Přej mi domov
Kay Bratt
Hladový a toulavý pes. Tak to je poslední věc, kterou Kara Butterová potřebuje – starat se o další hladový krk. Stojí sama u silnice uprostřed státu Georgia, batoh na zádech a pár dolarů v kapse. Vydala se na cestu bez cíle a vlastně ani neví, co hledá. Prostě jenom jde. Ještě netuší, že ve skutečnosti hledá samu sebe a ten chlupatý a zanedbaný tulák u jejích nohou se brzy stane jejím nejlepším a nejvěrnějším přítelem. Kara se rozhodla, že opustí svůj dosavadní život, který není právě růžový. Putování z jedné pěstounské péče do druhé spolu s jejím dvojčetem Hanou, protloukání se životem z jednoho podřadného zaměstnání do dalšího a bezútěšné vyhlídky do budoucna – to rozhodně nevypadalo na život v bavlnce. Systém ji naučil, že nemá důvěřovat cizím lidem a že se musí postarat především sama o sebe. Její cesta se však odvíjí velmi podobně jako její život – zcela neočekávaně.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Wish Me Home, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila, myslela jsem, že to bude na 5 hvězd, ale vadil mi trošku odbytý konec.
Ze začátku jsem si říkala, že to bude taková ta typická trochu nudnější oddechovka. Ano oddechovka to byla, ale děj se mi moc líbil. Takové pasáže kde jí lidé z ničeho nic pomůžou, dají jí jídlo zadarmo, a podobně to bylo trošku přitažené za vlasy. Jinak se kniha četla opravdu skvěle a celkově děj se mi moc líbil.
Kara je na útěku. Jen pár peněz a poloprázdný batoh, víc nemá. Cestou myslí na svou sestru dvojče, na to jak putovaly po pěstounských rodinách a ani teď, jako dospělé, nikde neukotvily. Ke Kaře se cestou přidává kulhavý pes, vzniká mezi nimi láskyplné pouto, oba dva hledají své útočiště, svůj domov.
Ať si říká kdo chce co chce pes umí být přítelem. Tato kniha je i o lidském přátelství pochopení a pomoci. A tak to má být. Vztah člověka a psa je taková pomyslná třešnička na dortu .A tato kniha je o tom. Já si neumím a ani nechci představit život bez psího přítele.
Příběh jako takový není špatný, jen jsou v něm občas těžko uvěřitelné pasáže. Hlavně o té nezištné pomoci "kolemjdoucích", kteří si všimnou, že je Kara se psem v nesnázích, ač se ona snaží být téměř "neviditelná". Přesto na knihu budu vzpomínat a možná si ji někdy za pár let znovu ráda přečtu - už kvůli milému psímu dobrodruhovi.
Za mě opravdu skvělá kniha. Místy dojemná i k zamyšlení a pro milovníky psů je jako dělaná. Příjemné čtení na oddech, určitě mohu doporučit
Moc jsem od této knihy neočekávala, ale ve finále se mi dost líbila. Sledujeme příběh mladé ženy, která má za sebou těžké dětství a nese v sobě plno traumat. Neustále se stará o svou sestru, dvojče, každému se snaží vyhovět a vlastně se dost často obětuje pro druhé. Je však nucena vydat se na dalekou cestu, na které jí dělá společnost toulavý pes.
Kara byla zvláštní hrdinka. Moc se neprojevovala a chvilku mi trvalo, než jsem si k ní našla cestu. Moc jsem jí přála, ať najde své místo na slunci. Líbila se mi i ta psí zápletka, protože zvířata umí být opravdu věrnými společníky :-).
Za sebe tedy doporučuju. Nečte se to úplně lehce, ale bude se vám to líbit.
Kdo má rád pejsky, určitě ho to pohladí po duši. Pomalejší rozjezd, pak příjemná oddechovka a happyend.
Krásný příběh. Skvělé oddechové čtení. Doporučuji všem milovníkům psů a šťastných konců, i románů.
Miluju psy, vždycky jsem je milovala a co si pamatuji z dětství, vždy jsme pejsky měli. Takže kvůli Hamimu jsem celou knížku vlastně i přečetla a on byl mého srdce šampión, jinak byla kniha rozvláčná, hrdinka mě štvala. Nečetlo se to snadno, ale dojímali mě chvíle Hemiho beznaděje.
Toho chlupáče miluju a už se těším až si nějakého zase pořídím.
Kniha se moc pěkně četla. Je trochu dobrodružná, psychologická i zamilovaná. Bylo mi u ní smutno. Asi i proto, že nám nedávno odešel pes.
Tak takhle knížka byla skvělá!
Nádherný příběh Kary a jejího věrného kamaráda Hemiho, který nám líčí hned několik důležitých životních témat. I když v životě narážíme na nespočet překážek, je důležité věřit, že existují lidé, kteří nám mohou pomoci. A tak tu vždycky může být naděje na lepší zítřky!
Já mám příběhy, kde se vyskytuje přátelství člověka a psa moc ráda, tak jsem tento titul uvítala a těšila se ze čtení, jak hrdinka nacházela vztah k pejskovi a i díky tomu se vyrovnávala s vlastním životním příběhem. Jen mne poněkud zklamaly poslední stránky knihy...honem, honem abychom už neplýtvali písmenky a byl takový rychlý konec! Přitom se tak hezky rozvíjel vztah s Lukem, Tori, Avou a nějak mi chybělo i to rozuzlení s maminkou Hany a Kary. Ale i tak to byl hezky čtivý příběh, přečten za jediný večer.
Poohlédnu se i po dalších titulech Kay Bratt...
Moc pěkně napsaná kniha,která řeší dvojčata vztahy,deperese,adopce a také lásku ke zvířatům a lidem to vše je napsáno poutavě v podobě románu.Je na knize vidět,že paní spisovatelka má vlastní zkušenosti.
Ze začátku mi to moc nešlo. Četla jsem knihu dlouho, předlouho, na můj vkus. Mezi dočtením jsem přečetla ještě spoustu dalších, evidentně mnohem čtivějších. Ale příběh moc hezký, když jsem se chytla, tak se to četlo už dobře, ale chvíli to trvalo.
Nebylo to špatné a nebylo to nejlepší. Cestování se psem bylo moc pěkné, love story taky fajn, ale ten konec byl trochu rychlý a tak nějak mimo tu knihu. Ale zase člověk měl celou knihu komu fandit a to se počítá.