Přehlížená holka
Victoria Lynn Hayden
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500903/bmid_prehlizena-holka-fdT-500903.jpg
4
75
75
Eloise je energická a zajímavá dívka, která do Toryina života vstoupí poněkud nečekaně. Má za sebou řadu náročných životních peripetií, na dvanáctileté děvče toho prožila opravdu hodně. Zvládat různá zklamání a traumata jí pomáhá její bohatý vnitřní život, imaginární svět, který je jí útočištěm i pastí. Prostředí, ze kterého Eloise pochází, je plné různých sociálních patologií. Otec závislý na drogách skončí ve vězení, laxní matka, které je osud jejích dětí naprosto lhostejný, matčin přítel, jemuž násilí na dětech není cizí. Eloise se ocitne v kolotoči pěstounské péče a snaží se zvládat věci po svém, což ale nedopadne vždycky tak, jak by chtěla. Navíc se u ní vzhledem k pohnutému osudu rozvinou poruchy chování. I když se ale zdá, že Eloise se už ze svého vzorce chování nevymaní, objeví se životní šance. Otec opustil drogy, našel si mladou přítelkyni a má s ní chlapečka. A chtěl by, aby poznal svou starší sestru. Eloise tedy odejde k němu, a i když ani poté není život tak jednoduchý, jak by si možná přála, povede se jí navázat úžasný vztah k malému bratrovi i k partnerce svého otce. Dospěje a postaví se na vlastní nohy, potvrzuje to, že „nikdy není pozdě na šťastné dětství“.... celý text
Přidat komentář
"Nemůžeš přestat cítit to, co cítíš, jenže přesně to po tobě všichni chtějí."
str. 42
"Kéž bych tehdy, když jsem to prožívala, věděla, že jsou to dobré časy."
str. 234
Již několikátá autorčina kniha, co jsem četla a přestože tematicky ze stejného ranku, tak se opět jedná o jedinečný příběh dítěte s velmi těžkým osudem. Obdivuji Torey, jak s těmito dětmi dokáže jednat, pomáhat jim, vcítit se do nich...
P.S. Proč je v tady v anotaci vyzrazeno i to, co se stane v samotném závěru knihy?
Eloise je dvanáct let a pochází z opravdu smutných poměrů. Nefunkční rodina, zneužívání, u dívky se rozvinou poruchy chování. Torey se jí snaží pomoci a vůbec to není snadné.
Opět sledování vývoje dítěte, 12tiletá divka, která po odebrání z rodiny prochází různými sociálními zařízeními. Příběh nemá takové napětí, jako v ostatnich knihách Torey. Porovnani socialni péče v Anglii a v Americe je zajímavé. Popis diagnóz poruch dítěte knihu posouvá do odborné literatury, a kniha je vhodná a zajímavá hlavně pro ty, kdo s takovymi dětmi pracují.
Líbí se mi, jak Torey píše, nicméně tohle byla pro mě nejméně zajímavá knížka od ní.
Prošla jsem s Torey pomalou cestu pokusů a omylů při hledání přiměřené terapie nevhodného chování dvanáctileté Elois.
Cestu mravenčího úsilí o změnu hlubokých poškození v ranném dětství.
Mezi Spratkem a Elois uplynulo 40 let. Proto se některým (třeba hned první jaja4) zdá, že kniha je zdlouhavá, nudná a drží se profesionálních postupů. To se Torey držela vždy a je to dobře.
Můžeme mezi řádky vyčíst mnohé. Nejvíc asi obtížnost zjišťování reality, když nejsou na blízku spolupracující rodiče...
Stejně tak bylo fajn nahlédnout do dětského světa autorky a jeho propojení s Elois...
Výborná kniha.
"Je potvrzeno, že existuje silná vazba mezi pohlavním zneužíváním v dětství a stejnopohlavní sexualitou v dospělosti."
5/5
Další z poutavě napsaných knihy Torey Hayden o "zvláštních" dětech a práci s nimi. Populární formou přibližuje laikům naprosto reálný život těchto dětí a jejich blízkých a to, jak s jejich nemocí pracovat.
Konečně jsem si našla čas a mohla si přečíst další titul od Torey. Já její knihy miluju! Vždycky jsou smutné i trochu veselé a chytí za srdce. Všechny!
Přehlížená holka mi nabídla i něco navíc - mám pocit, že autorku znám zase o kousek blíž. Prozradila totiž věci, které sama v dětství zažila. A proto je určitě pro ni taky snazší vžít se do svých dětských klientů/žáků a lépe je pochopit.
Krom toho, že ji nesmírně obdivuju, je mi hrozně sympatické, že Torey ze sebe nedělá hvězdu. Není neomylná a dokáže to nejenom přiznat, ale taky chybu napravit a neustále na sobě pracovat.
Epilog jsem probrečela...
No, jsem trochu rozladěná z toho, že jsem přečetla další knížku a už mi jich moc nezbývá. Torey prostě píše o zajímavých věcech a umí to napsat perfektně.
Chci, abyste mi pomohla, řekla konečně. Jako těm dětem z vaší knížky. Chci být ve vaší třídě.
Nechápu, jak jste mohla dostat práci, při které děláte s lidmi, protože tentokrát jste to fakt podělala.
Najednou se rozhostilo takové to ticho, které nastane, když se někomu svěříte až moc. Eloise zvedla ruku a na chvíli si zakryla ústa. Pak řekla mírnějším tónem: Ona to tak nemyslela. Vím, že to máma tak nemyslela. Měla jsem vztek, protože jsem nikdy nemohla dělat to, co ostatní děti, ale vím, že za to mohlo jenom to pití a fet. Tyhle věci jsou jako nemoc. Jakmile vás dostanou, je z vás jinej člověk a zapomenete, koho máte mít ráda.
