Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418841/bmid_prazdniny-v-evrope-ITu-418841.jpg
4
1554
1554
Máte rádi humor, dobrodružství a mnohahodinové čekání u silnice? Pak vložte řízek mezi chleby a vydejte se za čtvrtým prázdninovým dobrodružstvím s Ladislavem Ziburou. Tentokrát vás čeká 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z Polska přes malebné Pobaltí až za polární kruh a následně z horkých Athén přes divoký Balkán zpátky domů. Objevíte při tom místa, která jste vždycky chtěli navštívit, jen jste o nich dosud nevěděli. Vyslechnete příběhy neobyčejných lidí a přesvědčíte se, že jste se narodili na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.... celý text
Přidat komentář
Audiokniha
Můj první Zibura a hned trefa do černého. Přiznám se že jsem se u poslechu audioknihy smál nahlas jako ještě snad u žádné jiné knihy. Je sice pravda že nevyhledávám v knížkách humor, spíš naopak.
Rozhodně doporučuji a určitě se časem vrhnu i na další cestovatelské kousky.
Přečetla jsem všechny cestopisy od L.Zibury a pořád se mi jeho styl hodně líbí. Tohle je navíc cestopis z míst, kam bych se také mohla podívat, už mám pár tipů v cestovatelském sešitku. Už se těším, až Ládík zase někam vyrazí a napíše o tom ;-)
První kniha, kterou jsem od Zibury četla a musím říct, že jsem se nasmála. Strašně se mi líbí jeho styl psaní. Bylo zajímavé číst o Evropě, ale úplně jinak. Zibura vůbec nechodí na nějnavštěvovanější místa. Naopak čtenáří přiblíží úplně jiný pohled na danou zem. Moc se mi líbily i rozhvory s místními lidmi. A co opravdu obdivuji, je jeho odvaha sednout si do auta úpně cizímu člověku. Určitě si od něj pořídim ještě nějakou knihu.
Jako všechny od tohoto autora je knížka vtipná, člověk se spoustu dozví a zároveň si odpočine. Pro lidi, kteří rádi cestují je to skvělé čtení.
V první řadě musím poznamenat, že jsem se na tuto knížku moc těšil. Od té doby, co jsem sjel všechny předchozí Ladislavovy cestovní deníky, jsem se stal pochopitelným fanouškem. Navzdory tomu mám pocit, že Prázdniny v Evropě jsou prostě něco jako čtvrtá deska kapely.
Ta první vznikne spontánně a s chutí, a jakákoli zaškobrtnutí vynahradí autorův zápal a neotřelý pohled na svět. Taková byla knížka 40 dní pěšky do Jeruzaléma, která pravděpodobně už zůstane nepřekonána.
Ty další desky (zde knihy) už vznikají proto, protože se to očekává. Spontánnost tak ustupuje před plánem a nutností vydat něco dalšího. A tak to pokračuje dál, až k poslednímu počinu, který je... no prostě profesionální, ale taky trochu předvídatelný, trochu recykluje, a tu a tam jsem měl z některých částí i pocit, že už to chtěl mít cestovatel za sebou - a to byl pocit, který jsem u předchozích deníků neměl. Uznávám, že tomuto se asi v daném žánru a formátu příliš vyhnout nejde, ale tak nějak bych si ve skrytu duše přál, aby to šlo...
Poslouchala jsem jako audioknihu - krásně namluvená Martinem Písaříkem. Moc příjemný poslech, který člověka hned navnadí na další cestování. Moc příjemné je v tomto případě porovnávání mentality jednotlivých národů, kteří žijí vlastně nedaleko od sebe vrámci jednoho světadílu a přesto jsou v jejich smýšlení a přístupu k životu obrovské rozdíly.
Jen mě to utvrdilo v tom, že i "pouhé" cestování po Evropě může být plné dobrodružství a zajímavých zážitků.
Je to moje první kniha od "Ládíka" a mně určitě sedí. V některých zemích, které popisuje jsem sice byla, ale rozhodně ne autostopem. Takže tento úhel pohledu mi moje představy o různých státech ještě rozšířil. Už se těším i na další cestopisy.
Mám ráda všechny knížky od Prince Ládíka, ale tahle se mi líbila asi nejvíc. Možná je to i tím, že ze všech jeho destinací je mi Evropa nejbližší. Od předchozích pěško dílů je to něco trochu jiného, a Zibura se zdá dospělejší. Má laskavější humor a sem tam se zmiňuje také o místních zajímavostech.
A co na všech knihách miluju, jsou ilustrace. Ty jsou naprosto boží!
Doufám, že to není jeho poslední kniha. :-)
Já jsem moc rád, že jsem osobu Ladislava Zibury před nějakou dobou objevil. Je to velmi milý člověk, který píše parádní knížky. Prázdniny v Evropě bych možná označil i jako vrchol jeho tvorby, nechci však dehonestovat ostatní tituly.
Mám obrovskou radost, že Zibura v tomto díle popularizuje u nás nepoznané autostopování, na které má mnoho lidí v mém okolí negativní názor. Úplně mě tím navnadil k tomu, že si takhle Evropu také jednou projedu. Současná situace tomu však nenahrává, doufejme, že se cestovatelské brány zase brzy otevřou.
