Přemůžeme autismus?

09.04.2021

Autismus je poměrně komplexní diagnóza, ve které stále vězí mnoho neznámého. Knížku jsem si přečetla ze zvědavosti, protože paní Strunecká je podle některých označována za dezinformátorku a chtěla jsem mít představu, jak může knížka od ní vypadat.
Z této knihy jsem ale neměla takový pocit. Autorka se spíše snaží nastínit různé úhly pohledu (ano, včetně zmiňování různých studií z hlediska některých LÁTEK v očkovacích látkách, ne očkování jako celkového viníka) a v mnoha kapitolách nalézáme spíše věty s otazníky (včetně toho, zda určité látky v životním prostředí mohou přispívat k rozvoji PAS), takže určitě to není tak, že by se autorka snažila předávat tyto věci jako fakta - jak jsem zmiňovala, sama autorka mnohdy používá otazníky, i ke studiím, které jdou "proti proudu" a bývají z mnohých stran kritizovány. Jenže...
Co mi třeba vadilo, bylo zmiňování vlivu antidepresiv na různé masakry (např. typická dvojice Harris a Klebold, je zde vypsán seznam těch, kteří užívaly "prášky na hlavu" a pak prostě udělali to co udělali), respektive forma, jakým to bylo napsáno. Cituji:

"V následující části jsou popsány -kriminální činy- (pozn: tučně zvýrazněno) - hromadné vraždy, vraždy blízkých lidí nebo sebevraždy - spáchané osobami, které užívaly psychotropní léky. (...) Je možné, že tito lidé užívali psychotropní léky proto, aby se potlačily patologické rysy jejich osobnosti, a otřesné činy by spáchali i bez nich."

Což vypadá celkem dobře, ale pak následuje tohle:

"Je mimořádně smutné a velmi varovné, že se jedná o školní děti a mládež, z nichž psychofarmaka dělají bezcitné zabijáky a vrahy."
WTF?! Ale co já vím, třeba tam je u některých predisponovaných lidí určité riziko, že u nich tyto látky způsobí zvýšení agresivity, ale ten styl, kterým to bylo napsané, jakože psychofarmaka z nich dělají vrahy - to vyloženě evokuje určité silné emoce.

Takže ano, autorka určité sklony nezapře a asi bych se na jejím místě zamyslela, jak a co podám, než abych to v další větě celkem podkopla. Bohužel to může vést k tomu, že některé věci, které zmiňuje, opravdu nejsou úplně od věci, jenže širší vědecká obec se bude pak stavit ke všemu, co řekne, prostě skepticky. Ale i tak nelituju, že jsem knížku četla. Co se týče takových těch kapitol o určitých látek v očkování a souvislosti s autismem, tam jsem si teda něčeho takového nějak nevšimla (ale třeba se mýlím).

Součástí knížky jsou i různé doporučené postupy (tzn. skladba stravy u PAS, co by mohlo pomoci a když už nepomůže, tak alespoň neublíží, formy terapie atp.), výzkumy které zkoumaly souvislost např. autismu a hladině různých látek v těle (nejen škodlivých, ale třeba vyšší hladině serotoninu a nižší hladině oxytocinu).
Nejsem zastáncem ani jednoho tábora, takže diskuze o tom, že očkování v žádném případě nemají vliv na výskyt autismu a naproti tomu že očkování jednoznačně autismus způsobuje, jdou jaksi mimo mě; spíše zastávám názor "zlatý střed". V knize jsou uvedeny jednotlivé zdroje, takže i zarytý čtenář - skeptik má možnost si tyto zdroje dohledat. Jako odpad bych to určitě neoznačila, to by zas bylo z mé strany moc subjektivní hodnocení.

„Kniha Přemůžeme autizmus?“ je právě tak jako všechny ostatní knihy prof. Strunecké obludným gulášem názorů vědeckých, pseudovědeckých, alternativních i čistě esoterických. Autorka je schopna shromáždit obdivuhodné množství informací a přitažlivě je podat, ale je zcela neschopná posoudit jejich hodnotu. Charakterizuje ji skvělá paměť, obrovská výkonnost, ale absence rozumu a logiky.“