Pravdivý příběh Plastic People
Ivan Martin Jirous
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/6423/bmid_pravdivy-pribeh-plastic-people-5o9-6423.jpg
4
81
81
Kniha shrnuje všechny texty významného básníka, esejisty a kulturního organizátora o legendární undergroundové skupině. Je doprovozena množstvím unikátních fotografií Bohdana Holomíčka, Jaroslava „Abbé“ Libánského, Ondřeje Němce a Jana Ságla.
Přidat komentář
Skvěle podané svědectví o době, kdy establishment v čele s StB byly "nepřizpůsobivým" lidem stále v patách a šlapaly po jejich osobní svobodě. Ivan Martin Jirous jako jedna z hlavních osobností undergroundu velice čtivě a autenticky vypráví nejenom o okolnostech vzniku, působení a zániku legendární kapely Plastic People of the Universe, ale také o dalších zajímavých lidech této podzemní subkultury, kteří byly minulému režimu trnem v oku. Moc se mi líbila audio kniha, kterou doplňují skladby Plastic People a namluvil jí částečně sám autor a z části Oldřich Kaiser.
I lidem, kteří v té době nežili a Plastiky neposlouchali, doporučuji poslechnout si na mujrozhlas alespoň devátou kapitolu, z níž je dobře patrné, jak to tu tehdy chodilo. Možná pak mladší generace lépe pochopí, proč jsme - někteří z mé a starší generace - na podobné absurdní situace citliví. A nebo možná nepochopí - sprostá slovíčka přece nepoužíváme, všichni jsme pevného duševního zdraví a směřujeme k zářným zítřkům budování... Čeho?
Audiokniha. Neznám ty lidi. Neznám jejich muziku. Přesto jsem si moc užila povídání o jejich životech. Nejen pan Kaiser, ale i sám autor knihu skvěle načetli. Muzika Plastic People mezi kapitolami se mi sice nelíbila, přesto mě vůbec nerušila. Musím bodovat vysoko.
Asi nikdy nebudu schopen se definitivně rozhodnout, zda jsou pro mě umělci českého undergroundu hodni spíše obdivu, nebo ušklíbnutí. Pohybuje se to na velmi tenké hraně. Magor náleží spíš do té první škatule, Plastici a jejich kult spíš do té druhé. V tom mě tato kniha víceméně utvrdila, aniž bych ovšem Magora podezíral, že chce čtenáře k tomuto závěru dovést. Překvapila mě velikost vlivu Milana Knížáka.
Hodnotím tedy za sebe tak nějak neutrálně, ovšem stoprocentně jakožto potenciální doplněk pro výuku dějepisu a literatury.
Nejsem generace Magora Jirouse, a přece mě vtáhl do vzpomínek mého raného mládí, v němž vlasatci byli vzácní jako exotičtí papoušci ve voliérách českých dvorků. Jirous zvaný Magor poskládal ze svých poznámek přeživších komunistické řádění působivou fresku českého rockového undergroundu 70. a 80. let. Plastiky jsem znala díky bráchovi, který sám svůj vlasový porost, ne vždy úspěšně, hájil před máminými nůžkami, ale o jejich historii už jsem toho moc nevěděla. Ani že jejich hudební hvězda zářila vlastně jen pár let, než je komunistická policejní zvůle pozatýkala. Tady Jirous se svými vzpomínkami končí, příběh The Plastic People of the Universe však naštěstí ne. Člověk se tak s Magorem přenese do doby dávno minulé a přese všechnu tu tehdejší komunistickou bídu mi vyvolával úsměv na tváři. To přece byla docela zábava, očůrat systém stojící na násilných, většinově dost hloupých kreaturách, když pominu ty chudáky, kteří stranickou knížku přijali, aby děti mohly studovat nebo si jen uchovat slušnou práci. A to se Plastici o politiku zpočátku vlastně vůbec nezajímali. Jenže veřejná bezpečnosti je do toho prakticky dotlačila. Systému hrůzy. A paradoxů, protože dal vzniknout undergroundu...
