Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418841/bmid_prazdniny-v-evrope-ITu-418841.jpg
4
1554
1554
Máte rádi humor, dobrodružství a mnohahodinové čekání u silnice? Pak vložte řízek mezi chleby a vydejte se za čtvrtým prázdninovým dobrodružstvím s Ladislavem Ziburou. Tentokrát vás čeká 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z Polska přes malebné Pobaltí až za polární kruh a následně z horkých Athén přes divoký Balkán zpátky domů. Objevíte při tom místa, která jste vždycky chtěli navštívit, jen jste o nich dosud nevěděli. Vyslechnete příběhy neobyčejných lidí a přesvědčíte se, že jste se narodili na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.... celý text
Přidat komentář
Čtivé, vtipné, moudré. Člověk se dozví i několik zajímavostí, které ho donutí si je "vygooglit" zdali je to opravdu pravda. Jediné, co bych knize vytknul je, že země z druhé půlky cesty po jihu Evropy, ačkoliv ani jim věnované kapitoly neztratily nic na humoru, byly popsány mnohem stručněji, než ty ze severu. Každopádně od Zibury opět super čtení!
Autor stále udržuje vysokou kvalitu humoru, textu i zpracování knihy a ukazuje, že na zajímavý kout a dobrého člověka můžete narazit kdekoli na světě; v tomto případě v Evropě. Nevýhodou pro mne bylo, že jsem před čtením knihy viděl zdařilou Ziburovu přednášku o jeho putování Evropou, takže jsem knihu s přednáškou občas srovnával a z pohledu zábavnosti u mne vyhrává přednáška.
Nicméně i tak mohu vřele doporučit jako kvalitní odpočinkovou knihu na noční stolek, která čtenáři připomene, že se máme na co těšit, až se ta hrůza přežene.
Opět velmi povedená a vtipná kniha. Člověk se pobaví a zároveň poučí. Jen mi chyběl pořádný úvod - začátek byl moc náhlý, stejnětak konec - moc rychlý a takový odfláknutý. A občas mi chyběla návaznost nebo jasný předěl přemístění. Ale celek je fajn.
Ilustrace od Tomski&Polanski jsou opravdu krásné a mapy v předsádce také.
P.S. Nadšení pro Litvu je nakažlivé. :-D
I po přečtení čtvrté knihy mne nepřestává Láďa Zibura bavit.Naopak možná mne právě tato kniha bavila ze všech nejvíc,možná to bylo proto,že procestoval a navštívil během relativně krátké doby hodně různorodých států a národů.U většiny jeho cestovatelských zážitků opět tiše závidím,ikdyž uznávám,že každý na takový to druh cestování stopem prostě není a tudíž opět před autorem smekám za odvahu.A taky díky za některé a tipy(např.observatoř v Kokinu,...) a za spoustů zajímavostí(např.Baltský řetěz,obec Lazarat a další).
První kniha od Ládi Zibury, kterou jsem četla a neposlouchala jako audioknihu. Mám ráda autorův smysl pro humor a vtípky. Tato kniha byla o to zajímavější, že se věnovala více státům a ještě evropským. Autor vtipně popisuje momenty stopování, zkušenosti s místními, místa, která navštívil a jídla, která vyzkoušel. Člověk si tak udělá počáteční obrázek o jednotlivých národech. Osobně bych uvítala víc faktických tipů, co navštívit a kam se vydat.
Ráda poslouchám rozhovory a přednášky autora, takže byla jen otázka času, kdy se konečně dohrabu i ke knížkám. A musím říct, že jsem nebyla zklamaná! Knížka byla vtipná, čtivá, plná zajímavých tipů. Jakmile to bude možné, určitě bych se ráda podívala k Baltu a do Rumunska... až tak mě knížka namotivovala:D
Knihy Ladislava Zibury, alias prince Ládíka, mě nikdy nezklamou. Záměrně jsem sáhla po jeho Evropské knize. Když už si mohu o svých cestovatelských plánech nechat jenom zdát, tak je příjemné o nich alespoň číst.
