Pražský chodec
Jiří Všetečka
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235402/bmid_prazsky-chodec-nIL-235402.jpg
4
9
9
Kniha fotografií Prahy na motivy Vítězslava Nezvala.
Přidat komentář
Klasika. Jiří Všetečka ve spojení s Nezvalem - nemám slov. Jedna z podstatných knih, která mě formovala názor na dokumentární fotografii.
Dva muži v jednom městě a mezi nimi několik desítek let. Znám to město, znám ta místa, znám ten pocit zamilovanosti k nim. // Impozantní dílo!
------------------------------------
,,Neboť nic z toho, co si nás osobuje zaujati měrou, jejíž velikost nebo malost potvrzuje velikost nebo malost našeho štěstí, by nežilo, by nežilo oním jedinečným životem, kdyby to nebylo postaveno do jistých a nejiných souvstažností, do podmínek tak či onak odlišných. Trvám na tom, že kouzlo jistých bezděčných vzrušujících situací pramení pro mne právě z toho, že jsem se s nimi shledal v Praze." - str. 84
Zpočátku moji představu kniha nenaplňovala. V textu jsem se mnohdy díky neobvyklým výrazům a větným spojením ztrácela. Ale zvyknete si. A pak si jen užíváte fotogafie Prahy s nestandardním textem, které vám mnohdy odkryjí vámi doposud nepostřehnutelné detaily. Vzbudí ve vás touhu stát se ,,pražským chodcem", konfrontovat fotografii s realitou, sami zvěčnit nějaká zákoutí dnešní Prahy.
Díky fotografii zjistíte, že ve čtvrti Nový Svět se zastavil čas.
Neoplakávám uplynulá léta. Neoplakávám Prahu naší mladosti. Kochám se nevybledlou, věčně mladou přítomností okamžiku, kterou zastavila fotografie a s nostalgií vzpomínám.
Což nepřicházejí denně do Prahy lačné duše aby vzývaly pražská tajemství a aby je vždy znovu obrozovaly svou tichou touhou?
ZAJÍMAVOST: S úplně stejným džbánkem jako muž na jedné z fotografií jsem chodila pro pivo i já. Můj džbánek byl žlutý, což černobílá fotografie nedokáže zachytit. Muž je vyfocen v Nerudově ulici, já chodila ke Zpěváčkům. Ale rok 1967 souhlasí.
Čas letí jako vlaštovka a rozžehuje staré hvězdy nad Prahou...
A mně nezbývá než vyrazit hledat léta minulá v těch přítomných - budoucích.
A moje nejoblíbenější fotografie? Jedna za všechny: pohled na Vltavu z Novotného lávky. Ve svitu měsíce je na fotografii zachycen jeden jediný letící pták. A právě tento detail letícího ptáka, na který čekáte třeba i několik večerů nebo který je zachycen zcela náhodně, tento nepatrný detail tuto fotografii posunul v mých očích o stupínek výš.
Děkuji vám, pane Všetečko.
"Vzdal jsem se takřka zcela touhy rozhodovati o tom, kam zanese vítr mé kroky. Za odměnu smím býti svědkem nečekaných vstupů na místa, která, právě proto, že jsou po dlouhý čas tak velmi vzdálená terénu, na němž se pohybují mé vědomé možnosti, obdarovávají mne snem, pohledem na film, jenž nebyl předem inscenován na žádné stránce, již beru do ruky."
"Chodil jsem jako chodí venkovan obhlížeti svá pole, od místa k místu, z ulice do ulice zkoumat, do jaké výšky může až vyhnati ta rumělková plevel, jíž je sen. Vidělo jsi, jakých metamorfos je schopna tato divoká květena, oko. A nikomu, nikomu se nepodaří vytrhati tuto zázračnou plevel, ani úskokům života, ani bídě povinností, ani těžkým botám krutých rozmarů, nikomu a ničemu."
Autorovy další knížky
| 1975 |  Pražský chodec |
| 1988 | Královská cesta |
| 1987 | Všenáprava obrazem |
| 1993 | Osudy židovské Prahy |
| 1983 | Praha město hudby |
Hezké černobílé fotografie Prahy, většinou z první poloviny 70. let 20. století,
nejstarší fotografie je z roku 1959. Se zájmem jsem si fotografie prohlédla i přečetla verše V. Nezvala. Fotograf vyjádřil svůj vztah k Praze svým objektivem, básník svým poetickým jazykem - dohromady pěkná knížka, dokumentující krásy i každodenní život v Praze.