Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537785/bmid_prazske-jaro-66362a8118fa2.jpg
4
840
840
Rodící se přátelství – a možná i něco víc – zpečetí oxfordští studenti James a Eleanor prázdninovým výletem do Evropy. Během stopování se rozhodnou zamířit do Československa, kde právě dochází k zásadním změnám a Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ se usmívá na svět kolem. Je léto roku 1968 a první tajemník britské ambasády v Praze Sam Wareham s cynismem diplomata sleduje vývoj v zemi. Do víru událostí ho však vtáhne živelná a idealistická Lenka, která u sebe také ubytuje oba anglické turisty. Společnost je plná očekávání, ale nad budoucností se již stahují mračna...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Originální název:
Prague Spring, 2018
Interpreti: Jan Teplý , Robert Hájek
více info...
Přidat komentář
No já nevím...věřím, že ještě někdy Mawer překročí svůj stín, jako se mu to podařilo ve Skleněném pokoji. Každopádně ten člověk má evidentně rád tuhle zemi a její historii...,a i když se mi chvílemi nečetla úplně lehce, je tato kniha výsledkem poctivé práce...,a to musím prostě ocenit.
Vyprávění mě strhlo hned od začátku, neměla jsem problém s „pomalejším“ rozjezdem a představováním postav a podobně, přišlo mi, že příběh byl vyvážený a velmi dobře budoval napjatou atmosféru. Téměř všechny z hlavním postav mi přišli sympatické, každá měla něco do sebe, avšak Ellie mi chvílemi byla velmi protivná svým chováním. „Pohled z venčí“ tomu dodával takovou svěžest a dynamiku.
Zpočátku bylo vyprávění takové pomalejší, ale postupně si mne kniha získala a závěrečná část kolem okupace a odjezdu konvoje byla opravdu napínavá. Trochu rozpačitý pocit mám z otevřeného konce. Oceňuji autorovy znalosti našich reálií, kniha ani nepůsobí, jako by ji psal cizinec.
Asi jsem čekala trochu víc,dost jsem se musela nutit do čtení,ale líbilo se my přiblížení atmosféry srpna 68,tuto část jsem prožívala s hrdiny ,pro mě nejlepší část knížky.
Upřímně musím říct, že kniha mě nezaujala, do čtení jsem se musela nutit, zřejmě se mi do rukou nedostala v tu správnou dobu a nebo jsem měla naprosto jiné očekávání.
Určitě za mé zklamání může velké očekávání, aspoň částečně, ale připadá mi, že 68. rok a jeho událost tvoří spíš jen rámec pro příběh lásky, který mě nijak zvlášť neuchvátil. A možná kdyby to bylo kratší, četlo by se mi to líp. Celkově hodnotím spíš za 2,5 hvězdy.
Přišlo mi zajímavé, číst o událostech roku 68 očima zahraničního autora. Bohužel u mě převládlo spíše zklamání. Je to "milostný" román, který jako by mimochodem má i historický přesah. Bohužel jsem před čtením této knihy četl knihu "Muž, který stál v cestě" od Ivana Fíly, která se drží skutečnosti. O to byl možná prožitek z této knihy menší, když se k závěru objevovalo tu více tu méně smyšleností. A moc jsem nepochopil, proč autor o některých událostech fabuluje, když skutečnost byla mnohem dramatičtější. Jako klad bych viděl zachycení nálad a nadějí ve společnosti.
Budu zastávat asi nepopulární názor, ale pro mě to zase taková jízda nebyla. Bylo pěkné číst zase po nějakém čase o našem národu něco pěkného, ale příběh pro mě haproval. I když kniha byla napsaná čtivě, po přečtení nastal takový prázdný pocit. Pro cizince to musí být jistě zajímavé a exotické čtení obohacené o historická okénka, jistě knížku doporučím svým zahraničním přátelům (tedy pochopitelně v angličtině), pro mě - českého čtenáře- přišla ale knížka málo českou. Dialogy postav působily nepřirozeně, strojeně a přítomný vlastenecký patos též není žádnou českou záležitostí. Ale to bych asi čekala moc...
3,5/5
Události Pražského jara posloužily autorovi nejen jako kulisy, ale jako samotný hnací motor dvou více či méně milostných příběhů, které vyvrcholí okamžikem ruské okupace Československa. Mezi britským diplomatem a českou dívkou vzniká plnohodnotný dospělý vztah, sledujeme tu vlastně klasickou variaci na sbližování dvou lidí. Pár studentů z Oxfordu má pro změnu milostnou rovinu zamotanější a ne tak jednoznačnou. Právě tito dva pro mě reprezentují postoj okolního světa k okupaci: Když přijedou do Prahy, na studentských shromážděních hlasitě provolávají sympatie a podporu "anglických pracujících" místnímu lidu a socialismu s lidskou tváří, po okupaci ale rychle zmizí ze země, přičemž československou tragédii sledují s jakýmsi odstupem, protože není jejich, netýká se přímo jejich národa. Byla jsem nadšena tím, jak cizinec dokázal ztvárnit důležitý moment české historie, ocenila jsem taky vložené kapitoly, které na chvíli přerušovaly příběh a vysvětlovaly nějaký historický moment či kulturní jev, který by byl pro zahraniční čtenáře neznámý. Vynikající kniha, která volá po opětovném čtení.
