovu roztančí." (str. 142)
I tento díl byl skvostem, co se vizuální stránky týče. Básně, které se mi líbily, se kterými souhlasím, které mě zasáhly, jsem si v knize označila.
Ráda knihou listuji a pročítám mé oblíbené básně.
Každý si určitě najde svou “spřízněnou” stránku.
Knihu jsem četla v angličtině, protože si myslím, že překlad nedokáže vyjádřit pocity, které z originální knihy číší.
Já Atticuse prostě miluju. Klasická poezie mi nikdy nic neříkala, za to v té moderní jsem se našla.