Pražský triptych

06.07.2024

Urzidilovo hledání ztraceného času. Zatímco autorovy šumavské povídky jsou doslova uhrančivé, zde jako by se na některých místech nemohl dostat dál. Jsou zde silná místa (Kauza Wellner), jinde je autor rozvleklý a sebestředný. Přesto stojí za to jej číst, neboť svět, který je zde zachycen, dávno zmizel.

Soubor pěti povídek s ústředním motivem Prahy a lidí s ní spojených, se kterými se Urzidil buď za svého života setkal, nebo s nimi byl obeznámený formou městských legend. Povídky jsou do cyklu spojeny formou motivu středověkého oltáře se skříní, pravou a levou tabulí, predellou a nástavcem. Sbírka se řadí do autorova vrcholného tvůrčího období – byla vydána v roce 1960.

Urzidil je napříč povídkami jakýmsi autobiografickým svědkem a zapisovatelem příběhů pražských rodáků, mnohdy svým naturelem podivínů nebo bizarních postav, jejichž životní cesty a osudy jsou líčeny pro autora typickým náboženským prizmatem jako důležitá humanitní poselství o životě a všem, co jej přesahuje. Ať se jedná o legendu o „znesvěcení“ korunovačních klenotů jistým Virgilem Suchým, příběh, který vypravěči přibližuje jeho svérázný otec, příběh rodu Wellnerů, starého pražského německého rodu převozníků a osud jejich syna Helmutha, ústřední povídku kumpána pražských německých básníků a bohémů Karla Weiβensteina a líčení jeho neuvěřitelného života, nebo tragický příběh nadaného mladého básníka Karla Branda či snový příběh o pražském německém divadle a lidech kolem něj, povídky jsou laděny humanisticky, formou pohledu na „velké“ dějiny prostřednictvím jejich „malých“ a často podivínských aktérů. Jsou to podobenství o proměnlivosti a pomíjivosti života v konfrontaci s absolutními a stálými konstantami lidské viny, osamění, životních ztrát a smrti. Střet úsilí a snah těchto postav o plnohodnotný život a jeho protikladu v podobě jejich lidského selhávání, na pozadí událostí, které je přesahují a které nemohou žádným způsobem kontrolovat.

Ústředním motivem či hlavní „postavou“ všech příběhů je Praha, ono tajemné starobylé město, spojeno s Golemem i středověkou slávou českých králů, jakožto i s potýkáním a stýkáním české, německé a židovské kultury a etnicity z období autorova mládí a dospělosti. Urzidil, jeden z přidružených členů tzv. Pražského kruhu, volného sdružení pražských literátů kolem Maxe Broda, Franze Kafky a Franze Werfela, měl možnost tento multietnický, multikulturní a multináboženský kvas pozorovat a propojovat jeho jednotlivé komponenty – jako pražský Němec a zároveň syn židovské matky, spojený mnoha vazbami na české literární prostředí a kulturní kruhy. Svým osobitým silným sociálním a náboženským cítěním způsobem reflektuje příběhy rozličných pražských postav a postaviček a zasazuje je do vyššího významového komplexu „věčné“ a majestátní Prahy, města, které popisuje jako „urputné, bojovné a hrozivé. Žít v něm mohlo být podivuhodně napínavé a vzrušující, ale nikoli příjemné“. Úchvatný pohled do (ne)dávných dějin Prahy prostřednictvím dnes neprávem pozapomenutého spisovatele, který s Prahou byl i v období svého exilu neodmyslitelně spjatý a který jí nejen touto povídkovou sbírkou vzdává svůj hold.