Prečo skáčem
Naoki Higašida
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/261187/bmid_preco-skacem-H5q-261187.jpg
4
640
640
Aký je život s autizmom? Vieme vycítiť, čo si autista myslí, čo cíti, aby sme mu dokázali pomôcť? Na tieto otázky odpovedá pozoruhodná knižka, ktorú napísal Naoki Higašida, keď mal iba trinásť rokov. Naoki má vážnu formu autizmu, no napriek tomu sa naučil komunikovať s okolitým svetom. Vo svojej knižke Prečo skáčem nám dáva nahliadnuť do ťažko pochopiteľnej mysle, ktorú naprogramoval autizmus. Vysvetľuje záhadné správanie autistov, prezrádza, ako vnímajú čas, život, krásu a prírodu. Svoje rozprávanie končí prekrásnou poviedkou Som stále tu, ktorá dokazuje, že autistom nechýba humor, fantázia ani empatia. Mnoho rodičov autistických detí po prečítaní knižky zažije rovnaký pocit ako prekladateľ tejto knihy David Mitchell. Cez myseľ Naokiho Higašidu spoznal myseľ vlastného autistického syna a pochopil, že život s normálnymi ľuďmi je pre autistu nekonečne namáhavý. Naokiho snaha vysvetliť iné, svojské správanie je dojímavá a odzbrojujúca, ponúka čitateľom zriedkavú príležitosť pozrieť sa na svet z celkom inej perspektívy.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2015 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Jiheishō no boku ga tobihaneru riyū, 2007
více info...
Přidat komentář
Myslím, že tuto knihu mohou plně docenit lidé, kteří se s autismem potkali. Mám 5 letého vnuka autistu a kniha mi dala hodně odpovědí na jeho nestandardní chování jako neustálé skákání, opakování zvuků, záchvaty smíchu nebo naopak smutku bez zjevného důvodu, proč nereaguje na volání, proč se nedívá do očí atd. Velice mě zasáhla slova od jednoho čtenáře v předmluvě knihy: "N.H. mi udělil nakopnutí, které bylo třeba, abych se přestal litovat a začal přemýšlet o tom, o kolik obtížnější je život pro mého syna a co mohu udělat, abych mu pomohl". Proto by si měl každý, kdo má ve své blízkosti dítě nebo i dospělého s PAS, knihu přečíst. Vlastně asi úplně každý, pak by se možná lidé na děti s PAS nekoukali skrz prsty nebo dokonce neobviňovali rodiče, že mají nevychované dítě.
Já osobně mám po přečtení knihy zase ke svému milovanému vnukovi mnohem blíže.
Kniha jako tenký řez, ale sakra hluboký. Budu ji číst určitě ještě několikrát. Aha efektů je na každé z nepříliš hustě popsaných stránek řada. Díky za to.
Doporučujem každému, kto nemal možnosť poznať svet autistu. Veľa vysvetlení bolo pre mňa nových, zaujímavých. Je potrebné sa nad knihou zamyslieť aj z pohľadu ľudí - hlavne rodičov a vychovávateľov, ktorí s takto postihnutými ľuďmi pracujú a vyjadriť im veľké uznanie.
Môj 5 ročný syn je autista a v tejto knižke som našiel veľa odpovedi na otázky ohľadne jeho diagnózy. Aj keď už o tom samozrejne vieme veľa z iných zdrojov, je zaujímavé si o tom prečítať z pohľadu samotného autistu, o to viac keď je knižka napisana v takom milom duchu. Myslím, že by si ju malo prečítať čo najviac ľudí, aby potom deti a ľudí s touto diagnózou neodsudzovali ako nevychovaných a neposlušných ako sa to stalo aj nám už veľakrát, pretože väčšinou ide o milých a sucitnych ľudí žijúcich vo vlastnom svete.
Knížku mám půjčenou od kamarádky, přečtena za dva večery, aneb jak jinak lépe pochopit vnitřní svět autisty než z jeho popisu. Ano, každý je/jsme jiný, ale vidět svět jeho očima, snažit se nalézt odpovědi na mnoho vlastnostích otázek proč? Ač nemluví, podal písemné svědectví o vnitřním světě autistů, jejich obavách i radostech. I to je pro mne obdivuhodné.
Dojemná a velmi cituplná kniha. Četla jsem ji jako puberťačka, nyní ji čtu jako dospělý a uchvacuje mne stále stejně. Při dalším čtení již možná já budu rodičem, tím částečně i míním, že by si ji právě rodiče, ale i pedagogové, spolužáci a sami autistické děti, měli přečíst, protože kniha je i pro skoro 20 leté stáří stále aktuální.
