Prekrásny nový svet
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279932/mid_prekrasny-novy-svet-cKN-279932.jpg
4
1750
1750
Aldous Huxley, jeden z najvýznamnejších spisovateľských zjavov anglickej a svetovej literatúry minulého storočia, posunul časový rámec hroziacej technizácie a odľudštenia spoločnosti do vzdialenej budúcnosti, ale jeho kritika nestráca adresnosť, hovorí k súčasnosti, hoci od vzniku diela (roku 1932) uplynulo už vyše osemdesiat rokov. Sex ako samozrejmá kategória dosahovania pôžitku, potláčanie identity, rozpad rodiny, snaha mocných uniformizovať myslenie a konanie ľudí roztriedených na kasty, to je niekoľko tém, ktoré Huxley v románe Prekrásny nový svet rozvíja. A na osudoch človeka vrhnutého do tejto supercivilizácie dotykových filmov, narkotických tabletiek a citovej púšte rozohráva autor humanistické posolstvo o potrebe citov, lásky, o hrôze z cynizmu mocných tohto sveta. Huxley skĺbil pútavý dej so závažnou etickou a filozofickou výpoveďou. Pôsobivosť románu sa s plynúcim časom len znásobuje. Lebo súčasný človek, podobne ako Huxleyho „Divoch“, pán Savage, sa nechce zmieriť s ošiaľom síce nového, ale vôbec nie prekrásneho sveta. Nový preklad je prvý kompletný a necenzurovaný.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov (VSSS)Originální název:
Brave New World, 1932
více info...
Přidat komentář
Žít ve světě, kde nejsou války, nikdo netrpí, všichni jsou šťastní, sice díky drogám, ale i tak. Kde je člověku už od embria určeno, čím bude?Je to určitě lepší, než 1984, ale to srovnání není od cesty. Jen v ní jsou lidi ovládáni strachem. Tady drogou jménem Soma. Jinak knížka je velmi čtivá a zajímavá, ale zase velmi krátká
Ačkoliv se současnou dobou nejsem úplně spokojena (to asi k lidstvu patří, dokud nebudou povinné drogy), jsem ráda, že nežiju ani ve středověku, ani v budoucnosti, kde se i plánuje sestavení populace ke všeobecnému štěstí. Srovnání mě napadá spíš než s 1984 s "Ten báječný den" od Levina. Každopádně tyhle vize budoucnosti o řízeném lidstvu mě baví.Hlavně to optimálně nakombinovat od Alfa plus po epsilon mínus. A nedej bože, když se objeví někdo kdo nezapadá.
Držím palce budúcim generáciám, aby takto nedopadli a nám, aby sme túto scénu nepodporovali.
Viac ako s Orwellovým románom 1984 tu vidím paralely s románmi od Isaaca Asimova, konrétne s jeho 2. dielom zo série románov o robotoch - Nahé slnko. Asimov bol asi Huxleyom dosť inšpirovaný. Sterilná dekadentná spoločnosť s pevným poriadkom a deti zo skúmaviek na Zemi u Huxleya alebo na Solárii u Asimova a konfrontácia tejto spoločnosti s jedincom nášho typu.
Na Huxleyho knihe mi trochu vadil sloh, možno to bolo len nie moc dobrým prekladom, aj preto som tejto knihe nepridelil vyššie hodnotenie ako priemerné. V origináli by to možno dopadlo lepšie.
Svět lidí, kteří jsou šťastní jen proto, že jsou předprogramováni být šťastnými a jsou zbaveni samotného lidství. Takový protipól k 1984.
"Alfa-děti nosí šedé šaty. Pracují mnohem více než my, protože jsou nesmírně chytré. Jsem opravdu velice rád, že jsem beta, protože nemusím tolik pracovat! A kromě toho, my bety jsme něco mnohem lepšího než gamy a delty. Gamy jsou hloupé. Všechny nosí zelené šaty a delty nosí khaki. Ne, nechci si hrát s deltami. A epsiloni jsou ještě horší. Jsou nejhloupější ze všech..."
Srovnání s 1984 se sice nabízí snadno, ale tyto knihy by neměly být srovnávány. Nabízejí totiž naprosto odlišný přístup uchopení problému. Zatímco Orwell pracuje s totalitní psychologií strachu, Huxley píše mnohem střízlivěji a logičtěji. "Knihy se nebudou muset pálit, protože je nebude nikdo číst." Pro toto velkolepé vizionářství mi bude Huxley vždy mnohem bližší.
Aldous Huxley představuje ve své antiutopii "Konec civilizace" svět, ve kterém se děti nerodí, ale jsou "dekantovány": pochází ze zkumavek a již od ranného dětství jsou jim za účasti neustálé hypnopedie, adaptací a neopavlovských technik vštěpovány zásady řádu a společenského postavení v jedné z pěti kast. Díký této "výchově" a droze somě (antidepresiva) jsou všichni spokojeni, všichni si nevzájem náleží (i co se sexuálního života týče) a jsou systémově napojeni na společenský život, díky čemuž nemá jedinec ani chuť se od tohoto sociálního řádu distancovat či bouřit se, neboť každý je na světě kvůli tomu, k čemu byl uměle, laboratorně, předurčen.
Mrazivé jsou právě následky takové civilizace: Již děti se učí sexuálním hrátkám, jsou naučeny brát smrt jako naprostou banalitu, slova "matka, otec, rodina" vyvolávají v lidech pocity zahambení, a celkově je život i přes hodnotu štěstí (která se každému dostává) velice laciný a bezpředmětný.
Nejvyšší počet hodnocení jsem neudělil z několika důvodů:
- Dílo mi nepřišlo natolik komplexní a promyšlené, jako je třeba Orwellovův román "1984" nebo Zamjatinovo dílo "My". Dílu by slušela dle mého názoru trochu jiná forma a uspořádání.
- Nesedla mi psychologie postav.. hlavně inteligence a způsob vyjadřování Divocha, který sice měl matku z již zmíněné civilizace, ale vyrůstal u Indiánů, a proto vystupoval někdy až moc civilizovaně.
Na druhou stranu, Huxleyho vize přináší zase trochu jiný pohled než ostatní autoři antiutopických románů, a proto i toto dílo doporučuji.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie alternativní historie zfilmováno 20. století anglická literatura konzumní společnost rozhlasové zpracování přelidnění kritikaAutorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Když vydržíte celkem nezáživný a zdlouhavý začátek, tak pak budete ohromeni. Velké dílo.