Překročený práh
Anna Sedlmayerová
Autorka čerpá svůj námět z osidlování našeho pohraničí po květnu r. 1945, tentokráte z osidlování vesnice na severu Čech v Krušných horách. Autorka se zahleděla do nového života přistěhovalců a do jejich rozběhu k budovatelské práci, ale vykreslila jejich příběhy za války i v dřívější minulosti. Snažila se tak odhalit příčiny postoje svých postav k odchodu Němců i k ostatnímu dění.... celý text
Přidat komentář
Točí se to dokolečka a míchaj se tam osudy, který tam nemaj moc smysl.
Zajímavý max. začátek.
Kniha mě docela dostala.Příběh selky Tekly,která se vdala na statek a byla stále sama.Za války odešla od manžela zpátky k rodině,zatímco manžel kolaboroval s Němci.Po válce odchází do pohraničí a je zase sama.Tvrdě pracuje na přiděleném hospodářství,ale sousedé jí závidí,že se má dobře a práce jí těší.Závěr je,že si vezme do opatrovnictví malou neteř,o kterou její rodina nestojí,protože je pořád nemocná.Tekla ale má najednou cíl,má pro koho žít.
Štítky knihy
osidlování pohraničíAutorovy další knížky
1993 | Dům |
1962 | Pomozte mi, Terezo! |
1964 | Zelené pastely |
1965 | Déšť ustal k večeru |
1970 | Grandlová brož |
Dostal jsem se k dávnému příběhu po doporučení autorky na twitteru, poněvadž byla ústecká a navíc pracovala v rozhlasu.
Motiv mi připomněl Hájíčkovy knihy z jihočeského prostředí, byť tady byla celá atmosféra hodně hutná, syrová. Když na návsi stojí Tekla, cítil jsem v chřípí bláto pod jejíma nohama... Úvodní část (označeno jako první kniha) je výrazně lepší, vesnické životy tu jsou vrstveny přes sebe, válečná léta pak docela plynule navazují. Druhá část byla o něco horší, začaly se do ní propisovat historicky nutné pasáže, které bych si klidně odpustil (byť chápu, proč tam tehdy musely být). Finální budovatelská část je strašná (přijde mi, že byla zbytečně rychle odbyta pasáž v Budějovicích), závěr asi hodnotit nebudu vůbec, 'Malina by nebyl rád'.
No, jdu číst něco víc současného.