...právo, jazyk a příběh

...právo, jazyk a příběh
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177290/pravo-jazyk-a-pribeh-177290.jpg 4 5 5

Právo, to nejsou jen texty právních předpisů. Je to samostatný a zvláštní svět. Je to také způsob myšlení plný interpretace, přesvědčování a příběhů. Na někoho může právo působit jako forma magie – vyvolává se slovy a dokáže před očima měnit svět. Je zvláštní formou jazyka, kterým se popisují složité vztahy mezi lidmi. Tento jazyk musí dokázat přesně popsat to, co právní normy vyžadují: podat příběhy lidí a příběhy norem tak, aby jim kterýkoli příjemce uvěřil a dobrovolně se jim podřídil. Když se o to právníci snaží, mohou využít slova, příběhy, interpretační metody, nebo jen svůj vliv. To je pohled, který tato kniha přináší.... celý text

Přidat komentář

Set123
13.02.2023 5 z 5

„Linguistic turn“ se tomu říká. Společnost, hlavně ta zabývající se filosofií, poznala cosi strašně důležitého – všechno to o co se snažíme, všechno to, co děláme je naprosto marné a zbytečné, neprozkoumáme-li v prvé řadě nástroj, který nám k tomu pomáhá – jazyk. Společnost sama je vázána jazykem, díky němu je a bez něj by býti nemohla. Nepoznáme-li jazyk, nepoznáme sebe samé. Právo je navýsost společenská disciplína. Právo postrádá svůj význam, nemůže ani existovat, nemá-li společnost. Proto se i právo musí s jazykem vypořádat.

A tak tu je. Právo a literatura, rozumějte právo a jazyk (a právo a film, drama, hudba… tedy právo jako performativní fenomén), poměrně nový směr v právu, který má poměrně jasný charakter. Jedná se o interpretační fenomén. Právě to je nejdůležitější myšlenkou publikace – právo nefunguje, není-li interpretováno. A interpretací se zabývá tato kniha. Na rozdíl od předešlé autorovy publikace „Právo a vášeň“ se tato zabývá primárně interpretací, nikoliv deskripcí průniků práva a literatury.

Interpretace je mimořádně komplikovanou záležitostí a není proto divu, že tato kniha je výrazně komplikovaná. Docent Škop si musel vytvořit poměrně solidní filosofickou bázi, od které se odrazil. Velice solidně si nadefinoval výchozí pozice a ty pak proplétal. Není překvapením, že se v publikaci střetáváme s Foucaultem, Derridou, Ecem, Barthesem, ale i Dworkinem (ten se nacpe všude), Tamanahou, ba dokonce se setkáme jmény Slavoje Žižka, či Habermase. Filosofické zázemí je opravdu solidní, navíc pak takové, jaké mám osobně rád. Kniha se tím však stává komplikovanou, musíte-li pro její čtení pochopit pojetí diskurzu Michela Foucaulta (z čehož nám vyplývá pojetí práva jako mocenského nástroje, schopného manipulovat světem – v nadsázce je právo sedmou funkcí jazyka), či dekonstrukce Jacquese Derridy (čili interpretace se stává primárně subversivním fenoménem), mimochodem, právě k postavě Jacquese Derridy, který je mi možná bližší, než Michel Foucault, si docent Škop dovolil taková zlá, falešná slovíčka! To já vetuji!

Nu a jak říkám, kniha vrcholí dekonstrukcí. Podvratnou funkcí lidského myšlení, která odkrývá falešné vrstvy textů (nejen textů), velice dobře využitelnou nejen u legislativy, ale i u judikatury. Od dekonstrukce se ostatně odvíjí i moderní směry jako feministická analýza práva, či kritické analýzy práva vůbec. Kdybych chtěl být zlý, řeknu, že i ekonomická analýza práva vychází z dekonstruktivního myšlení.

Nu a to já rád! Takže knihy kvituji s povděkem a musím uznat, že její kvality jsou naprosto vynikající, z textů docenta Škopa je tento, myslím, nejzajímavější. Upřímně se podivuji nad nedobrým hodnocením, které tu knihy schytala, upřímně by mě zajímalo, co si o ní hodnotící myslí a proč jí dali tak nízké hodnocení.