Představa o nekomplikovaném životě s mužem
Helle Helle (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49947/bmid_predstava-o-nekomplikovanem-zivote--U5D-49947.jpg
4
37
37
Dánská prozaička známá svými vybroušenými minimalistickými texty pokračuje ve svém posledním románu v ohledávání možností tematizace banality každodenního života. Zatím nejnovější přírůstek jejího díla – jež si v autorčině vlasti získalo nebývalou popularitu a našlo si cestu do vědeckých studií i populárních masových periodik – se točí kolem epizod v životě uklízečky Susanne, jejího přítele, začínajícího spisovatele Kima a Susanniny známé Ester, která jednoho dne vstoupí do Kimova a Susannina vztahu. Tak jako v předchozích autorčiných prózách, i v Představě o nekomplikovaném životě s mužem „se neděje skoro nic, ale tohle banální nic se děje s obrovskou vytrvalostí a urputností“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , PasekaOriginální název:
Forestillingen om et ukompliceret liv med en mand, 2002
více info...
Přidat komentář
Helle Helle - po jejich knížkách sáhnu, když potřebuju zahřát na duši. Není to tím, že by se její knihy zabývaly hřejivými tématy, řekla bych spíš naopak, ale je to normcore sociálních dramat.
V jejích knihách je popsáno tolik banalit, že si člověk najednou připadá tak nějak normální se svými vlastními problémy a banalitami. Třeba v knize Představa o nekomplikovaném životě s mužem řeší hlavní protagonistka to, jak uklízí, co měla v nemocnici, kde pracuje, k obědu, o čem se baví s kolegyněmi, jak u sebe omylem ubytuje osobu, kterou téměr nezná, jak si kupuje kozačky….a na pozadí toho všeho se odehrává drama o neuchopitelnosti intimity. Na rozdíl od sociálních dramat, kde hrdinové přistupují ke svým problémům s jistou pompézností a teatrálností, tady vše plyne a hrdinka se nechává unášet a já s ní.
Velmi úsporně napsaná próza dánské autorky. Jako když si člověk povídá s dobrým přítelem-spousta se toho nepojmenovává,protože je to jasné.
Celé čtení jsem se trápila myšlenkou, zda mám před sebou metaforu společnosti nebo jen příběh jedné konkrétní Suzanne, Kima a Ester. Jestli to, jak Suzanne oslovují v MHD naprosto cizí lidé, kteří jí toho během pár minut společné cesty řeknou víc, než kolik si toho hlavní postavy vzájemně sdělí během několikaměsíčního spolužití, odráží stav společnosti, kdy jsme cizím, anonymním lidem schopní navykládat všechno možné (někdejší institut anonymní zpovědi, dnešní sociální sítě), ale opečovávat skutečné vztahy už mnohdy sílu nemáme. Nebo jestli celá Ester se svým těhotenstvím je jen metaforou vlastní neschopnosti se ohradit, vymezit, být živelnější, být "těhotná" životem a zároveň zrcadlem nedostatku asertivity, kdy nás okolí dokáže úplně vyždímat/vysát, protože nejsme schopní/ochotní bojovat za sebe. A v důsledku obav ze změny raději necháme minout i moment, kdy bychom se mohli vymanit z všeobecně neuspokojivého stereotypu, než abychom ho využili. Výrazně symbolicky působí i samotný závěr - zrození a smrt, dvě nezastavitelné hybné síly lidské existence, před nimiž hlavní hrdinku/nás nakonec neuchrání ani sebevětší pasivita.
Zvláštní. Nic jiného ji nevystihuje. Ocenila jsem, že autorka nenapsala ani o slovo víc, než bylo potřeba.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Tohle jsem měla napsat v přítomném čase |
| 2021 | Ony |
| 2016 | Jestli chceš |
| 2012 | Na dně |
| 2008 | Ženy bez mužů |
Opět mě autorka nezklamala. Knížka se mi líbila. Vše už vystihly komentáře dole.