Prázdná židle
Richard Weiner
Povídka je rozborem povídky Prázdá židle, která nebyla nikdy napsána, neboť autorovi chyběly různé podstatné detaily k dotvoření autentičnosti a věrohodnosti pocitů, které chtěl u čtenáře navodit.
Přidat komentář
Experiment, ale řekl bych, že velmi přístupný, a přesto zahýbající do mnoha uliček. Weiner se s obsesivní cykličností pokouší rekonstruovat svoji povídku, z níž byl stanoven pouze název. Jenže za ním je toho mnoho, i když – vlastně jen banální příhoda o návštěvě. Zdánlivá banalita, nutno podotknout. Ukazuje se, že právě tyto neuchopitelné momenty v běžném životě se stávají zásadním hybatelem lidské psychiky. O tom svědčí pocity viny (neodůvodnitelné, nicméně pevně stanovené, protože kdo jiný?), úzkosti a neschopnosti uniknout hrůze. Postupně dochází k pečlivému vyvrácení všech racionálních možností, proč se návštěva nedostavila, na jehož konci mám dojem, zdali nebude jádro pudla tkvít v psychické vyšinutosti vypravěče. Weiner nás na minimálním rozsahů zve do mnoha světů, do vlastních zážitků i nakupených fikcí, kdo ví. Lidé se dvojí, tajemnost a nevysvětlitelnost se nejen tematizuje, ale také se děje.
Cloumá to, přestože se zdánlivě nic neděje. A miniesej o úděsu moc dobrá.
no ozaj, nedá sa dopátrať príčin údesu, ktorý je spustený údesom samým a nie vonkajšími okolnosťami, vskutku mnohé, čím sme sa previnili, pramení vo vymyslenom pocite viny, ktorý vyvolaný domnienkami, že sme niekomu ublížili, napĺňa nás hrôzou, ktorá nás znehybňuje po mnohé dni našich životov a neprestáva ani s odpustením, ani s pochopením pravdy.
Část díla
Prázdná židle
1919
Autorovy další knížky
1990 | Proč nejsem komunistou |
1993 | Škleb |
1928 | Lítice |
1996 | Netečný divák a jiné prózy. Lítice. Škleb |
1998 | Lazebník / Hra doopravdy |
Po přečtení se cítím tak prázdně...