Právo mezinárodního obchodu
Naděžda Rozehnalová , Jiří Valdhans , Tereza Kyselovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464955/bmid_pravo-mezinarodniho-obchodu-ZDO-464955.jpg
4
3
3
Tato publikace je čtvrtým, přepracovaným a rozšířeným vydáním knihy Právo mezinárodního obchodu. Sestává se ze čtyř základních částí: problematika spadající do oblasti mezinárodního ekonomického práva, problematika dříve spadající do tzv. práva zahraničního obchodu, dnes tvořící součást evropského práva, otázky týkajících se obsahu a regulace mezinárodních obchodních transakcí a otázky z problematiky mezinárodního rozhodčího řízení jako způsobu řešení sporu, který je vlastní oblasti mezinárodního obchodu. Stejně jako předchozí vydání i toto je určeno primárně jako učebnice, ale sloužit může také i jak pro praktického právníka zabývajícího se ošetřením obchodní transakce, tak pro právníka, který je ve fázi sporu a jeho řešení. Tomu je také přizpůsoben výklad obsahující odkazy na řadu materiálů, které nejsou běžně k dispozici či běžné veřejnosti známy. Součástí informačních částí jsou i odkazy na webové stránky či další rozšiřující literaturu.... celý text
Přidat komentář
Některé kapitoly, zejm. ty o OSN a dalších organizacích byly poměrně dobré, jiné dost slabé (zejm. ty, kde chybí unifikující úprava). Kniha oscilovala mezi snahou podat vyčerpávající výčet předpisů a právní úpravy a snahou poskytnout jakéhosi průvodce pro kontraktační praxi. Z mého pohledu se nepodařil ani jeden záměr. Téma je hodně komplexní na to, aby jej mohlo pokrýt cca 500 stránek. Některé věci byly zastaralé (a to i vzhledem k roku vydání), např. pasáž o letecké přepravě.
Jsou to zvláštní lidé, ti učitelé MPS a PMO. Pochopte, já je mám strašně rád. Do jednoho. Ano, i profesorku Rozehnalovou, která leckomu nahání strach. Svérázná, ale skvělá a milá dáma, jejíž přednášky jsou prostě fantastické a bude se mi po nich upřímně stýskat. Mám rád i Valdhanse (jeho semináře jsou sice strašně ukecané, ale také strašně příjemné), mám rád Kyselovskou (snad vůbec nejvíc z nich), mám rád i Drličkovou. Jejich semináře i přednášky jsou pravidelně velice srozumitelné, zábavné, živé.
A pak začnou psát. Tihle lidé, kteří si dovolují u klauzur hodnotit vaše slohové schopnosti (tj. když píšete ve stresu a pod tlakem!) nejsou schopni napsat řádku tak, aby byla srozumitelná. Není to látkou a není to komplikovaností. V mluveném slovu to dovedou. Ale píší jako... no jako by se to zrovna učili. Nekonečné věty bez jasného smyslu, podivné větné konstrukce, které by zasloužily větné rozbory, neuvěřitelná suchost a chaos při neschopnosti grafického uchopení textu. Prostě tragédie. A to pozor! Mě baví ti lidé i ta látka. Tenhle předmět mě duševně drží nad vodami smutku a deprese ze stavu našeho veřejného práva. Ale i tak, i tak...
A podivejte se, oni to zase taky nemají lehké. CISG by sama byla na semestr výuky a na samostatnou publikaci i delšího rozsahu. (Ostatně Tichého komentář shledávám nedostatečným a stručným.) Rozhodčí řízení také (Drličková napsala samostatnou publikaci na vliv legis arbitri na rozhodčí řízení, respektive jen rozhodčí nález!), nadto tam mají výuku práva WTO a dalších smluvních typů. To je prostě nepojmutelná šílenost. Nemá to být jeden text, ale tři (ono to taky původně byly dvě učebnice). V tomto podání není dostatek prostoru na nic, byť CISG a rozhodci jsou zjevně dost upřednostněni. Ta učebnice asi prostě nemůže být tak dobrá, jak by si zasloužila a na to, o čem je, je vlastně dost dobrá. Pro autorstvo by nicméně mělo být k zamyšlení (vedle toho, zda by tohle měla vůbec být součást povinné výuky – o čemž ale přemýšlejí), zda by obsah předmětu neměl být zredukován jen na kupní smlouvu a arbitráž. Tohle je po mém soudu neudržitelné.