Prečo sme sa vlastne rozišli?
Liane Moriarty
Alice sa preberie na dlážke v posilňovni s veľkou hrčou na hlave. Myslí si, že má dvadsaťdeväť rokov a čaká prvé dieťa so svojím úžasným manželom Nickom. Napočudovanie sa dozvie, že pri páde sa jej z pamäti vymazalo desať rokov života a že v skutočnosti je nervózna tridsaťdeväťročná žena, ktorá najradšej trávi čas náročným posilňovaním a na poradách školských výborov so ženami, aké kedysi neznášala. Ako je možné, že sa jej život tak radikálne zmenil? Prečo ju manžel zrazu nenávidí? A čo také hrozné urobila, že sa s ňou jej milovaná sestra takmer nerozpráva? Najviac ju však znepokojuje, že si absolútne nespomína na svoje tri deti. Alice sa zrazu vidí inými očami, no nespoznáva sa. Tá nová žena sa jej vôbec nepáči. Nájde spôsob, ako byť znova tým človekom, akým bývala kedysi?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
What Alice Forgot, 2010
více info...
Přidat komentář
Pro mě jedna nezapomenutelná kniha svým příběhem, napětím.... Moc doporučuji, rozhodně to nebyl ztracený čas, dávám moc ráda pět hvězdiček.
Popravdě mě kniha dost zklamala. Čekala jsem asi něco trochu jiného. Pořád se to točilo okolo toho, kdo byla vlastně Gina a proč se Alice se svým manželem rozvádí. To jste se ovšem dozvěděli skoro až na konci. Zbytek knihy byly většinou plky o ničem. Podle mě se tam ani nehodil ten pohled tří osob. Úplně by stačilo vyprávění Alice.
Uf.Ze začátku mi kniha připadala taková nemastná neslaná. Ale čím víc jsem se začítala tím víc se mi hlavou honily myšlenky, jak bych se viděla já. Co by na mne řeklo mé já z doby před 10lety.Opravdu se člověk během času tak mění?Vemi zajímavé a dobře zpracované téma.
Musím říct, že se mi kniha líbila víc, než Manželovo tajemství. Rozhodně Vás to donutí přemýšlet nad tím, jak se během let člověk změní.
No a je to - vše od Liane už mám přelouskané, chjo. Alice byla opět úžasná. Nejvíce asi oceňuji to, jak strašně skutečně postavy působí. Nikdo není záporák nebo klaďas a já si během celé knihy nemohla vybrat, na čí straně vlastně jsem. Epilogem ale vše zapadlo tam, kam jsem doufala. A jsem ráda za Lianiny sluníčkové konce - nečtu proto, aby mě to dostalo do depky, ale abych si odpočinula ;-)
Opět knížka, která má něco do sebe. Určitě si přečtu i Zamilovanou hypnotizérku. Knížky Liane Moriarty se mi prostě líbí. Vřele doporučuji.
Moriarty mne opět nezklamala, četlo se to samo. Uprostřed knížky mne zamrazily myšlenky, jak snadno se nám může stát, že se stáváme neustále výkonnějšími manažerkami své rodiny, svého okolí, všechno zvládáme stále lépe, jenže mezitím ztratíme někde kus samy sebe - právě tu bláznivou, pohodovou a nekomplikovanou dívku, kterou si náš manžel vzal. Ta kniha není tak lehké čtení, jak se zpočátku tváří. Budu si ji pamatovat.
Knížka byla od první do poslední strany zajímavá a udržovala mě pořád v pozoru. Základní děj byl trošku předvídatelný, ale příběh velmi šikovně kličkoval, takže to neberu jako negativum. Nejvíce mi ovšem dalo zabrat to velké neznámé kolem Giny.. Knížka ve mě probudila doslova šílenou zvědavost, opravdu jsem se při čtení moc dobře bavila. Můžu jen doporučit!