Musím také uznat, že mi Ziburův styl humoru neskutečně sedí. Je takový morbistický a občas i nekorektní... ale to já právě miluju! :D
Tady jeden příklad:
"Ladislave, malý syn mého bratra má zítra tu věc, jak na něj lijí vodu a rodina se modlí. Chceš jet s námi?" nabízel mi můj nový kamarád. Z kontextu jsem usoudil, že nemluví o waterboardingu, ale o křtinách. :D
Mimo jiné se také dozvíte mnoho zajímavostí, o kterých se třeba moc nemluví! Tento cestopis vás tedy rozesměje, naučí a otevře oči!
Opět parádní cestovatelská pohodička. Kniha je příjemná, vtipná. A donutila mě, abych se chtěla vydat do Litvy.
JIž čtvrtá kniha cestovatele a spisovatele prince Ládíka je tentokrát zaměřená na Evropu. To považuji za přímo geniální nápad, jelikož nasměruje naši pozornost i na místa, která nejsou příliš vzdálená a přesto voní exotikou a dobrodružstvím. O rozmanitosti našeho kontinentu jsem byla obeznámena již dříve, ale u knihy jsem se znovu zamyslela a hlavně zatoužila.... zatoužila jsem navštívit Polsko, Ukrajinu, Albánii a mnoho dalších zemí. Ladislav trochu změnil formu. Již víceméně opouští své potřeštěné já a více píše o lidech a zajímavostech navštívených míst. To je zřejmě v pořádku, autor je v projevu vyspělejší, přeci jenom je to už čtvrtá kniha a nechce se opakovat. Ale já mám stále na paměti první díl 40 dní pěšky do Jeruzaléma, kterým jsem se nechala tolik strhnout díky vtipu a osobnímu prožitku . V té době byl Láďa spisovatel na začátku a o to autentičtější to bylo vyprávění. Ale vývoj nezastavíš a je to tak vlastně dobře.
Od autora jsem přečetla všechny knihy. Tuto jeho čtvrtou knihu jsem dočetla dnes. A moc se mi líbila. Nevím, zda ne vyloženě nejvíce z autorových knih, ale je prostě skvělá. Opět moc hezky napsaná, nechybí humor, krásné ilustrace a moc se mi líbilo, že zde byla popisována i místa, která jsem dříve také navštívila (jen některá, ale i tak). Příjemná kniha, která mě potěšila, navíc v této jsou i zajímavé a popisné údaje, takže za mě super.
Moje první setkání s autorem a naprostá spokojenost. Přestože já bych v životě nestopovala, anebo právě proto, že to v životě nikdy nezaziju (nejspíš), tak jsem mu moc fandila a při každém stopovani přála co nejzajímavějšiho řidiče. Evropu mám hodně procestovanou, takže spoustu míst jsem si ráda připomněla a čtení rychle a příjemně uteklo za pár dní. Určitě si od autora přečtu i další knihy.
Moje druhé setkání děj zajímavý, vtipný a krásná ilustrace. Zde se především zaměřuje na stopování, v dnešní době pro mě nepochopitelné ( obdivuji odvahu)
Cestopisy ráda čtu po chvilkách - oddechová kniha.
Kniha Prázdniny v Evropě se mi ze Ziburových cest po světě líbila asi nejvíce. Postupně v nich dospěl a uklidňuje se. Už si nedělá takovou srandu ze sebe ani z ostatních, humor ale nechybí. Dozvídáme se spoustou zajímavých informací z celé řady evropských zemí. Svým konceptem se tak blíží klasickému cestopisu. Za zmínku jistě stojí i povedené doprovodné obrázky.
Zibura se čte snadno, jeho knihy jsou čtivé a stále vás zajímá, co dalšího se mu na cestě přihodilo, zároveň má skvělý humor... Doporučuju i jeho přednášky, na jedné jsem asi před 2 lety byla a za mě super- smálo se celé kino.
Mám ráda humor Ladislava Zibury. I když mám Evropu poměrně dost procestovanou, několikrát jsem si řekla, tak tam se musím jednou vydat. Knížka má pěkné ilustrace.
Můj šálek kávy stopování a spaní bůhvíkde není, a proto si o tom aspon ráda přečtu. Čtivé, vtipné a pro mě některé zajímavosti, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale mezitím jsem zvládla přečíst jinou knihu a k téhle se vracela.
Můj šálek kávy to tedy nebyl. Jako rodina jsme brali stopaře kdekoliv a kdykoliv, já potom také. Navíc jsem se jednu dobu nedopravovala jinak než stopem. Takže "poučky" pro stopaře pro mě byly zbytečné, navíc to, co autor popisuje, se stalo každému stopaři. Není vůbec pravda, že stopaře berou pouze Ti, kteří si chtějí povídat. A na co mi byly kratičké příběhy řidičů? Autorův humor mě brzy omrzel, navíc jeho sebevědomí občas hraničilo se sebestředností. A občas si v knize velmi protiřečil. Taky nemám ráda škatulkování typu "každý Švéd, každý Evropan, všichni stopaři, pokaždé musíme", atd. Chyběly mi tam dvě zásadní věci - rozpočet a doba, do kdy je třeba se vrátit. Jestli tohle Ladislav nemusel řešit, to se mu to cestovalo. Smekám před jazykovou vybaveností. Nechápu, co lidi žene cestovat a hned to sdílet na sociálních sítí.
Štítky knihy
Evropa cestování cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Není to moje první kniha od Zibury, ale díky destinaci mi je nejbližší. A miluji ty ilustrace!