Pražské tajemství
Géza Včelička (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367239/bmid_prazske-tajemstvi-jk7-367239.JPG
4
19
19
Milý Gézo Včeličko, četl jsem Tvé ,,Pražské tajemství tak, jak se má číst, velice pomalu, studováním mapy a byl jsem třikráte v té Tvé zázračné čtvrti haštalské. Vydání šesté, v ČS čtvrté.
Přidat komentář
Netuším, který čert to posedl pána Antonína Eduarda, že si pro své novinářské a spisovatelské choutky zvolil tento svérázný pseudonym, ale tramp, skaut, spoluzakladatel Sdružení zálesáků a šéfredaktor časopisu Tramp nemohl být tak zpozdilým, ač by se to u redaktora komunistických listů Rudý večerník a Rudý pondělník možná očekávalo, aby se jeho romantická duše, po dvacet let valchována, cepována a hnětena prostředím natolik svérázným, téměř odstrašujícím a přitom tak nebetyčně přitažlivým, nakonec neprojevila tím nejlepším a nejumělečtějším způsobem, tedy sepsáním a vydáním tohoto souboru lyrických reportáží z dávno zmizelé čtvrti pražské chudiny Na Františku, kterou lze podle mne považovat vskutku za výjimečné dílo, velmi osobité vyprávění o dávné i nedávné historii, svérázných obyvatelích, dílo, které je psáno skvostnou češtinou v duchu těch nejlepších Čapkových, Pavlových či Poláčkových článků a povídek, a které opravdu stojí za přečtení, klidně i opakované. A navíc: podle mne jde zde jednoznačně o původní inspiraci a námět Foglarem utajovaných Stínadel, bohužel dávno již zmizelých v propadlišti dějin. Snad jen ten přístavek v podobě poslední kapitoly připsané pro třetí vydání knihy (1955) je lépe ani nečíst. A doslov kovaného marxistického kritika Jiřího Hájka je už pak naprostá tragédie.
Géza Včelička se narodil na počátku 20. století v Praze, na Starém městě, a prožil hlavně poblíž ulice Na Františku celé mládí. V knize se do těchto míst vrací a hodně detailním, barvitým, lyrickým způsobem popisuje tehdejší atmosféru, která už je dávno pryč. Zároveň rozumí i středověké historii, takže všechno zasazuje do historického kontextu. Jeho přístup je velice detailní, až by se dalo říct, že jde opravdu od domu k domu. Pokud chcete zažít a pochopit starou Prahu, tak tohle je ta kniha.
Takovýto osobní přístup k historickému popisu starobylé čtvrti je velice obohacující. Kniha seznamuje se čtvrtí Sv. Haštala, Sv. Františka a Sv. Anežky velice systematicky, ulici po ulici, s mapou a rejstříkem domů. Kniha je tedy cenná z hlediska informací o dějinách těchto míst, které sahají do dávného středověku. Dále pracuje s očitým svědectvím skutečného obyvatele této ubohé čtvrti, jaká byla před sto lety. Ale je tu ještě něco navíc, co na čtenáře dolehne a přenese se k němu od autora jako dar. Je to ten krásný pocit člověka který se zamiluje do čtvrti, kde dlouho žije a sroste s bohatou a krásnou minulostí těch míst.
jedna z mých oblíbených populárních pragensií; podněcuje čtenářovu fantazii natolik, že při procházkou popisovanými místy "viděl" celé to místo jeho očima;
Toto byla KULTOVNÍ kniha našeho klubu Mladého hlasatele :-D v 90. letech. Kdo nečetl Gézu Včeličku, jako kdyby nebyl! A krásné bylo pak chodit po těch místech, o kterých Včelička píše, i když jich zbylo tak málo a vypadají hodně, hodně jinak... Krásná kniha o staré (dobré) Praze.
Autorovy další knížky
| 1987 |  Pražské tajemství |
| 1974 |  Kavárna na hlavní třídě |
| 1975 |  Policejní hodina |
| 1958 | Černá píseň |
| 1959 | Světoběžníci a Robinsoni |
Dávno zašle časy