Pražské figurky

25.06.2024

„Nakonec
Prevo propil
všechny své hodinky i krámek
a žil jen po hospodách.“
(Příběhy a osudy: Prevo)

„Tohle že je orel? Vždyť má jen jednu hlavu!“ (Ferdáček)

Když jsem se začetl do této knížky, ptal jsem se sám sebe, zda je označení „figurky“ posměšné nebo nevhodné. Podle mého jsou všichni ti lidé v tomto svazku spíš prostě lidé nebo osobnosti. Figurky se mi zdá zesměšňující. Ano, najdeme tu pouliční dívky, zloděje, šejdíře, ale i známé osobnosti ze světa umění nebo důležité lidi tvořící kolorit Prahy, jako jsou popelářky, brusiči nožů a nůžek, sirkaře nebo kominíky. V té spleti osob a jejich profesí je velmi těžké vybrat nějakou nejdůležitější nebo nejsympatičtější, na to jich tu je moc. Jinak je však tato sbírka velmi poutavá a s nadšením jsem jí přečetl. Je v tom vidět, jak tenkrát lidé žili a že to celé bylo o něčem jiném, než můžeme vidět dnes.

Malá ochutnávka:
. . . postávali na vykázaných místech hrnčíři, opodál se prodávala ve škopcích sůl, své zboží tu vychvalovaly víc než hlasitě melounářky a ředkvičkářky. Před radnicí rozložily ženské na plachty salát, houby a jahody, vedle nich sedávalo od jara do zimy sedm věnečnic, které vily věnce, od svého stolku přivolával chodce prodavač barev a střelného prachu. Na Koňském trhu rámusili při jedné straně ševci, naproti prodávaly babky okurky a zelí z puten, při zdi seděly látačky punčoch. Šenky i domácnosti obcházeli rohlíkáři, koláčnice, dolkářky a preclíkáři . . .

Například jsem si uvědomil důležitou práci tak zvaných popelářek. Každý den hned ráno jste jim mohli dát svůj popel z kamen a eventuélně si hned od uhlíře koupit uhlí na další noc. Také jsem si uvědomil, že v té době bylo zboží buď baleno do papíru, který se dal v kamnech spálit a nebo bylo zboží volně prodejný bez obalů. Umělá hmota neexistovala. Dokonce po městě chodil i mlíkař se dvěma kozama (koza – hospodářské zvíře) a mohl vám ihned „načepovat“ čerstvé kozí mléko. No prostě byla to jiná doba a mám pocit, že kdybych jí označil za „lepší než dnes“ nebyl bych tak dalek od pravdy.

Citát: Ach pryč, ach pryč je všechno, pryč je má naděje, teď pláču jak děcko, co mně to prospěje? (Doktor Uher)

Všiml jsem si, že se v podstatě vše točilo kolem hospod. Skoro všechny ty osobnosti nebo lidé (pokud chcete tak figurky), dost často navštěvují pražské hospody, hospůdky a restaurace. V těchto místech probíhalo mnoho diskuzí, prodávání a zábavy. V této sbírce snad není jediný člověk, který by neměl nic společného s hospodou. Najdete tu názvy snad všech hospod a špeluněk, které se v Praze vyskytovaly. Pro menší přehled osobností zde uvedených jsem se pokusil vám je přiblížit v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: U Žáby je vršíček, proti němu domeček, s rumem, punčem krámeček, Bataljónu stáneček. (Od Dejlů k Bataliónu)

03.12.2023

Tak tohle je parádní vyprávění. Když jsem prvně četla příběh o Beznoskovi, smála jsem se jako blázen! Komentář jsem původně omylem dala k pražským pověstem, které jsem taky četla. Ale ty figurky jsou fakt vtipné.

15.03.2021

Vyprávění starých pražských příběhů, ale hlavně popis postaviček a možná i osobností staré Prahy.

22.02.2017

potěšení ze čtení umocňují půvabné Cibulovy ilustrace;