Pražský kruh
Max Brod
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548208/bmid_prazsky-kruh.jpg
5
8
8
Vzpomínková kniha Pražský kruh (1966) představuje poslední dílo Maxe Broda, známého německého spisovatele, esejisty a překladatele. Pět kapitol této knihy, v níž přítel Franze Kafky a vůdčí osobnost pražských německy píšících autorů vypráví a vzpomíná, výrazně přesahuje hranici memoárové literatury a stává se svéráznou literárněhistorickou prací. Je to kniha poutavá a zároveň faktograficky tak bohatá, že pro české čtenáře zůstává neocenitelným průvodcem po pražské německé literatuře. V Pražském kruhu plasticky ožívají lidské a literární osudy nejen nejznámějších protagonistů (Kafka, Werfel, Rilke), ale i osobností, tří, čtyř předcházejících generací (od Marie Ebner-Eschenbachové až po Huga Saluse, Franze Adlera, Victora Hadwigera, Paula Leppina a Oskara Wienera). Je nemalou zásluhou Maxe Broda, že se literární veřejnost seznamuje nejen s Franzem Kafkou, ale i s ostatními pražskými německojazyčnými autory, s tímto malým světem uvnitř velkého českého města. Kniha nyní vychází v revidovaném překladu po více jak 30 letech od prvního českého vydání, s novou předmluvou profesora Manfreda Weinberga, ředitele Centra Kurta Krolopa v Praze, a doslovem profesora Steffena Höhneho. V aparátu knihy rovněž najdete předmluvy ke starším vydáním knihy od Eduarda Goldstückera a Petera Demetze. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry O literatuře
Vydáno: 2024 , AkropolisOriginální název:
Der Prager Kreis
více info...
Přidat komentář
Autobiografické dílo Maxe Broda, v Praze narozeného německy píšícího židovského autora. Osobní formou podaná významná literárně-historická analýza a představení významných pražských i mimopražských německy i česky píšících autorů, židovského, německého i českého původu. Komplexní a fundovaný vhled do uměleckého vývoje v Praze i v českých zemích, zhruba od poloviny 19. století do období po konci 2. světové války (polovina 20. Století).
Max Brod patřil mezi významné osobnosti uměleckého a myšlenkového dění v Praze od přelomu 19. a 20. století do roku 1939, kdy jako Žid musel opustit město před hrozbou nacismu. Definoval Prahu jako město polemické, město, kde se po staletí střetávali lidé převážně trojího etnika Češi, Němci a Židé. V tomto díle podává subjektivní a velmi živý obraz pražského německého literárního života, s doplněním o další německy i česky píšící autory z jiných oblastí českých zemí, kteří měli k Praze určitý vztah. Brod se zde projevuje po mém soudu jako brilantní vypravěč, který prezentuje dnes už převážně zapomenuté (možná vyjma určité módy kolem Kafky) především pražské německy píšící autory (Židy i nežidy), kteří se významnou měrou zasloužili o kulturní, duchovní a společenský rozmach Prahy a českých zemí v dané době.
Velmi zajímavá kniha hodná doporučení každému, koho zajímá pro většinu z nás bohužel již méně známá a pouze s Kafkou spojovaná literární scéna německé Prahy. Věřím, že nejen mě rozmanitost zaznamenaná ve vzpomínkách Maxe Broda překvapila a především inspirovala k dalšímu čtenářskému kroku k těmto originálním a osobitým autorům. I sama tato kniha představuje výjimečný styl, něco mezi autobiografií, literárním rozborem děl a historickým pojednáním o kruhu německy píšících pražských spisovatelů. Vedle vyzdvižení její kvality je ale nutno také podotknout, že se obtížně čte, jedna informace je vršena přes druhou, text přirozeně neplyne. Kapitola o Kafkovi a užším pražském kruhu je ale výborná, plná zajímavých informací a pohledů. Navíc Max Brod potvrdil můj pohled na Kafkovo dílo jako na společensko-kritickou literaturu... co může potěšit víc :-)
Štítky knihy
paměti, memoáry vzpomínky literární historie, dějiny literatury pražská literární scénaAutorovy další knížky
| 1966 |  Franz Kafka |
| 1993 | Pražský kruh |
| 1994 | Život plný bojů |
| 1998 | Přátelství - korespondence |
| 1929 | Reubeni, kníže židovské |
(SPOILER) V této knize jsem našla, co jsem hledala, Prahu v době, kdy v ní ještě žili Němci a Židé čeští a němečtí. Max Brod vzpomíná, analyzuje historii a komentuje spisovatele.
