Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404627/mid_prazske-jaro-T8q-404627.jpg
4
839
839
Strhující a smyslný román o událostech z roku 1968 od autora bestselleru Skleněný pokoj V létě roku 1968, v období pražského jara a studené války, zavede prázdninové dobrodružství dva studenty z Oxfordu, Eleanor a Jamese, až do socialistického Československa. Ocitají se tak náhle ve víru dění, jehož úhelnými kameny jsou nejen politické události, ale také láska a zrada. Tento promyšleně vystavěný a dějově strhující román čtenářům znovu nabízí pohled na zásadní okamžiky české historie z perspektivy úspěšného britského autora.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Kniha Zlín
Originální název:
Prague Spring, 2018
více info...
Přidat komentář
V knize probíhá diplomatická a studentská linka, které se příjemně střídaly. Otevřený konec mi taky nevadil. Chválím autorův zájem psát o naší zemi a událostech, které se tu děly. Stojí za přečtení.
Strašně mě to mrzí, ale musím dát "průměrné" tři hvězdičky. Dala bych čtyři, kdybych od knihy nic nečekala, jenže jsem čekala až moc a od začátku do konce jsem byla zklamaná. (Dobře, zhruba ve 3/4 to začalo mít potenciál, ale nikam se to nevyvinulo.) Nevím, kde začít. Poslouchala jsem audioknihu a nevyhovoval mi ani jeden z interpretů, byť Jan Teplý si docela dobře hrál s různými přízvuky. A pak samotný příběh a způsob, jakým je kniha napsána. Pro cizince, pro které je Česko(slovensko) a Pražské jaro stejně abstraktní a exotické jako pro Jamese a Eleanor, může být tahle kniha krásným okénkem do našich dějin. Což bych měla hodnotit pozitivně. Pro mě (a nechci znít snobsky nebo namyšleně nebo nevím jak, ale prostě jsem doslova dva roky studovala rok 1968 kvůli dějepisné soutěži) to ale byl na jednu stranu přehled českých dějin v rychlém sledu, místy dost zkreslený autorovým vnímáním (což asi není špatně, dějiny něco jako objektivní vnímání asi neznají a pohled zvnějšku by mě měl spíš zaujmout než přivést do rozpaků), na druhou stranu jsem tam zřetelně nacházela chyby a přešlapy. Jasně, je to beletrie, autor má plné právo si s dějinami trochu hrát. A nejspíš bych mu všechno z toho předešlého i odpustila, jenže když se k tomu přidala celá řada "vadných" charakterů... Doprčic, proč jak z Lenky, tak z Eleanor udělal takové hrozné...holky? (Chtěla jsem použít jiné slovo, ale tohle to taky vystihuje.) Eleanor je rozmazlená, neví, co chce, využívá všechny kolem sebe, nejvíc chudáka Jamese, který k ní cítí něco upřímného, ale nikdy se jí nepostaví na odpor, ani když má sebepitomější nápad a sebesebestřednější náladu (tohle slovo asi neexistuje, ehm). Lenka mi vlastně po většinu času nevadila, ale jsem ani jí nerozuměla. Co to mělo být, ten výstup s Dubčekem? A proč sakra na konci ten Pavel vyčítal Samovi, že jí "pustil do ulice", když to ona sama šla, proti jeho vůli a navzdory nebezpečí, o němž se vědělo? Jsem trochu skeptik, když na tohle přijde, ale bojím se, že bych zněla divně, kdybych se o tom dál rozepisovala...
A tak to radši utnu. Dlouho jsem zvažovala, že dám čtyři hvězdičky, protože kniha není špatná, vlastně chápu její úspěch. Ale prostě jsem od toho čekala víc a snad i něco jiného. Tak nějak doufám, že Skleněný pokoj mi tohle zklamání vynahradí.
Kniha se jmenuje Pražské jaro, ale samotný příběh se odehrává v létě, kdy toto období politického uvolnění v Československu náhle a nezadržitelně končí. Román má dvě linky. Jednu studentskou a druhou diplomatickou. Zejména ta z prostředí britské ambasády byla velmi zajímavá. Oceňuji anglický humor a velmi dobře zvládnuté české reálie. Chválím i povedený a lehce otevřený závěr knihy.