Těžko říci, jestli ji trochu nezkazili dva překlady, protože mi takový životní optimismus a moudrost u třináctiletého chlapce přišli nezvyklé.
Trochu me mrzi, ze nekteri lide asi ve trinacti letech jeste zerou hlinu a na zaklade vlastni zkusenosti, pak dokazi zpochybnovat vyjadrovaci schopnosti trinactiletych spisovatelu. Ono lide s autismem mivaji zpravidla bohatou pasivni slovni zasobu, jen ji neumi pouzit v reci. Diky pocitaci se ale casto dokazi vyjadrit lepe nez jejich neutisticti vrstevnici.
Túto knihu som si chcela prečítať už veľmi dlho, ale nejak som to stále odkladala. Až doteraz. A za ten čas moje očakávania asi vystúpili nereálne vysoko, takže z knihy som v podstate sklamaná. Aj keď neľutujem, že som ju prečítala. V prvom rade ma zaskočila forma knihy. Neviem prečo, ale nečakala som v podstate takýto rozhovor, kde sa niekto pýta a autor v podstate odpovedá. Čakala som nejaký príbeh, náhľad do skutočného života človeka s autizmom. A tie odpovede sa mi niektoré tiež nepáčili. Autor až príliš často hovorí “my autisti”, pričom si myslím, že práve poruchy autistického spektra patria medzi tie, ktoré sa nedajú takto generalizovať a každý jedinec je iný. Takisto som občas mala pocit, že toto trinásťročný človek napísať nemohol a už vôbec nie s autizmom. Ale na druhú stranu, aj veľa vecí som sa z tejto knihy dozvedela. Len proste očakávania boli niekde úplne inde.
Tyto knihy čtu velmi ráda. Ač nám vystudovanou zdravotnickou školu, takhle do hloubky pochopit vnitřní svět nemocného člověka vás nenaučí.
Doporučují, doporučuji, doporučuji.
Výzva 2022 - kniha s postavou mající fyzickou indispozici.
Velmi, ale velmi zajímavé nahlédnutí do světa diametrálně odlišného od toho našeho a přesto stojící na naprosto stejných základech.
V průběhu čtení mě napadlo, že žít s autismem je jako snažit se běžet Velkou pardubickou s koněm na zádech. Žití nesmírně těžké a vysilující, ale je to stejné jako s bojem proti blbosti: vyhrát se nedá, ale nesmí se přestat bojovat!
Plný počet, zcela bez diskuse. Naprosto originální a neotřelé poučení přímo od neverbálního autisty, který nabízí vhled do svého myšlení. Vysvětluje, proč v některých situacích nedokáže ovládat své chování, proč jsou pro něho některé zdánlivě jednoduché věci obtížné či přímo neřešitelné, proč, ač je evidentně neuvěřitelně inteligentní, nedokáže být samostatný. Neocenitelná pomůcka pro všechny rodiče, kteří se prostřednictvím svého dítěte seznamují s autismem. Kniha vlastně poskytne návod na to, co u malého autisty moc neřešit (jelikož je to zbytečné a marné) a na co je třeba možné se zaměřit. Těší mě, že knihu dle zdejších komentářů čtou i lidé, kteří autismus v rodině neřeší, přesto se ale domnívám, že stoprocentní pochopení se může dostavit jen u lidí, kterých se to týká. To slovo PROTO v názvu knihy je vlastně klíčové. Protože u mnoha odpovědí jsem si opravdu řekl: "Aháá, tak proto to dělá!"
Pohled do myšlení někoho jiného je vždycky zajímavý a ráda jsem toto pozvání od autora do jeho vnitřního světa přijala. Informace o prožívání, emocích, myšlenkách i úvahách tohoto autisty mě obohatilo a dalo příležitost k prohloubení empatie a poopravení některých zažitých představ o autismu (třebaže vím, že každý autista je jiný).
Zajímavá kniha, asi si ji lépe užije ten, kdo zná nějakého autistu, který je podobný Naokimu. Já jsem se sice ve své práci s pár autisty setkala, nebo aspoň myslím (neznám přesnou diagnózu), ale byli každý jiný vůči sobě navzájem i vůči Naokimu. Trochu mi tím pádem vadilo i zevšeobecňování, kterého se Naoki dopouští (My lidi s autismem toto a tamto...měl by psát víc za sebe). Ale v každém případě bylo pro mne fascinující, jak různě mohou lidé myslet a vnímat (vlastně nehledě na to, zda mají autismus nebo ne).