Mám veľmi rada knihy v ktorých osudy hlavných hrdinov a celkovú atmosféru príbehu dotvárajú spoločensko-politické zmeny. Presne takto to bolo aj v tejto knihe, Pražská jar a následná okupácia Československa je zachytená v príbehu 4 ľudí, pričom "šmrnc" tomu dodáva, že traja z nich sú Briti, a tak udalosti normalizácie môžeme sledovať aj cez ich optiku, ľudí, ktorí mohli odísť späť do svojej krajiny. Trocha mi chýbalo uzatvorenie príbehu medzi Samom a Lenkou ale to si asi čitateľ musí domyslieť sám...
Vlastne docela zklamani. Od Prazskeho jara jsem cekal daleko vetsi naboj. Ale prakticky cela kniha se zameruje primarne na jakysi milostny mnohouhelnik nezajimavych postav. Obratky kniha nabira v poslednich 80 strankach, kdy dochazi k okupaci, ale prokousat se temi predchozimi 320 neni vubec lehke.
Za me patri kniha k tem slabsim od autora. Sice ocenuji znalost ceskych dejin, ale pribeh me prilis nezaujal, postavy mi byly spise nesympaticke, tedy az na Sama, celkove je to takove o nicem trochu. Sklenenemu pokoji, Padu, ci Divce, ktera spadla z nebe se to opravdu rovnat nemuze.
Moc pěkné. Líbí se mi, jak cizinec dokáže popsat pocity českych lidí. Věřím tomu, že je to reálné a že to je napsáno s velkou citlivostí. Ještě jsem téma Pražského jara a roku 1968 nečetla a tady jsem byla unešena atmosférou.
Dobré ty bylo. Pětihvězdičková záležitost.
Autor přesvědčivým a podmanivým způsobem popsal události roku 1968 u nás až do příjezdu "osvoboditelských" armád Varšavské smlouvy. Praha roku 1968 je vnímána hlavně Lenkou (její rodiče byli krutě postiženi v komunistických procesech v 50. letech) a jejím současným přítelem Samem, britským diplomatem, a také anglickými studenty Jamessem a Ellie.
Je ohromující, že tento dnes už historický román tak dokonale ztvárnil britský autor.
Autorův postřeh na železnou oponu:
...Čeští a němečtí biologové zjistili, že jeleni obývající Český les se dodnes drží na své straně hranice, čeští na východě, bavorští na západě. Tihle jeleni nemohli být v dobách železné opony ještě naživu, takže to vypadá, že takovému chování je naučili jejich rodiče, možná prarodiče. Poslední stopy studené války se tak zachovaly jen v mozcích sudokopytníků druhu Cervus elaphus, jelen evropský.
Moc se mi líbilo autorovo vnímání hudby:
......,klavír a housle si vzájemně předávaly Janáčkovy hudební motivy, jednou s dětskou radostí, podruhé se zuřivostí zápolících bytostí a jindy jako milostné doteky. Melodie, které přenesly housle, klavír nemilosrdně rozsekaly staccatem, a pak se role vyměnily, rytmické téma klavíru rozcupoval bzukot rozzuřeného roje houslových not. Těsně před závěrem skladba dospěla k vrcholu v podobě napjatého příměří mezi oběma nástroji a pak téměř nepostřehnutelně vyšuměla do ticha, jako když někdo tiše stoná.
Je to moje první kniha od autora a ráda si od něho přečtu další. Tento román určitě DOPORUČÍM.
Jsem nadšená. Rok 68 jsem nezažila, ale díky této knize vím, že jsem ráda, že jsem ho nezažila. Člověk prochází během invaze Prahou s hlavními postavami a vstřebává atmosféru a pocity beznadějně z okupace. Je to jen kousek skutečnosti, ale famózně podaný.
Vždycky mě potěší, když cizinec, zná a umí zpracovat České reálie. A tento pan spisovatel, to v této knize dokázal naprosto dokonale. Zachytil zde velkou historickou událost, ale i obyčejný život v Československu, v těch nejmenší detailech, ale přitom s nadhledem. Trochu jsem měl pocit, že on sám je jednou z postav tohoto příběhu.
Samozřejmě nečekejte dokument o událostech roku 1968, pořád je to román a některé věci jsou zde přizpůsobené tak, aby byl děj ještě zajímavější, ale pokud tohle odpustíte a necháte se vtáhnout, knížka vás nepustí do samotného konce.
Velmi poutavě pojatá kniha na pozadí skutečných a velmi zásadních událostí. Fascinuje mě, jak se autor dokázal ponořit do těch nejmenších detailů. Navíc se mi moc líbil objektivní náhled na srpen 1968.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Po Skleněném pokoji jsem čekala dlouho na další Mawerovu knihu, která mě zaujme podobným způsobem. Tituly, které mezitím vyšly mě příliš neoslovily, až nyní, Pražské jaro. Kniha mě bavila od začátku do konce a přečetla ji jedním dechem. Co mi trošku vadilo byly použité stereotypy (vzhled a povaha Britové X Češi), jinak nemám co vytknout.