Předjaří
Kristmann Gudmundsson
Do přístavního městečka na severu přijede jednoho dne chlapec odněkud z jihu a přijme místo pomocníka v kupeckém krámě. Je tak trochu cizincem v městečku drsných rybářů: jeho výjimečně citlivé, mladé, probouzející se nitro vyhledává samotu – jednou snad bude z chlapce básník. Když se poprvé setká s rybářským děvčetem Helgou, ozáří oba dva jakási předtucha, že právě oni spolu prožijí něco, nač nikdy v životě nezapomenou... 1. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1940 , F. Topič (Praha)Originální název:
Förste vaar, 1933
více info...
Přidat komentář
Blíží se předjaří ....
Leccos se může stát ....
Možná se podaří
lásku si vzít i dát ....
O tom vypráví poema mně neznámého autora ....
O dozrávání mladého chlapce v muže ... o prvním milostném vzplanutí....
O úkladech lásky a o jizvách, které v nás zůstávají ....
Láska je sázka ....
Je to los do loterie ...
Vzhledem k době, v níž tato kniha byla psána, jeví se stále aktuální ....
poetický příběh první lásky ... jak jinak u mladého básníka , než vyzpívat ty nejniternější city a myšlenky slovy , které v krátkém románu, spíše novele, opravdu evokují báseň.... (hlavní linka mi připomínala nedávno čtené Belasé pobrežie od Gudmundssona, nicméně zde se autor soustředil na hlavního hrdinu Kidda a dívku Helgu...takový malý vesmír ve dvou srdcích..)
co bych vytkla - postav sice bylo málo, ale hned dvě vyskytující se celkem často - Arne J. alias švec s nohou a Arvid Johnssen - Kiddův známý zaměstnavatel - pro mě moc podobná jména, která se mi chvílem pletla...
celkově - další z výjimečných knih nalezených v knihobudce...kdo má rád sever, lásku, poezii a přírodu, doporučuji !!!
Štítky knihy
islandská literaturaAutorovy další knížky
1971 | Mínos Devátý (Bohyně a býk) |
1941 | Děti země |
1942 | Modré pobřeží |
1946 | Bílé noci |
1947 | Předjaří |
Nahodne nalezeny kousek v knihbudce pri cekani na tramvaj..
Trochu prekvapive me oslovila jedna veta.. souveti jak vystrizene z modernich motivacnich knizek:
Privital ho den, novy a nikdy neprozity den, ktery se nepodobal vsem ostatnim.
Bez ohledu na pozadi, ktere dalo tomuto souveti vzniknout, je vlastne kazdy den docela jiny, bez ohledu na miru domneleho stereotypu, ktery vnimame.
Za tuhle neumyslnou nesouvstaznou pointu ten sladkobolny ruzovoknihovnovy pocin stal.
Porad tvrdim, ze i v nejblbejsi knize lze najit zajimavou myslenku.