Co se mi na knihách Zibury líbí? Že jsou o obyčejných lidech, o zážitcích, které k cestování patří. Příjemných i těch nepříjemných. Že se Ladislav nechává lidmi inspirovat, že o nich píše laskavě a s láskou. Že si nic nedělá z nezdaru. Že se nechvástá tím, kolik kilometrů projel a co všechno viděl. Že bere cestování jako cestu k sobě sama. Že se umí na svět dívat pozitivně a s očima otevřenýma. A v neposlední řadě se mi hrozně moc líbí, jak jsou jeho "cestopisy" ztvárněny po výtvarné stránce. Dnes je již málo knih, které obsahují ilustrace. A jak jsem již u jednoho z jeho cestopisů psala, oceňuji fakt, že kniha neobsahuje fotografie. Ty jsou dnes součástí skoro každého cestopisu. Obrázky - to je jako za dob Karla Čapka a jeho cestopisů. A to jsou opravdové literární skvosty.
Pro mě byla kniha o Evropě srdeční záležitostí - Balkán miluji, mám ho skoro celý procestovaný, a když jsem si četla o místech, která také důvěrně znám, přesunula jsem se v myšlenkách do horkého léta a putování po horách (a někdy i po městech).
Pobaltí - to byla velká inspirace. Již několik let koketuji s myšlenkou navštívit pobaltský trojlístek Litva, Lotyško, Estonsko. Ládíkova kniha mě posunula ještě o kousek blíže k uskutečnění tohoto plánu.
Už aby bylo po krizi a my mohli vyrazit vstříc dobrodružství.
Děkuji za milé čtení.
Jak on to dělá, že dokáže z každého místa, člověka a zážitku vytáhnout to maximum? Člověk se baví u každého slova.
Že je Evropa úžasně rozmanitá, to se tak nějak ví. Že se tady skoro za každým rohem najde kus historie a zajímaví lidi k tomu, to taky. Že se nový místa nejlíp poznají, když mluvíte s lidma a chodíte tam, kam oni, to vám bude po přečtení cestopisu úplně jasný. Zapomeňte na exotiku, projeďte Evropu a budete plní zážitků.
Opět jsem se skvěle pobavila a hodně se toho dozvěděla o evropských zemích i o autorovi. Knížky prince Ládíka mě moc baví, vždycky je to zážitek. Někdy nestíhám kroutit hlavou nad tím, do jaké situace se to zase dostal. Naštěstí to s ním vždycky dobře dopadne, a my se tak třeba brzo dočkáme další knížky.
Přesně tohle jsem v téhle době potřeboval! Přiznávám se, že je to moje první cestopisná kniha, ale byl jsem z ní nadšený.
Zibura nepřežívá, on život žije a každý den je to neuvěřitelný zážitek, který mě začal inspirovat a změnil můj pohled v mnoha věcech.
Občas jsem fakt skoro brečel smíchy, jak jsou některé pasáže vtipné. Zároveň je kniha motivací k tomu, abyste něco podobného zkusili a já to hodlám (jak to jen půjde) zkusit. Jsem si navíc jistý, že knize dodává šmrnc právě to, že autorem je Čech.
Nepatřím mezi ty, kteří by se v zahraničí za svojí vlast styděli, a jsem rád, že to tak má i Zibura. Celé knize to dodává něco navíc a líbí se mi, že nás v zahraničí často mají velmi rádi, i když si stále myslí, že jsme Československo. :D
Po konci knihy jsem se vrhnul na rozhovory se Ziburou a ten člověk je pro mě fakt velkou inspirací. Vždy jsem si říkal, že cestovat o samotě je divný, ale teď je to první věc, kterou mám na "wish listu" Princi Ládíku, fakt díky!
Tak tenhle cestopis od Zibury moc pobaví a navíc se dozvíte o jednotlivých národech různé zajímavosti a tipy na výlet.
“Když už tropím ostudu v zahraničí, snažím se nedělat ostudu nám všem. V podobných situacích o sobě proto vždycky tvrdím, že jsem Polák. V Polsku však bohužel tato strategie není moc funkční. Nezbylo než improvizovat.”
