Předtucha
Marie Pujmanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378008/predtucha-Gn0-378008.jpg
3
171
171
Předtucha je asi druhým nejvýznamnějším románem od Marie Pujmanové (po Pacientce doktora Hegela). V této novele se velmi výrazně projevuje psychologizace postav - především u patnáctileté Jarmily, kterou se jí podařilo vykreslit ve velmi realistickém světle.
Přidat komentář
Krátká novelka o dospívání, o vztahu dětí k rodičům... Na jednu stranu docela dokáže vzít za srdce, ale někdy mi trochu vadily některé metafory a trochu (dle mého cítění) křečovité obraty.
Nevím, no... Poctivě přečteno do padesáté strany a pak už jsem to nedala. Já prostě na složité vypisování charakterů postav nejsem. Nerada nechávám knihy nedočtené, tak jsem to ještě prolistovala, ale za mne jen dvě hvězdy... :-)
Knihu jsem přečetla silou vůle. Slabý příběh, který mě neoslovil. Pěkné byly jen některé lyrické pasáže přírody.
Příběh o dospívání a jeho zmatcích. Je to příběh o třech sourozencích, kteří se bouří proti rodičovským snahám o výchovu a teprve tváří v tvář vážnému nebezpečí a obavám, že by o své rodiče mohli přijít, se všichni tři sourozenci semknou a uvědomí si opravdové hodnoty, které jim život, a především mládí, přináší. Dílo ani styl psaní mě sice moc neoslovilo, ale když přihlédnu k době, v jaké vznikalo.. Dobrá.. Jsem ochotná ho vzít na milost a ocenit třemi hvězdami..
Krátká novela si mě od začátku získala. Marie Pujmanová vykreslila dětské a dospívající charaktery bravurně, přesvědčivě a zároveň tak lidsky, že mě to oslovilo na maximum. Tleskám i velice chytře vypointovanému příběhu, to se jen tak nevidí :-)
Hezké vědět, že se mezi teenagery a rodiči nic nezměnilo. Líbilo se mi zamyšlení, že kdyby rodič věděl, co se jeho dítku honí hlavou, tak by s ním už nepromluvil. Jinak samotné čekání na to, zda se rodičům něco stalo nebo ne, mohlo být trochu delší - zdálo se mi to takové odfláknuté. Ale chápu, že kniha je pro dívky od 13ti let, a ty by to napětí nemusely přežít.
Mně, jako adolescentovi, byla kniha blízká a mnoho humorných situací z knihy jsem znal ze svých vlastních zkušeností, případně z mého blízkého okolí. Četla se mi příjemně, ale žádná velká myšlenka ani nic, co bych si z této knihy mohl odnést, nevězí.
Předtucha mně nesedla ani po obsahové, ani po jazykové stránce. Dvě hvězdy dávám jenom proto, že jsem se u některých popisů celkem pobavila. :D
"A je to velký, strašný devatenáctiletý muž, který zná svět, a ona malá holka." :D
Tak nevím, dal jsem tomu hodně stran, ale vůbec mě příběh Jarmily nezaujal, nicméně je možné, že je to dobou. Knihu jsem nedočetl a už asi ani nedočtu.
Také jsem se k tomu dostala jen proto, že to byla povinná četba. Vůbec mě to neoslovilo a romantická linka se mi dost příčila.
Četla jsem to protože to byla povinná četba,kdyby nebyla nečetla bych to,ten příběh se mi moc nelibil,byla to slabota.Ale Paní Pujmanová za to nemuže,žila vjiné době.
Když občas sleduji některé především mladé lidi, jak touží, aby jim byla vydána kniha, a přitom jejich psaní daleko zaostává za autory jako je marie Pujmanová, tak mě napadá, že jde o projev ješitnosti, naivity, neb je tolik krásných knih, a proč bych - hypoteticky - já měl mít pocit, že ten můj text si zaslouží vydání?
Na druhou stranu, když někdo má takové potřeby, tak mu v nich nikdo nemůže bránit. A dneska to jde, napsat, vydat a lapat čtenáře...
Marie Pujmanová nemá zrova nejlepší zvuk v dnešní době, ale co jí nelze upřít, tak je jisté mistrovství, které ovládala v psaní povídek, novel, románů.
Inu komunisti bývali všelijací, ale je třeba si taky uvědomit, že zde vládli katolíci, a to od roku 1628 - 1791, tedy mnohem déle než komunisti (1948 - 1989), a lepší společnost nevytvořili. A za katolíků museli taky lidi do emigrace např. J.A. Komenský a to jenom proto, že odmítl být katolíkem a dál se držel své církve.
Štítky knihy
zfilmováno dospívání psychologické romány psychologické příběhy dívky
Autorovy další knížky
| 1971 |  Předtucha |
| 1940 | Pacientka doktora Hegla |
| 1973 | Lidé na křižovatce |
| 1953 | Život proti smrti |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
Jako patnáctiletá jsem Předtuchu brala všemi deseti. Myšlení Jarmily bylo blízké mému tehdejšímu uvažování. Autorka se dobře trefila do psychologie dospívajících žen. Přestože jsem viděla i film, nechtějte po mě, abych příběh po tolika letech podrobně převyprávěla. :)