Jiří Všetečka

česká, 1937 - 2016

Populární knihy

/ všech 19 knih

Nové komentáře u knih Jiří Všetečka

Praha očima básníka a fotografa Praha očima básníka a fotografa

Půvabná kandidátka pro patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy, která obrazem láká k chytání slov a slovy poutá k černobílým fotografiím. Stačí ji jen otevřít, zalistovat.... // Vezme vás na Malou Stranu, Hradčany, Staroměstské náměstí, Smíchov i Zbraslav,... a to nejraději, zdá se, když slunce zapadne a rozzáří se lucerny. // Informace shora doplňuji o jména překladatelů, jsou jimi: Gustav Francl (1920-2019) a Miloš Kareš (1891-1944). --------------------------------------------------------- POHÁDKA O MRAKU Den sklání se a v soumrak chvátá, dozněl jak úder kladiva. Měsíc, ta velká tykev zlatá, na stráni v trávě spočívá. Tu mráček mlsná touha chytí a zdaří se mu aspoň část jasného terče uchvátiti a dosyta se na něm pást. Mráčku se odtud ani nechce; když celý však již světlem žhnul, noc zlatou tykev zvedla lehce, mrak zčernal a se rozplynul.... celý text
milamarus


Drama všedních okamžiků Drama všedních okamžiků

Perfektní čtení.
Kabuky


Praha město hudby Praha město hudby

Bertramka, Národní muzeum, Loreta, Obecní dům, Rudolfinum, Valdštejnský palác, Žofín a další místa spojená s hudbou a hudebními velikány; místa, která jsou i dnes dějištěm koncertů a produkcí, a konečně místa, z nichž se, bude-li se člověk soustředit a mít štěstí, tóny ozývají… Je to Praha z nejrůznějších úhlů a v neúzkoprsém měřítku, které mě baví. // Dávám maximální počet hvězdiček, píšu pěkné, moc pěkné a vzhledem k roku vydání v několika případech též objevné a dokumentární, např. snímek ND v době rekonstrukce, záběr na chátrající Sovovy mlýny či noční momentka ze sněhem ozdobené Kampy. Rovněž upozorňuji na dvě fotografie pořízené na Staroměstském náměstí - na jedné uvidíte čtyři muzikanty pronásledované davem (a v pozadí pod lešením skrytý Týnský chrám), a na druhém snímku třicetiletého Jiřího Pavlicu. // Bravo! ------------------------------------------------- CITÁT: Když v soumraku se rozplývají obrysy štítů a věží, když mlha halí náhrdelníky světel, tok potemnělé řeky, zdá se, ustává a stromy v sadech pavučinami větví skryjí oblohu, když se nad tichnoucí labyrintem ulic nesou údery nočních hodin, vrací se čas Prahy nokturen, zastaveníček a serenád.... celý text
milamarus



Pražský chodec Pražský chodec

Klasika. Jiří Všetečka ve spojení s Nezvalem - nemám slov. Jedna z podstatných knih, která mě formovala názor na dokumentární fotografii.
Apo73


Všenáprava obrazem Všenáprava obrazem

Vážím si nápadu vybrat ukázky z „Obecné porady o nápravě věcí lidských“ už jen proto, že tohle dílo, samotným J. A. Komenským pokládané za jedno ze základních, bylo ostatními opomíjené už tehdy a je bohužel dodnes. A co se mi líbí obzvlášť, to je spojení s krásnými dobovými obrazy a neméně výbornými současnými (z doby 80. let 20. století) černobílými fotografiemi. Myslím, že J. A. Komenský by byl rád. Nejprve se vytvoří příznivá nálada a postupně se přichází k dobrým radám zkušeného. A to ne ledajakého, ale velkého učitele národů. Zajímat se o myšlenky někoho, kdo vytvořil tak úctyhodné dílo a ovlivnil tolik následovníků, to lze jedině doporučit. Proto mívám tuhle knížku u nás v knihovně často ve výstavce – a mám vždycky radost, když si ji někdo vypůjčí. „… Zneklidněná mysl není vhodná k udělování rad. Hněv překáží duchu… Hledající pravdu nechť věc správně vyloží. Nechť odhalí své pochybnosti vzhledem k té věci. Nechť zároveň vysvětlí i příčiny svých pochybností. Když se nepochopí povaha otázky, rada je pošetilá… Věz, že všichni ti, kteří se scházejí, mají stejné právo vyjádřit se k věcem, pro něž se scházejí… Všichni nechť jsou hotovi nejdříve slyšet názory a důvody i jiných. Budou-li tyto souhlasit, bude pevnější rozhodnutí, budou-li se vzájemně od sebe lišit, bude příležitost lépe uvažovat o všem, dokud se neobjeví něco, co bude nejlepší…“ str. 58-59 „… Ale nestačí mít jen vnější znalost věcí; lidé musí být přiváděni k jejich vnitřnímu pochopení… A poněvadž věcem nerozumějí, ale přesto chtějí budit zdání, že jim rozumějí, vznikají odtud výstřední nápady a mnohotvarý chaos domněnek a bludů…“ „… Kdyby někdo řekl: Tedy nechť řemeslníci dělají řemeslo a každý nechť dělá práci svého oboru; proč by k tomu bylo třeba, aby se každý učil všemu? – tomu odpovídám: Příroda, matka věcí, vytváří každému budoucímu člověku tytéž údy všechny, nohy, ruce, oči, jazyk, ačkoliv nebudou všichni běhouny, písaři, zkoumateli, řečníky atd., ale poněvadž toto všechno patří k lidským činnostem, vytváří člověka celistvého…“ str. 174 „… Špatný je lékař, který se vzdává naděje, aby nemusel léčit… Spěchejme nabízet rady míru, zapřísahám! Abychom se od šílenství vrátili k rozumu, nežli se udoláme vzájemnými ranami i my zbylí… Nikdy nic velkého a trvalého jsme neviděli vyrůstat jinak než zvolna… Tedy ani to nechť nezdržuje snahu o všeobecnou nápravu, nepřichází-li všechno hned dokonalé pod naší rukou, za našeho života a před našima očima. Neboť proč bychom neměli začínat, co mohou dokončit jiní? Ne vždy ten, kdo seje, také sklízí… Ani to nesmí býti překážkou, že k tak velkým věcem, ideově pojatým, je třeba nesmírné práce. Neboť nic znamenitého se nezjedná zbabělostí… Naše cesta, která vede k vrcholnému přání, jaké si jen možno představit, je na první kroky jistě strmá, hrbolatá, drsná kamením a pokrytá trním. Kdokoli tedy znáš nějakou pomoc, hýbej se: proč stojíš?... Teprv jestliže všechno zkusíme a nedosáhneme tak vysokých cílů, budeme omluveni; neboť lékař teprve tehdy, když vykonal všechno, aby uzdravil, dostál své úloze…“ str. 290... celý text
hrdlickova_61