Co mě zaujalo:
Praha, město polemické, které ukládalo svým dětem mnohem složitější hledání uprostřed různorodých národnostních a náboženských okolností. Brod sebe vnímá jako že je Žid, kulturně blízký němectví a přítel češství. Byl přesvědčením sionista, stejně jako Kafka.
Brodovo vyprávění začíná v 19. století, kdy údajně panovala zpočátku mezi Čechy a Němci niterná symbióza, tehdy ještě neměli politické rozpory. Čeští spisovatelé měli německé vzdělání a němečtí spisovatelé opěvovali českou zem a historii. Ve starší generaci německých spisovatelů byli Židé, jako Fritz Mauthner, kteří se bez jakýchkoli pochybností počítali k Němcům a fanaticky si přisvojil jejich bojovný šovinismus. Z německých Židů se stávali za 1. světové války agresivní němečtí patrioti.
K pražskému kruhu:
Max Brod a Felix Weltsch byli od první třídy spolužáci v Panské ulici v piaristické (katolické) škole, měli i hodiny židovského náboženství. Na gymnázium šel Max do Štěpánské a Felix na Staroměstské náměstí, kde byl o rok výš Franz Kafka. Franz, Max i Felix se opět setkali na právech. Nejužší čtyřčlenný kruh doplnil slepý Oskar Baum. Všichni z Pražského kruhu milovali české básníky, všichni plně ovládali češtinu a neznamenala pro ně méně než němčina.
Tehdy se vše točilo kolem těchto německých časopisů: Prager Tagblatt byl liberální, časopis Bohemie byl pro nacionální Němce a časopis Prager Presse provládní, pročeský.
Brod se zamýšlí nad asimilací Židů, která nevyšla ve Španělsku odkud byli vyhnáni koncem 15. století, pak se Židé přimkli k Německu, kde však za nacismu byli krutě vyloučeni z německého světa. Byli zklamáni z nešťastného spojenectví volbou.
Brod navrhuje “lásku na odstup všude tam, kde na sebe prostorově narazí dvě skupiny obyvatel, z nichž každá má svůj charakter (napadá mě: co by řekl Brod na dnešní stav vztahů Židů a Palestinců?)
V roce 1900 žilo v Praze
415 tisíc Čechů + 14 tisíc Židů Čechů
10 tisíc Němců + 11 tisíc Židů Němců
Praha má tradici staleté židovské duchovnosti, byla zde první hebrejská tiskárna, roku 1512. Brodův předek rabi Elias ben Todros Brod napsal komentář ke komentáři talmudu. Praha byla po staletí městem židovských učenců.
Kafka citoval z talmudské antologie: “Stal se mi zázrak, proto chci zařídit něco užitečného pro lidi. … to je Kafkova syntéza realismu se zázrakem, s fantazií, s bohatou a hravou tvořivostí ducha, který neustále pracuje.
Brod se v knize hodně ohrazuje proti mylnému chápání Kafky jako dekadentního zoufalce, slabocha, magického strašidla. Podle Broda Kafka hledal prapůvodní smysl spravedlnosti, a to ne jako roztříštěný, asimilovaný Žid, nýbrž vnitřně ucelený, jenž našel svou vlast. Kafka se chystal k cestě do Palestiny. Byl to sionista.