Po skvělém Skleněném pokoji jsem musela pořídit nějakou další autorovu knihu a proč si nekoupit právě tu, která se stejně jako Skleněný pokoj odehrává u nás... Budu ale trošku černá ovce, protože mi Pražské jaro moc nesedlo... Vůbec jsem se do příběhu nedokázala začíst a byť byl zajímavý, tak mě rozhodně nebavil tolik jako Skleněný pokoj... Určitě dám autorovi ještě další šanci, ale opravdu mě mrzí, že tato jeho novinka u mě neuspěla... Možná ji zkusím dát ještě jednu šanci v lepším rozpoložení a bude se mi třeba líbit více...
Výborně napsaný příběh, který čtenáře po 30 - 40 stránkách pevně vtáhne a do úplného konce ho už nepustí. Kniha je poutavá, čte se jedním dechem a i když dobře víte, co se 21. 8. stane, bez dechu čekáte, kde invaze vojsk naše hrdiny zastihne a jak jejich životy ovlivní. Skvělá kniha, skvělý závěr.
Velmi zajímavý pohled zvenčí na události v 68. roce. Pozorný čtenář najde pár nepřesností, to ovšem vynahradí čtivý příběh. Dva trochu lehkovážní angličtí studenti se náhodou ocitnou ve středu dění v Praze a vnímají svým pohledem boj Čechů o svobodu, která je jim tak samozřejmá. Do toho milostná zápletka, pohled na fungování západních ambasád v komunistickém státě, mně se to líbilo víc než Skleněný pokoj nebo díky českým reáliím i víc než Provazochodkyně.
Kdybych měla tuto knihu popsat jediným slovem, pak by to byla "deziluze". Myslím, že toto slovo dobře vystihuje, co zažívaly postavy románu, jakož i já jako čtenář tohoto díla. O Mawerových vypravěčských schopnostech mám věru vysoké mínění, a proto mě zde čekalo obrovské zklamání. Je až s podivem, jak byl příběh zasazený do tak atraktivních kulis, i přes zásadní dějinné zvraty, prázdný. Jednotlivé postavy byly povětšinou velmi necharismatické, v některých případech až nudné, a bylo poměrně těžké se s nimi sžít a prožívat jejich osudy. A když vám postavy nepřirostou k srdci (ať už v dobrém či ve zlém světle), to pak je sakra těžké ve čtenáři vzbudit zájem a emoce. Invaze neinvaze.
S touhle knihou mám jeden zásadní problém. Je strašlivě čtivá, ale obsah prostě pokulhává. Stejně jako ve Skleněném pokoji jsem mi žádná postava nebyla sympatická, buď mi byli úplně jedno, nebo mi vadili. Co se týče děje, tak linka s Ellie a James mi přišla v podstatě zbytečná, ta druhá mě zajímala mnohem víc. Takže se mi to četlo fakt dobře, jen na těch 400 stran mi toho přišlo prostě obsahově málo.
Na tento román jsem se chystal delší dobu, proto jsem byl rád, když se v tento čas naskytla příležitost k četbě. Očekávání byla velká, především mě zajímal fakt, jak anglický autor uchopil problematiku roku 1968. Výsledek mě překvapil, nebylo to pro mě ani strhující četba, ale na druhou stanu jsem se ani nenudil.
Příběh asi nebyl určen primárně českým čtenářům, neboť je protkaný historicko-popisnými pasážemi, které se mohou českému čtenáři zdát až primitivní. Věřím však, že pro nečeského čtenáře byly tyto části funkční.
Příběhová linka čtyř hlavních postav byla zpočátku přehledná, pod tíhou příběhu se zahalovala do mlhy, při vyústění příběhu byla až zmatená. Zajímavé však bylo podkreslení této linky především vyprávěním dějinných událostí roku 1968. Zde autor sáhl až k didaktickému sdělení (viz komentář výše). Funkčnost ať čtenář posoudí sám.
Byl to můj první román od S. Mawera, zpočátku jsem si musel zvyknout na jeho styl (potažmo styl překladu), ale od poloviny knihy jsem si příběh užíval (především popisované reálie komunistického režimu apod.).
