Školní krásky a dávný lásky

29.09.2017 5 z 5

Tuhle kniha přišla nedávno na adresu k mým rodičům a na ni moje jméno za svobodna. Podpis žádný, jen vzkaz, že je tatínek nemocný, leží nedaleko mého rodného města v nemocnici a zda by setkání bylo možné... na telefon zavolal můj partner l- bála jsem se totiž volat sama , no a pak už to šlo jak na drátkách. Jaké bylo mé překvapení, když na chodbě nemocnice jsem potkala svoji dětskou velesokyni v lásce a obě jsme vstoupily do zatemnělého pokoje, kde ležela naše první velká dětská láska - od školky do páté třídy jsme hrdinně snášely tahání za culíky, házení smradlavou houbou z tabule do vlasů a statečně jsme vzdorovaly i podtrhávání nohou, kdy jsme sbíraly ( my dvě šprtky) pro paní učitelku neoblíbené početní pětiminutovky a při pádu jsme na jeho stůl "náhodou" položily naše správné výsledky. A za to jsem slyšely... " ty jseš dřevo, neumíš koukat na zem...." od paní učitelky. Holky nám záviděly, protože Krája byl krasavec ( sice nosil čtyřky a občas i kule), nosil nám aktovku a na MDŽ nám vždycky dal upatlaný bonbón - brrr, kdo pamatuje ovocné bonbony SISY, ví, jaká to byla přeslazená guma, ale my je statečně žvejkaly s pocitem vítězství. Mezi sebou jsme se bytostně nenáviděly, protože jsme tušily, že takhle to není správně a ten dacan nás hezky využívá, ale ve svých dětských holčičích snech už jsme plánovaly , jak se budeme mít my dva ( ON a já - žádná třetí tam v tom snu nepřekážela) v dospělosti krásně- nebe bez mráčku, samá pozitiva a sociální jistoty. Život nás však dostal každého úplně jinam, nejen na úplně jiný kout země, ale i na odlišnou životní úroveň a ani jsme se nesnažili se nijak kontaktovat. Aź teď. Když tohle píšu, jsme z celé té naší dětské " trojky" už jen dvě, ten o koho jsme my dvě tak bojovaly už není, podlehl alkoholu, gamblérství a životu na samém dně. Je to konec takovému dětskému snu, který se nám nezdál a který nás docela bolel. U toho konce byla rakev, vedle rakve dcera toho dotyčného ( krásná po tatínkovi) a víc nikdo. Podle slov dcery se všichni od táty odtrhli, všem v okolí dlužil a všechno propil a prohrál. Nakonec jsme vzali dceru našeho dětského idolu do nejbližší kavárny a tam ji - už za velkého smíchu nás všech - vyprávěly naše dětské boje o jejího krásného tátu, bavily jsme se navzájem báječně, něco vyzvěděli i o životě naší dětské lásky, který po revoluci nabral neskutečný směr, o kterém my zatím jen četli v bulváru, ale pak se to všechno otočilo jak na obrtlíku a ze šampáňa zbylo čučo, z vily chata v zahradnické kolonii na kraji města a .... škoda mluvit. Pak jsme si předaly vzájemně kontakty s tím, že se ještě určitě někde sejmede.... ale kdo ví??? Tak skončila naše školní velká láska ...´
Kniha zůstala u našich v knihovně , přečetla jsem ji během jednoho odpoledne, když jsem u našich byla na víkend, bylo to milé povídání - u čtení mě provázela taková milá vzpomínka na mládí .

14

31.10.2014 5 z 5

Always a reader

Knížka se mi moc líbila. Jé pěkně napsaná!

30.08.2013 4 z 5

AjťačkaTýnka

Věčně zarezervovaná knížka v knihovnách. A není divu! Je pěkně čtivá a přesně o tom, o čem chtějí mladé teenagerky číst :) Doporučuji! :)

12.08.2013 4 z 5

Kyta

Druhá knížka, kterou jsem od Hopkinsové přečetla. Asi se dostane mezi mé oblíbené autory. Čtivá, zajímavá a taky poučná - v knížce se píše o pomluvách a lžích a hlavně to je v ní k poučení. Jinak se mi moc líbila a čte se neuvěřitelně rychle! Brzo se dám do čtení i dalších knížek právě od téhle skvělé autorky, Cathy Hopkinsové!

2