Na rozdíl od většiny čtenářů, se mi Prázdniny v Evropě líbily o dost víc než předchozí díly, které jsem četla. Možná je to tím, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí o našich sousedech, které mě skutečně překvapily nebo jsem si je nikdy neuvědomila. Díky za to! Budu se těšit na další knihy.
Knihy od Ládi mám moc ráda, ovšem Evropa mě nadchla nejméně ze všech čtyř knih. Knihu jsem četla poprvé asi půl roku zpět, dočetla jsem se do půlky a pak mě nějak přestala bavit. Protože jsem na ni zapomněla, četla jsem ji teď celou znovu. Některé popisy v určitých zemích jsou pro mě zkreslené, možná i protože jsem měla možnost tyto země navštívit. Mnoho vtipných okamžiků mi bohužel překazila Láďova přednáška, kterou jsem navštívila dříve než jsem knihu přečetla. A tak jsem mnoho vtipných situací z knihy slyšela už na přednášce. Co se mi na knize líbí, je její moderní zpracování, ilustrace a fakta k určitým památkám, místům, osobnostem, typickým věcem nebo situacím, které jsou zrovna v textu zmíněny.
Musím přiznat, že tahle kniha mi rok ležela na polici, protože Pěšky mezi buddhisty a komunisty mě narozdíl od Ladislavovych přednášek tolik neokouzlila. Ladislav ale zraje jak víno! Tohle čtení bylo skvělé, ocenila jsem na tipy na návštěvu míst, která jsou vlastně za humny. Taky se mi líbily popisy kulturních zvláštností a zážitky s řidiči. Prostě pecka, tenhle člověk má neskutečný dar a jsem ráda, že svá dobrodružství tak skvěle a vtipně sdílí s ostatními.
Na Zibiho knížkách mě baví několik věcí:
- svým spisovatelským umem nerozsévá zášť a nenávist, ale naopak milou a laskavou atmosféru
- rozbíjí strach z odlišnosti - tam, kde by se "normální" člověk bál, jde setkání spíš naproti
- zachovává humor, i když si stopne týpky podobné účastníkům svatby Jiřího Káry, kterou jsem si mj. musela dohledat na youtube, takže dokonce člověka přinutí se "dovzdělat" :D
- zdá se být autentickým - píše o strachu i stýskání, radostech i chmurech
- dělá si legraci sám ze sebe
- rozesměje člověka zcela nenadále nějakým ostrým zásekem
- domluvil si spolupráci s luxusními Tomski & Polanski :D
- a taky milerád a cenně poradí - od nynějška do smrti si ve chvílích nervozity a strachu začnu představovat něco tak absurdního jako olympiádu rajčat, konkrétně masité rajče při skoku o tyči :D
Další bomba "stopis", už se moc těším na vlako/pěškopis o Česku :D
Nápaditý cestopis plný typického humoru Ladislava Zibury, který mi sedí stejně jako jeho zajímavé postřehy. Velmi oceňuji nejen krásné ilustrace, ale také doplňkové faktické informace. Ke stopování mě autor sice nenalákal, ale o jeho dobrodužstvích a poznávání nových lidí během cest si v budoucnu opět ráda přečtu.
Štítky knihy
Evropa cestování cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
V době, kdy Ladislav Zibura tuto knihu psal, jej asi nenapadlo, že pro nás bude brzy exotikou i krajina sousedního okresu, a že nejbližší státy jako Polsko a Slovensko budeme řadit do kategorie bájných zemí typu Atlantida a Eldorádo. Toto velkou měrou, ale také autorův vyspělejší styl psaní, přispělo k tomu, že mě jeho třetí titul bavil nejvíce. Normálně jsem se při četbě načapal, jak přemýšlím o čundru po Polsku. Co přemýšlel! Nad mapami nad internetu jsem se dokonce poohlížel po zajímavých lokalitách. Kniha není ale jen o Polsku. Ladislav stopoval nejprve z České republiky na sever za polární kruh, odkud letěl do Řecka, aby se zpět domů vrátil z jihu přes Balkán. Už samotný tento nápad, který (dle vyjádření autora) ušetří jednu letenku, mi přišel zajímavý. Četba nejen pro ty, jimž se nyní válí batoh ve skříni.