Tahle kniha se četla sama. Jen mi přišlo, že autor nechává čtenáře zbytečně dlouho čekat na okamžik, kdy se všichni hrdinové setkají, kdy se jejich osudy protnou... Seznámil nás se čtyřmi postavami - a pak nechal jejich příběh odvíjet. Autor zřejmě chtěl poukázat na rozdílný přístup k období tzv. "Pražského jara": James a Eleanor k nám v podstatě "přijedou na výlet", aniž by tušili, jak to tady skutečně chodí - zato Sam zde žije nějaký čas, vidí věci s odstupem a přistupuje k nim s určitým cynismem. Zčásti to tak vyžaduje i jeho profese, ale časem se ukáže i jeho citlivé jádro. Jde o zajímavý román. Jsou zde použity i skutečně originální přirovnání a až básnické obrazy všední reality i líčení přírody. Co mne však zarazilo, jsou autorovy občasné komentáře, v nichž se vyjadřuje k dějinám jedné malé země. Chápu, že chtěl cizincům přiblížit dění v Čechách - ale soudím, že v knize jsou zbytečné, čtenář si fakta může najít a ověřit kdekoliv na internetu. Nevím, proč zmiňuje Jana Masaryka, Miladu Horákovou, Kafku, atd, když k textu nemají nejmenší vztah. Také nevím, proč odtajnil další budoucnost některých postav, a další nechal na čtenářově fantazii. Každopádně atmosféru dění přiblížil zcela realisticky, měla jsem pocit, jako kdybych tam v té době byla. Myslím si však, že román "Skleněný pokoj" už nepřekoná...
"K čemu je morální vítězství, když je bitva prohraná?" České dějiny v jedné větě...
Zajímavý a čtivý pohled na neveselé období československé historie zpoza železné opony. Mawer ve svém fiktivním příběhu rámovaném skutečnými událostmi velmi přesvědčivě zachytil šedesátá léta a to na obou stranách tehdy opravdové hranice mezi světy. Se studenty cítíme postupnou změnu atmosféry během jejich cesty, a to jak s geografickým přibližováním se k Praze, tak i s krátícím se časem do doby příjezdu nevítaných (a pozvaných) "osvoboditelů".
Kéž bychom i my tehdy mohli vše vyřešit odjezdem na jiné, lepší, místo.
V roce 1968 jsem byla docela malá holka, ale díky této knize se mi opět vybavily některé vzpomínky….
příjezd tanků od Benešova, tanky na Palackého mostě, který jsme museli přejít cestou k prarodičům, střelba z mostu směrem k Andělu a hlavně zvláštní atmosféra té doby, směsice nadšení, odvahy, strachu, zoufalství a bezmoci…..
Simon Mawer tuto atmosféru přesně vystihl ve svém díle. Na pozadí skutečných událostí vykreslil uvěřitelný a napínavý příběh několika různých postav.
Je zajímavé vidět známé události očima cizince. Poutavě napsaný příběh, ale jak už někdo napsal níže, NĚCO tomu chybělo. Určitě stojí za přečtení.
Atmosféra neopakovatelného 68. roku mne osobně sice o pár let minula, ale vychovala mne generace, která ten neskutečný vzlet a posléze ještě větší pád zažila na vlastní kůži. Myslím, že si dnes už ani neumíme představit, jak moc velké zklamání, jaký zmar nadějí to musel být.
Simon Mawer ve své vrcholné formě zvládl na pozadí událostí roku 1968 proplést osudy lidí z rozličných sfér, zemí a kultur tak poutavě a přitom tak uvěřitelně! Vtáhl mě zcela do děje i do atmosféry doby. Chtěla bych taky umět takhle poutavě vyprávět příběhy....
"Pořád jsem si tím lámala hlavu, dokud jsem nedospěla k názoru, že žádné dobro ani zlo neexistují, že je jen o to, co lidem ubližuje a co ne."