Autenticita této knize opravdu nechybí. Taky jsem si moc užila audiozpracování ČRo, které četli na střídačku Magor s Oldřichem Kaiserem. Super zážitek!
Určitě znáte tuto situaci: Své město znáte poměrně slušně, pohybujete se po něm autem i hromadnou dopravou, navigaci skoro nepoužíváte, myslíte si, že znáte, co potřebujete. A pak přijde chvíle, kdy zjistíte, že místo X a místo Y jsou vlastně jen ulici od sebe, což Vám nikdy nedošlo, protože na obě místa jezdíte jindy a po jiné trase. A najednou do sebe všechno krásně zapadne a mapa ve Vaší hlavě je sice bohatší jen o jednu nově zakreslenou ulici, ale taky o spoustu dosud netušených souvislostí.
A to je přesně pocit, který z téhle knížky mám.
To vše okořeněno netypických Magorovým vyjadřováním a jeho punkovým přístupem padni komu padni - nenechat nit suchou ani na svých přátelích.
Ve finále mnohem zábavnější, než jsem vůbec doufal.
Po Magorovi a jeho době musela nutně (znovu) následovat tahle kniha. Asi budu mít "rok Magora", ale jeho osud a osobnost mne fascinují.
Ivan Martin Jirous je pro mě důležitá osoba. Třeba i tím, že jsem jeho básně dlouho používal jako modlitby – ještě v době, kdy jsem si pletl kancionál s katechismem a zvonek ohlašující začátek mše pro mě byl signálem k opuštění kostela. Taky je na jeho příběhu vidět, jak je člověk komplikovaný tvor, z jak prapodivné kombinace vzácných darů a černočerných prokletí může být kolikrát lidská osobnost namíchána. Martin Jirous se prostě těžko hodnotí, pokud se nemají některé jeho vlastnosti (kladné i ty temné) zamlčovat.
V pravdivém příběhu PP je vidět, jak je Jirous pro Plastiky důležitý a jak byli Plastici důležití pro protikomunistickou opozici (ten dopad byl mnohem větší, než to na první pohled vypadá, vůbec se to nedá brát jen jako součet návštěvníků koncertů). A taky nelze nevidět, jak draze zaplacené a těžké to všechno bylo, být na první pohled odlišný v atmosféře Husákova Československa – myslím, že kdyby tohle pod vrstvičkou veselých historek zapadlo, přišli bychom při vnímání příběhu Plastiků o důležitý aspekt.
Z hlediska informačního je tahle kniha méně bohatá, než Magor a jeho doba Marka Švehly. Velmi často jsem se vlastně dozvídal sobě již známé věci. Ale přesto to bylo pro mě příjemné setkání, mít možnost si poslechnout historii Plastiků vlastními slovy Martina Jirouse – a vzhledem k tomu, že jsem poslouchal na pokračování v rozhlase, tak i částečně jeho vlastním hlasem.
Velmi cenný autentický dokument. Magor mohl být magor, ale osobnost zcela výjimečná a nenahraditelná.
Audio též poslechnuto jedním sluchem!
Geniální kniha. Svérázná postava, svým způsobem pro mne "čistá duše":)) Život s ním rozhodně snadný nebyl, ale. . . . Ať je mu země lehká!
Autorovy další knížky
| 2006 |  Magorovy labutí písně |
| 1991 |  Magor dětem |
| 2007 | Magorova summa |
| 1997 | Magorův zápisník |
| 2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
Úkol, který jsem zadala sama sobě. Doplnit si "vzdělání". O undergroundu mám jen anekdotické znalosti a o Plasticích jsem dosud věděla jen to, že existovali. A opravdu jsem nečekala, že mě četba (poslech) tolik pohltí. Určitě k tomu přispěl i fakt, že jsem měla možnost se v těchto dnech osobně setkat s Pepou Janíčkem. To pak pravdivý příběh přímo ožívá před očima.
Čtenářská výzva - kategorie 18 Kniha od držitele ceny Jaroslava Seiferta