Chcete, abych vám řekla, jak jste pro mě důležitá? Chcete, abych si myslela, že vaše odmítnutí je důležité? Takže nic takového, vážená paní. Vy jste jenom zasraně malej přídavek na hromadě jiných odmítnutí, protože mě odmítla už máma a odmítl mě táta a odmítla mě babička, takže jsem na odmítání profík. S každým odmítnutím jsem silnější. Nebrečím kvůli vám. Brečím proto, že jsem tak strašně nasraná, že to skoro nemůžu vydržet.
Chtěla jsem, aby moje sestra byla přesně taková, pitomá a škaredá a bez šance, jenže není. Pravda je, že když jsem se podívala na Betty, pokaždé jsem viděla sebe.
Buddugu.
Buddugu, Betty. To je fuk. Nikdo si její jméno nikdy nezapamatuje. Je to jenom další holka, kterou budou všichni přehlížet.
Eloise nemluvila, když kameny posunovala. Pohltilo ji to natolik, až se zdálo, že skládá nějaké složité puzzle. Nepřestávala a já si všimla, jak se jí svaly pomalu uvolňují. Počáteční ztuhlost těla povolovala. Konečně se zastavila. Jeden kámen byl na polapená, jeden na bezmocná, několik zůstalo vedle papíru, všechny zbývající na smutná.
Zvedla hlavu, podívala se na mě a usmála se. Mám vás ráda.
Tohle určitě nebude platit o každém. Ano, někteří lidé jsou hlupáci, protože prostě jsou. Ale jiní budou milí. Jiní budou mít pochopení. Všude najdeš hodné lidi a zlé lidi, ať půjdeš kamkoli a budeš mluvit jakýmkoli jazykem.
Jak už tu někdo psal, trochu mi vadila striktní profesionalita stylu psaní a rozhovorů. Vnímala jsem strategie postupů a metody, které byly použity. Příběh je ale hodně silný. Co si musí prožít některé týrané a zneužívané děti je šílené, srdcervoucí. Nikdy takové chování dospělých nepochopím, je mi to odporné tak, že nad tím nemůžu ani déle přemýšlet.
Knihy Torey Hayden mám ráda a ani tato nebyla zklamáním. Příběh není tak šokující jako ve Spratkovi nebo jiných autorčiných knihách, nicméně stále je to ukázka závažných dětských traumat a toho, jak trpělivost a citlivý přístup, i když někdy sami váháme, jestli je to ten správný, může dítěti pomoci. Za mě opět téma, o kterém by se mělo mluvit, a za knihu jsem velmi ráda.
Moje první kniha od autorky. Musím říct, že na mě zapůsobila a přečetla jsem ji jedním dechem. Bylo zajímavé vidět, jak je důležité mít s lidmi trpělivost, aby jim člověk mohl pomoct. Určitě se těším na další knihy od autorky, ale asi si nechám chvílí pauzu, protože přece jen ten příběh byl docela silný.
Zajímavý pohled do světa sociálních pracovníků a jejich klientů, zde konkrétě dívky Eloise.
Opět se jedná o zajímavě podaný příběh, ale musím říct, že tentokrát mi tam chyběl dějový zvrat, napětí a celkový spád. Neříkám, že není kniha zajímavá, ale člověk se už více cítí jako u odborné knihy než u beletrie. Víceméně se stejně jako u předchozí knihy Holka, kterou nechtěli, jedná spíše o popis jednotlivých sezení, než ucelenější příběh. Asi to vyplývá i z toho, že v této době byla již autorka "jen" dobrovolnicí a nemohla znát veškeré detailní podrobnosti, které znala o dětech dříve, když je učila, či v rámci logopedické péče prováděla podrobnou rodinou anamnézu. Případně je i možné, že vzhledem ke změně celkového vnímání soukromí se již jednotlivými dětmi nechce zabývat tolik dopodrobna. Co je ale na knize zajímavé je, že se zde objevuje vhled do duše autorky a popis toho, jak se vůbec ke psaní knih a příběhů dostala.
Smutný příběh o malém dospívajícím děvčátku, které mělo hodně těžké dětství, týrali ji, zneužívali, přehlíželi a nikdo ji neposlouchal, když se potřebovala svěřit. Jako problémové dítě šla z jedné pěstounské rodiny do druhé. Naštěstí potkala ty pravé lidi, kteří jí pomohli najít tu správnou cestu.
Zatiaľ najslabšia kniha od Torey. Eloisin príbeh je opísaný trochu zdĺhavo a nudne, aj keď je dojemný. Z textu až príliš cítiť profesionálny odstup terapeutky od klientky a naopak. Pritom bezprostrednosť bývala najväčším pozitívom starších kníh T. L. Hayden.
Štítky knihy
pěstounská péče vývoj a výchova dětí zanedbávané děti děti s výchovnými problémy problémové rodiny podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval |
| 1994 | Divná Jadie |
| 2009 | Dračice a mazánek |
| 2015 | Tichá holka |
| 2012 | Tygřice |
Když jsem začala číst knížku, přišlo mi, že to bude další americká slátanina, ale jak jsem se začítala, vciťovala jsem se čím dál víc do Tory. Při některých pasážích jsem měla chuť dát Elois za vyučenou, zařvat na ni, říct jí, že už s ní nikdo pracovat nebude, že se chová opravdu hrozně. Tory měla neskutečnou trpělivost, empatii, cítění. A jsem ráda, že se to vyplatilo.