Budu zcela upřímná: čekala jsem velké zklamání s poněkud xenofobními slovy "ježišimarijá, jak by Angličan mohl vystihnout atmosféru této specifické doby československých dějin?". Ve skutečnosti mi Simon Mawer vyrazil dech. Díky sofistikovaně zvoleným postavám se ocitneme uvnitř hovorů vysokého politikaření, ovšem s takovou všedností a umem, že celá záležitost (díky bohu!) nepřipomíná článek toho dílu učebnice dějepisu, k němuž se na školách málokterý pedagog dostane. Zároveň prokázal obrovské pochopení pro jednání mladé nadšené generace, té, jež se o tolik víc snažila vymanit ze spoutaných konvencí svých rodičů. Sexuální revoluce, marihuana, autostop napříč Evropou tolik kontrastovaly s tím více stísněným a opatrnějším, možná dle mého názoru více intelektuálním uvolňováním pražského jara. Skláním se především za empatické vnímání ducha doby a bravurní znalost československých reálií, aniž by aspiroval na post učitele historických věd. Plesám za geniálně sestrojený příběh i formu. Zatlačím slzu za nespravedlnost, za pohřbení neopakovatelně veliké naděje tolika lidí. Děkuji za každou jednotlivou stránku!
Červencové čtení jsem zahájila knihou Simona Mawera Pražské jaro. Bylo to moje první setkání s autorem a absolutně jsem nevěděla, co od knihy čekat.
Děj je zasazen do období komunismu a má dvě linie. První z nich patří anglickému diplomatovi Samovi, jehož úkolem je mimo jiné vstřebávat atmosféru a získávat informace z prostředí, ve kterém se pohybuje. Jeho život je poklidný, bez výrazných změn. Ale pouze pokud pomineme vztah se Stephanií, která ho žádá o pauzu a odjíždí na čas do Německa. O něco později se Sam účastní setkání v kostele, kde se jedná nejen o stávající politické situaci, ale zároveň i o vzniku nového politického hnutí. Mezi přítomnými ho zaujme Lenka. Je usměvavá, nedokonale krásná, zkrátka úplně jiná…
Druhou linkou nás provází mladí, povahově značně odlišní studenti oxfordské univerzity, Eleanor a James. Oba měli na léto velké cestovatelské plány, které jejich přátelé nakonec zrušili. Proto se rozhodnou vyrazit na cestu do Evropy olečně.
A protože si Eleanořina povaha doslova libuje ve zvratech, změnách plánu a nečekaných rozhodnutí, není divu, že je kroky zavedou i do Prahy…
Přiznávám, že je pro mě doposud těžké tuto knihu nějakým způsobem zhodnotit. Možná proto, že jde z mého pohledu o velmi kvalitní literaturu, kterou si neberu do rukou tak často, a proto pak mívám jiná očekávání. Četla se výborně, rozšířila mi obzory ohledně české historie a je úctyhodné, že se tímto tématem zabývá právě zahraniční autor. Moc se mi líbily pasáže z cest Eleanor a Jamese. Dýchala z nich volnost, nespoutanost, chuť dobrodružství. Něco, po čem mnohdy toužíme, ale nakonec se to neodhodláme realizovat. Moje sympatie si získala i Lenka a sice tím, že byla energická, podnikavá, odvážná a zůstávala sama sebou. Prostředí a dynamické scény jsou vykreslené velmi působivě, neměl by tedy být problém do děje proniknout a naplno ho prožít. Na závěr oceňuji způsob uzavření obou dějových linií. Za mě maximální spokojenost.
Na druhou stranu mi chybělo NĚCO. Možná větší emoční prožitek, ono pomyslné WOW. Nevím.
Knihu rozhodně k přečtení doporučuji! Já sama se výhledově chystám na další dílo a sice Skleněný pokoj. Ať se vám příběh líbí!
P. S. Slyšela jsem, že je dobré podívat se na pár rozhovorů s autorem. Umocní to prožitek z četby :)
Moje chyba že jsem se čtení příliš nevěnovala, takže jsem si knížku nemohla dostatečně užít. Ale i tak byla skvělá.
Moje druhá kniha od Mawera. Ze Skleněného pokoje jsem byla nadšená a autor nezklamal, tohle bylo opět skvělé, čtivé a ke konci napínavé. Děj je doplněn několika krátkými kapitolami, které stručně popisují důležité historické momenty naší země, což velmi oceňuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Líbili se mi detaily dění u nás, jako by sám autor u toho byl a vše zažil.
I když jsem ročník 87 a o pražském jaru a následné invazi se jen dočítám a dozvídám zprostředkovaně... dycky mě to tak mrzí , jak to tu dopadlo... kolika lidem zničil komunismus život a zastavil veškeré dění, pokřivil smysl pro morálnost.
příběh jsem přečetla rychle, ale něco do pěti hvězdiček mu chybělo...