Knížka mě tak zaujala, že jsem se od ní nemohla odtrhnout stejně jako od dobrého románu. Z Naokiho odpovědí cítím zmatek, smutek, bezmoc, zoufalství z toho, že si nerozumí s okolním světem a často ani sám sobě; taky slyším prosbu o pomoc, trpělivost, pochopení a lásku; občas prosvítá naděje, že s pomocí okolí bude líp. Naoki Higašida na mě působí jako inteligentní člověk, který to má v hlavě pěkně srovnané a jeho myšlenky a vyjadřování znějí opravdu smysluplně ( až mě občas napadlo, jestli jeho odpovědi někdo neupravil). Každopádně jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do světa autistů a pokud má kniha fungovat jako osvěta, nechť se tak stane.
Jednoduše řečeno, je to kniha, která neskutečně otevírá oči. Díky ní se můžeme alespoň trochu pokusit představit si, jak odlišný život lidé s autismem žijí a hlavně jak moc jiný je jejich svět oproti tomu našemu. Jak jsou pro ně obtížné situace, které jsou pro nás úplně běžné, co všechno pro ně může představovat nepřekonatelnou překážku… Tato kniha je skutečný unikát a moc ji všem doporučuji.
Opravdu velmi zajímavý a autentický pohled do světa dítěte s autismem. Sama se v této oblasti moc dobře neorientuji a právě proto bych knihu doporučila všem, odhalí se vám kousek jiného světa, kterému můžete lépe porozumět, avšak pozor na zobecňování.
Myslím, že tuto knihu by si měl přečíst každý, koho zajímá autismus. Nebo možná každý, protože na jednu stranu ničí mýty o autismu.
Člověk se v knize dozví spoustu zajímavých věcí o životě autisty. Autor odpovídá na otázky, na které se jej ostatní ptají. Odpovídal velmi dobře a líbily se mi moc jeho povídky, poslední mne rozbrečela. Pro mě samotnou neskutečně oči-otevírající kniha. Opravdu doporučuji.
Moje první kniha o autismu a musím říct že mě nadchl způsob jakým autisté nahlížejí na svět. Rozhodně doporučuji pokud se o tuto tematiku zajímáte a nebo máte sami autistické dítě.
Určitě zajímavá kniha a myslím že povinné čtení pro rodiče dítěte s autismem a pro lidi, kteří s nimi jakkoliv pracují.
Knihu jsem chtěla přečíst už od vysoké… vlastně ještě před vysokou, než jsme se ve specce učili o autismu. A teda to, co jsme se učili a co jsem zažila na praxi s autistickými dětmi, se tady vůbec nepotkalo s realitou. Bylo to tedy velice zajímavé vnitřní setkání s autistou. A z kraje knížky jsem si říkala, to je jasný plný počet hvězd… ale pak mi začalo vrtat hlavou spoustu věcí. První: autisté mají v drtivé většině přidruženou mentální retardaci, Naoki je naopak nějak nadprůměrné inteligentní, dokáže používat výrazy, které zdravé dítě ve 13 letech nezná a nebo jim úplně nerozumí.
Zadruhé: neustále připomíná, že ne vždy se mu nahlas mluví dobře, ale nahlas dokáže číst, ne tedy vždy, ale přitom má tak silnou formu autismu, že nemůže mluvit? Jak to tedy bylo myšleno? Za třetí: neustále používá 'my autisté' ale dá se vše, co popisuje použít na všechny autisty? Bavil se s ostatními autisty, aby mohl vyjít z pocitů všech? Pokud popisuje pouze své pocity a ne i jiných autistů, nedá se věrohodně použít pojem 'my autisté' Za čtvrté: pojí se to s předchozí výtkou, třeba ten rozvrh dne, na praxi jsem se setkala snad se všemi autisty, kteří mnohem lépe reagovali na přesně předepsaný den s tabulkovým, obrázkovým rozvrhem a byli mnohem klidnější.
Nevím, kniha je dle mého hlavně pro rodiče, kteří bohužel nerozumí svému dítěti, protože co si budem, autisté jsou velmi složití a autor neustále opakoval, že mají autisté zájem o vše, ale nezvládnou to dát najevo a chce po okolí, aby pochopilo, co autisté potřebují, co jim chtějí říct, aniž by to dali najevo a pojmenovali. Těžké chtít po okolí pochopení, když nemůžete dát najevo, co přesně potřebujete. Sonda do jedné duše, ať si z toho každý vybere to své.