Těšila jsem se na Alici (z mnoha důvodů) a nakonec jsem byla knížkou zklamaná. Byla taková nevyvážená, rozdíly asi tak velké jako mezi mladší verzí Alice a starší verzí Alice... Velice kladně hodnotím ústřední myšlenku, myslím, že si při čtení každý představuje, jak by na tom byl on sám - před deseti lety a teď :) Některé pasáže byly radost číst, ale spoustu stran jsem naopak přeskakovala... Takže hodnocení - tak napůl, no. Neublížila ani nenadchla...
Po přečtení Manželova tajemství se mi do této knihy nijak zvlášť nechtělo. V podstatě jsem po ní sáhla z nouze a taky mi trvalo než jsem se začetla. Nicméně po několika stranách mě příběh chytl a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Příběh hodnotím velmi pozitivně i když ten konec bych napsala jinak ;-)
Ze začátku jsem se do knihy musela hodně přemlouvat..vůbec jsem se nemohla začíst. Ale asi od sté stránky se mi kniha začala líbit a velice mě upoutala. Nenechte se odradit začátkem, kniha je vážně pěkná. Taková příjemná oddechovka :)
Spisovatelka zaujme čestné místo mezi autory od kterých já ráda čtu. Knížka se četla náramně. Poutavý příběh a moc se mi líbilo že to vlastně nebyl jen příběh Alice, no a konec jako z pohádky, to mám ráda. Jak bylo už psáno, každý z nás by občas potřebovat ránu do hlavy. :-)
Dojem z této knihy se u mě stupňoval od začátku do konce. Na začátku mi Alice lezla trochu na nervy, ale pak se to zlepšilo. Nejvíc mě ale bavil "blog" babičky Frannie. :) Knihu hodnotím jako příjemnou oddechovku.
Knížka fajn. Sice na zlatou medaili, co je na obálce, bych to neviděla, ale četlo se to velmi dobře.
Kniha se mi moc líbila. Je to taková oddechovka spíš pro mladší čtenářky.
Alice:To jak se Nick k Alici choval po nehodě mě překvapilo. A ještě více mě překvapilo jak když se Alici no konci knihy vrátila paměť tak začala odsuzovat mladší Alici. Jako kdyby tím trochu znehodnocovala celou knihu, kterou vyprávěla mladší Alice. Ale konec se mi překvapivě velice líbil
Elisabeth: Elisabethiny dopisy Jeremymu byly zajímavé. Chvilkami mi jí bylo i líto, ale jsem ráda, že to s ní ke konci hezky dopadlo
Vznešené úvady jedné prababičky: Velice vtipný blog a komentáře uživatelů taky k nezaplacení!
Za mě 4*
Rozvleklá, nezáživná, nesmyslná slátanina, která chce čtenářky (muži to snad ani nečtou) přesvědčit, že nejlepším řešením mezilidských vztahů je ztráta paměti.
Do knihy jsem se nedokázala vůbec začíst, přišla mi celkem nezáživná. Kniha je sice označená jako bestseller, ale už jsem četla lepší. Nevím, proč mi to nesedlo, mám takové příběhy ráda. Když na to myslím zpětně, tak ve mně kniha nic nezanechala, je to smutné. Myslela jsem, že mě to bude bavit.
Autorovy další knížky
2014 | Manželovo tajemství |
2017 | Sedmilhářky |
2015 | Na co Alice zapomněla |
2017 | Šílené výčitky |
2016 | Tři přání |
Moc mile mě tato kniha překvapila, nedokázala jsem ji odložit, hlavně ke konci jsem nemohla přestat číst. Skvělý námět. Nenáročné oddychové čtení. I když příběh nebyl nijak vyhrocený a reálně si nedovedu představit, že by se někdo choval tak, jako hlavní hrdinka (tedy že nic moc neřeší), i přesto mě situace bavily a nutily přemýšlet coby kdyby.